Luděk Prokop
12. 2. 2015
Je žádoucí zdůraznit, že příměří je vysoce vítáno, jako naděje pro každého, kdo odmítá válku a obává se jejího rozšíření. O sankcích mnoho slov nepadlo, jakoby nebyly až tolik důležité. Pouze náš mírotvorce Zaorálek, opakovaně i v souvislosti s dotazem na sankce, odpověděl, vše bude záležet na chování Ruska. Kdo má za povinnost posuzovat, zda chování Ruska je poslušné či neposlušné, velmi dobré, vyhovující či nevyhovující, o tom řeč nebyla. Moderátor se nezeptal.
Přiznejme si, že vedle kategorických slov „vše bude záležet na chování Ruska“ zásadní detail naprosto uniká. Stejně tak uniká a na pořad ČT, vůbec nepřišla v potaz otázka chování protistrany. A sice, zda je vůbec v silách a v možnostech Porošenka, umravnit případné, nepřijatelně násilné chování, nezávislých nacistických a soukromých vojenských útvarů tamějších oligarchů.
Ještě ani, obrazně řečeno, neoschl inkoust na podpisech pod dohodou o příměří a již ve státní ČT opakovaně zaznívá, při známých jasných stanoviscích Ruska k otázce Krymu, vysoce provokativní blábol – „Krym se musí vrátit“. Dalo by se usuzovat, že si křehkého, velice obtížně sjednaného příměří, ani vyhlídek na mír, naše státní televize, ani zatvrzelí, kovaní odpůrci jednoznačné vůle občanů, jasně projevené referendem, pranic neváží.
Dvě protichůdná stanoviska: 1) odtržení lidových republik od Ukrajiny a jejich uznání, amnestie pro vůdce, zachování vlastních ozbrojených složek, zachování kontroly hranic s Ruskem
2) Luhanská a Doněcká oblast se neodtrhnou – stanoviska kýženou dohodou nejspíš nedořešená, žel, velké záruky přechodu od příměří k trvalému míru nedávají.
V neposlední řadě ještě s pravděpodobností hraničící s jistotou, můžeme očekávat militantní „vidle“ ze strany válkychtivé, do cizích záležitostí s železnou pravidelností montující se, světovládné administrativy USA.
