Michal Mikulenka
27. 2. 2015
Pořad Interview ČT24 ve čtvrtek paní Tvarůžková zahájila zajímavou hláškou. Podle ní se v Donbasu už dva dny nestřílí, proto se vládní vojska stahují. Ta půvabná modelka zřejmě dodnes neví, že střílet se na Donbase začalo právě kvůli vpádu armády a polovojenských ozbrojených tlup, které na východ země poslala parta kyjevských pomatenců. Jako hosta měla ministra obrany Martina Stropnického: ten se rozplýval nad odhodláním Poláků angažujících se vojensky na Ukrajině.
Kompetentní ministři obrany
Jeden by povzdechl: máme to ale smůlu na ministry obrany. Jednou na tento důležitý post usedne paní, která nerozezná podzvukový bitevník od stíhačky a je ochotná věřit báchorkám o tom, jak se nás chystá napadnout Severní Korea. A proto potřebujeme mohutný radar, který nás ochrání. I když, teoreticky je samozřejmě útok Severokorejců možný, proč ne? Transsibiřskou magistrálou by odhodlaní Kimovi bojovníci byli za týden v Evropě. Možná by Ruská železnice poskytla i hromadnou slevu na jízdném.
Posledním šéfem armády se stal herec, který pravděpodobně nemá znalosti o mnoho větší, ale je svým šéfům stejně příkladně loajální. Až to vypadá, že tyto zábavné figurky na tak zásadní funkci někdo instaluje úmyslně. Že by snad někdo potřeboval lokaje, kteří zrovna neoplývají vlastním názorem ani odbornými znalostmi? Výhodou je, že takoví pak alespoň do ničeho nekafrají těm, kteří až příliš dobře vědí, o co ve skutečnosti jde.
Před použitím vypněte (aspoň zvuk)
Trápení České televize pokračuje, i když v poslední době už se ve vysílání alespoň občas objevují i lidé s protichůdnými názory. Nejde jen o „bezzubé“ redaktorky, které neumí položit jedovatou otázku (asi umí, ale jen určitým lidem). Jako profesionálky by někdy mohly projevit snahu a snažit se na problém podívat také z jiného úhlu, ptát se na motivaci různých stran. Pravda málokdy bývá černobílá. Je ale třeba přiznat, že dámy jsou alespoň hezké. Všiml si toho i jeden známý. U zpráv ČT o Ukrajině prý dříve dostával záchvaty zuřivosti a jednou dokonce televize málem letěla z okna. Od doby, kdy se naučil vypínat zvuk, zjistil, že se u pořadů typu Interview ČT24 usmívá. Zmizela agresivita a dokonce i jeho potíže se zažíváním. Dobrý tip, jak si udržet duševní zdraví.
Pobavil i mistr virtuální manipulace Michal Kubal v diskusním pořadu o záludné ruské propagandě. Chápe, že první obětí válek je pravda a doufá, že se ji v jeho pořadu podařilo vzkřísit. Problém ale je, že sám často používá metody, z kterých obviňuje druhou stranu. Do besedy si však nyní pozval také někoho z druhé strany: šéfredaktorku Pražského telegrafu Natallii Sudliankovou. O ní se ví, že je to slušná paní, která neskáče do řeči a nebude tudíž příliš problematická. Proti ní samozřejmě stála přesila opačně zaměřených specialistů. Ale díky alespoň za jednu oponenturu v osobě paní Sudliankové. Byly doby, v počátcích ukrajinské krize, kdy si pan Kubal pozval i několik ideově ladících hostů, které pak v jejich harmonické shodě nerušila žádná nepohodlná otázka. Takoví, samozřejmě i bez průkazných faktů, hned vědí, kdo je darebák! Nač se zdržovat důkazy, když se můžeme donekonečna vzájemně utvrzovat ve svých domněnkách.
Pozor, nepřítel naslouchá! …A dokonce i mluví!
Z debaty nakonec vyplynulo, že kdo má jiný názor, než určuje jakási doktrína prezentovaná v ČT, vyznává konspirační teorie, je ruským agentem nebo přinejmenším skočil na špek ruské propagandě. Tak nějak to připomíná bolševické: kdo nejde s námi, jde proti nám, že ano.
Myslím, že není třeba podobných křečovitých pořadů se vzdycháním, jak nám zase ta ruská propaganda zatápí. Stačí, kdyby šéfové České televize pochopili, že český divák není hloupý Honza a nepotřebuje ani proruskou, ani prowashingtonskou propagandu, ale vystačí si s obyčejnou pravdou. Tu by se měla snažit hledat demokratická veřejnoprávní televize, která je vůči establishmentu kritická a drží se principu vyváženosti.
Dalším řešením pak je zakázat internet, zakázat satelitní přijímače a zavést rušičky rádiového signálu. Jako tomu bylo v případě rozhlasu za komunistů. Potom už tu zůstane jen jedna oficiální pravda a nikdo nebude politikům mluvit do jejich veledůležité práce.
