21. 2. ruvr.ru
Před sedmi lety Kosovo jednostranně vyhlásilo samostatnost na Srbsku. Avšak, problém statusu jižní srbské provincie není vyřešen dosud. Bělehrad a Priština za zprostředkovatelské role EU aktivně jednají, avšak seznam sporných otázek se jenom prodlužuje. Přitom, kvůli složité ekonomické situaci v kraji se Albánci stále častěji pokoušejí dostat na území EU.
Závislá nezávislost
Srbové nyní, stejně, jako před sedmi lety, s nezávislostí Kosova nesouhlasí, avšak považují za svoji povinnost dělat všechno pro to, aby Srbové na tomto území zůstali, říká zástupce předsedy vlády Kosova Branimir Stojanovič. Politik připomíná, že v bývalé Jugoslávii bylo Kosovo nejchudším regionem a od té doby se situace nijak nezměnila.
Nehledě na to, že Washington a EU Kosovo aktivně lobují, přičemž tlačí na Bělehrad za účelem, aby jeho samostatnost uznal, se „Kosovo samostatným hráčem na Balkáně nestalo. Stejně, jako před sedmi lety, je to i nyní, svého druhu, kolonie supervelmocí“, domnívá se expert Institutu slovanských studií RAV, politolog Georgij Engelgardt. Ruská pozice spočívající v neuznání Kosova zůstává neměnná dokonce i za současných okolností, kdy se Moskva poměrně často odvolává na „kosovský precedent“.
Kolik Kosovo stálo?
Do roku 2000 do roku 2010 investovalo mezinárodní společenství v Kosovu 40 miliard USD. Celkem bylo za kosovskou „nezávislost“ utraceno 100 miliard USD, sdělil Rádiu Sputnik srbský politolog a předseda bělehradského Fondu etnických vztahů Dušan Janič. Přitom, kosovský projekt není dodnes dokončen.
Expert připomíná, že „nezávislost“ Kosova by nebyla možná bez bombardování Jugoslávie silami NATO v roce 1999 poté, co tento kraj přešel pod mezinárodní kontrolu.
„Tato, jak ji pojmenovávají, Evropská válka za Kosovo, podle údajů BBC stála Evropu přibližně 60 miliard USD. A USA, pokud se započítají sestřelená letadla a vrtulníky a spotřebované palivo, přibližně 1,4 miliardy USD. Lidské oběti do těchto částek zahrnuty nejsou. Pokud jsou to na straně NATO dva zemřelí piloti a dalších deset vojáků, tak na straně Srbska dosahuje počet mrtvých 1.500 vojáků a 500 policistů. V Kosovu bylo 13.000 obětí, z toho 10.500 Albánců a 2.500 Srbů. Přičtěme k tomu ještě uprchlíky z Kosova. Srbsko zaznamenalo 220.000 uprchlíků, UNHCR 90.000. Dočasně Kosovo opustilo přibližně půl milionu lidí, z nichž se dvě třetiny vrátily. Především se jednalo o Albánce“, říká Dušan Janič a poznamenává, že ani jeden ze států, dokonce ani takové, které se staví do pozice „demokratických“, nemá dostatek odvahy k tomu, aby zveřejnil přesné údaje o výdajích na válku v Kosovu.
Poté, co NATO de facto zajistilo nad Kosovem kontrolu, pokračuje expert, začaly do kraje proudit investice. Za deset let jejich objem dosáhl hodnoty 40,7 miliardy USD. Avšak, čím vyšší byl objem investic, tím menší byly příjmy obyvatel Kosova. A nakonec dostaneme výsledek, že celý projekt stál 100 miliard USD. Ani jedna ekonomika nemůže takové výdaje v následujících stech letech kompenzovat.
„Pokud by však tyto miliardy byly investovány do Srbska i do kraje Kosovo, žili by nyní naši občané jako v Západním Německu“, říká Dušan Janič.
„Pokud by nyní Srbsku řekli, tady vám vracíme Kosovo zpět, tak by to znamenalo nespravedlivě Srbsko odsoudit k 200 letům práce v Kosovu. Protože už není možné pokrýt všechny tyto výdaje a vládnout dvěma milionům Albáncům, kteří již uvěřili tomu, že mají vlastní stát. Srbsko tyto miliardy stejně nemá, a to i v tom případě, kdyby se změnil poměr sil na mezinárodní úrovni“.
