9. 2. 2015 Reformy
Jak jsme vysvětlovali včera, když jsme psali, že „Řecko hraje s „Katastrofickým Armagedonem“ pro Evropu a varuje, že „mu zůstává hotovost jen na pár týdnů“,“ a jak potvrdila další dnešní řeč řeckého premiéra Tsiprase dštícího oheň a síru, v níž nejenže Evropě neustoupil ani o milimetr, nýbrž zvedl sázky ještě výše, když mj. slíbil, že zvedne minimální mzdu a zastaví exekuce, takže Řecko teď sází všechno na to, že mu Evropa nedovolí odejít v naději, že „tentokrát je všechno už jiné,“ a že strach o život, který by postihl Eurozónu v souladu s předpověďmi z roku 2012 odtakových jako Buiter ze City a Charles Dallara z IIF, je pořád ještě živý, a že Evropa se podvolí utracení jen pár dalších miliardiček na překlenovací program pro Řecko, které stojí za to, aby se vyhnuli potenciálnímu vstupu do spirály vytáčející se mimo kontrolu směrem ke kolapsu.
Buďte ujištěni, že přesně na tohle dnes Yanis Varoufakis poukazoval, když řekl, že „bude-li Řecko nuceno opustit eurozónu, tak budou nevyhnutelně následovat další země, a tento měnový blok zkolabuje,“ což řecký ministr financí Yanis Varoufakis řekl v neděli v prohlášení, za které si z Itálie vysloužil pokárání.
Tento komentář se objevil v interview s italskou státní televizní sítí RAI, což jsme už před tím okomentovali, a v něm Varoufakis řekl, problém s řeckým dluhem se musí vyřešit jako součást zavržení politik zbídačování pro eurozónu jako celek. Volal po masivním „new dealu“, tj. program investic financovaných Evropskou investiční bankou.
Od Reuters:
„Euro je křehké, je to jako postavit hrad z karet, když z toho vezmete řeckou kartu, tak ty ostatní zkolabují,“ řekl podle italského přepisu interview vydaného před vysíláním na RAI Varoufakis.
Eurozóna čelí riziku fragmentace a „rozkladu“, pokud se nepostaví faktu, že Řecko není za současných podmínek schopno splácet dluh, a není to jen Řecko, řekl Varoufakis.
„Varoval bych každého, kdo uvažuje o strategické amputaci Řecka z Evropy, protože to je velice nebezpečné,“ řekl. „Kdo bude na řadě po nás? Portugalsko? Co se stane, když i Itálie zjistí, že už není možné zůstávat uvnitř svěrací kazajky toho uskrovňování?“
Takže teď, když už je na Řecko všechno venku, nastal čas na ještě více pravdy, a když už je nakonec upřímné Řecko, tak by docela dobře mohlo vyděsit Itálii a stáhnout ji s sebou dolů – nebo radši nahoru.
„Italští činitelé z jedné velké instituce, a nemohu vám říci ze které, mě kontaktovali, aby mi řekli, že nás podporují, ale nemohou říci pravdu, protože Itálie je také v ohrožení bankrotem a oni mají strach z reakce Německa,“ řekl.
„Přiznejme si to, italská dluhová situace je neudržitelná,“ dodal v komentáři, který vyvolal ostrou odpověď od italského ministra hospodářství Piera Carlo Padoana, který v tweetu uvedl, že italský dluh je „solidní a udržitelný.“
Varoufakisovy poznámky byly „nemístné“, řekl Padoan s dodatkem, že Itálie pracuje na evropském řešení řeckých problémů, což vyžaduje „vzájemnou důvěru.“
Italský veřejný dluh je v eurozóně největší po Řecku a požadované výnosy z italských dluhopisů v roce 2011 na vrcholu krize eurozóny vyletěly do výšin. Od té doby prudce spadly a mezi tím se dostaly jen pod mírný tlak obnoveného napětí v Řecku.
A ač by řecký přístup „spálené země“ bezpochyby uspěl, kdyby k němu došlo před třemi či dvěma lety, nebo i před rokem, kdy si Evropa ještě maličko zachovávala připomínku nějakého skutečného trhu, tak tentokrát je tu rozdíl, a ten spočívá v nedávno rozběhlém QE (tisku peněz), který odhalil, že německý rozhodný postoj „proti tisku peněz“ nebyl celou dobu nic jiného než melodramatický teátr, takže teď je to Evropská centrální banka ECB, kdo v Evropě řídí všechny třídy aktiv: počínaje EUR, přes německé Bundy a italské BTP, až po DAX, takže všechno, a na žádném fundamentálním ekonomickém ukazateli ani na žádném hráči mimo centrální banku už vůbec nezáleží.
Možná proto čekali Řekové jen tři týdny, než rozbalili svůj závěrečný gambit, jelikož Evropa si věří, že intervence ECB by mohly vynahradit ztrátu důvěry v už krachující Eurozónu (samozřejmě i kdyby to mělo být jen na chvíli). Protože alternativa, tj. podvolit se Řecku, bude znamenat, že všechna další státy evropské periferie budou požadovat to samé zacházení.
Což nás přivádí zpátky k Řecku, pro které tento okamžik už konečně nastal: moment, který výstižně popsala postava Chuck Palahniuk, když řekl, že „je to teprve poté, kdy jsme ztratili všechno, kdy máme svobodu dělat všechno.“
Těmi „námi“ jsou v tomto případě Řekové. Otázkou je jen to, zda ta svoboda z jejich poslední ztráty nepřišla jen o pár týdnů poté, kdy je už pozdě…
