Břetislav Olšer
24. 3. 2015 blog idnes Motto: „Svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali.“ Albert Einstein… Následující text tato slova potvrzuje. Proto začnu na první pohled tragikomickou vsuvkou; NATO je organizace “ryze obranná” od chvíle, kdy byla zrušena “útočná” Varšavská smlouva, jenž sice vznikla až pět let po NATO, které, pokud někde útočí, tak pouze proto, “aby zachránilo lidské životy a ukončilo humanitární krize”.
Dnes je to přesně 16 let, kdy Aliance kazetovými bombami ničila bývalou Jugoslávii, aby jí “pomohla” před hordami Miloševičových gaunerů. Dne 24. března 1999 tak začalo NATO bombardování Bělehradu. Letecká kampaň nakonec trvala 78 dní a vyžádala si asi pět set civilních obětí. Operace Allied Force byla první bojovou kampaní severoatlantické aliance proti svrchovanému státu a jednou z největších operací na území Evropy od konce druhé světové války. Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu. Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny, které nepracovaly pro ozbrojené síly. To byl ale parádní veletrh zbraní, na jehož konci byla nezávislost Kosova, srdce Srbska.… Kníže Karel Spáč I. byl nadšen… http://urod.ru/news/6207/
A srovnání Krymu a Kosova? Nepařičné. Condoleezza Riceová, co se objímala s Kaddáfím, když smiřovala USA s Libyí, zdůraznila platnou úmluvu OSN o ochraně menšin. “Jsme přesvědčeni, že Kosovo je “sui generis” (zvláštní případ), jenž nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům, které donutil k humanitární krizi.” Viz. dnes Jaceňuk a Porošenko… Proč by nemohl být východ Ukrajiny “sui generis – zvláštní případ” a proč už NATO dávno nebombardovalo Kyjev jako kdysi Bělehrad…? To ve východní Ukrajině je humanitární krize dvojnásobná – na milion uprchlíků a přes čtyři tisíce zabitých…
Ovšem jediným Čechem, který v té době v Kosovu z pověření OSN pobýval, byl Jiří Dienstbier starší, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v Jugoslávii, Bosně a Hercegovině a Chorvatsku. A ten opakovaně prohlásil, že k masovému exodu Albánců a jejich humanitární krizi došlo až v souvislosti s bombardováním NATO. Etnické čistky z let 1999 a 2004, kdy bylo vyhnáno přes 300 tisíc lidí, vypáleno 52 tisíc domů, zničeno 130 křesťanských kostelů a klášterů…? Human Rights Watch uvedla a potvrdila Dienstbierova slova, že bylo více než 500 civilistů zabito při úderech NATO v bývalé Jugoslávii.
Ale od začátku této tragédie; byl březen 1999, kdy se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Vyšel tak pokus o “namočení” Česka do rafinované zrady bývalých přátel. Byla to tragikomická situace; najednou jsme byli s armádou hajlujících sociopatů členy elitního seskupení vojenských sil NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu na Srbech ano; jaké pokračování Evropu nyní čeká…? https://youtu.be/LLtm-3jTJWE
Následující text si nehodlá hrát na literaturu, nýbrž jde pouze o nezpochybnitelnou politickou analýzu, v níž je třeba k nelibostí nicků Studených, Teplých, Horkých a jiných uvádět i stokrát opakovaná fakta, pokud si to vyžaduje dané téma. Chápu ostřílené pravdoláskaře, že by nejraději navěky nechali upadnout v zapomnění vzápětí uváděné citace; proto jsou zde mé „kompiláty“, aby se tak nestalo.
Nehodila by se snad nějaká ta sankcička i pro Václava Havla za jeho „humanitární bombardování“? Připomeňme si; opakování matkou moudrosti, aby se chytli za nos taktéž ti, jež tvrdí, že Havel nikdy nic o humanitárním bombardování neřekl; omyl: Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšla slova z rozhovoru, která poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters…
Text prvního odstavce článku zní francouzsky:
“Dans l’intervention de l’OTAN au Kosovo, je pense qu’il y a un élément que nul ne peut contester: les raids, les bombes, ne sont pas provoqués par un intéret matériel. Leur caractere est exclusivement humanitaire: ce qui est en jeu ici, ce sont les principes, les droits de l’homme auxquels est accordée une priorité qui passe meme avant la souveraineté des Etats. Voila ce qui rend légitime d’attaquer la Fédération yougoslave, meme sans le mandat des Nations unies. Mais, en m’appuyant sur mon expérience personnelle, je suis également convaincu que seul le temps permettra d’évaluer avec objectivité ce qui se passe ces jours-ci en Yougoslavie et les répercussions sur l’OTAN…”
V překladu do češtiny:
“Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…”
Washington byl ohledně Kosova velmi rychlý, jako bleskový a účelový vstup ČR do NATO, a uznal nezávislost regionu dva roky před tím, než OSN v roce 2008 označila tento region za legální. Navzdory tomu, že v roce 1999, kdy bombardovaly USA, resp. NATO, Bělehrad, přičemž se účelově oháněly platnou úmluvou OSN o ochraně menšin. Pravdoláskař a lžinenávistníci, aneb jak přiživovat kult osobnosti?
Tak dlouho válčili po světě, až jim doma vypsali seznam dvou set vojáků, určených domácími “spícími” podřezávači krků” k trestu smrti… Holt, kdo seje vítr, sklidí bouří v podobě např. likvidace “Dvojčat”… Zbyla jen vzpomínka… Snímek Břetislav Olšer
Vzpomínám si, jak jsem byl v Bělehradu na ministerstvu zahraničí, když se počítaly škody po barbarských náletech. Bohužel, také s účastí Česka, které bylo čerstvým členem NATO. Prof. MUDr. RAJKO DOLEČEK, DrCs.(89), světově uznávaný lékař-endokrinolog, vydal v roce 1992 brožuru „Jihoslovanští bratři Srbové, Chorvati a Muslimové”. Vystupoval na toto téma v rozhlase, televizi i tisku, na četných přednáškách, pokud mu to bylo dovoleno.
V dubnu 1998 vyšla v Bělehradě jeho kniha OPTUŽUJEM” (Žaluji), s kritickými poznámkami k roli Evropské unie, NATO a USA v Jugoslávii, a o podvodech na Kosovu. Vyšla dvě vydání v srbštině, tři v češtině a tři v angličtině (l ACUSE! ) v létech 1998 až 2001. Druhá a třetí vydání byla značně rozšířena. Jeho „Necenzurované obrazy z dějin jihoslovanských bratrů” vyšly v r. 2007 (440 str.). Nyní vycházejí jeho „Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohije II.”
Při nezapomenutelných setkáních s Dr. Rajko Dolečkem jsem se dozvěděl něco z jeho vzpomínek z období, kdy žil v Srbsku: … „Jedno odpoledne roku 1939 mě tatínek odvezl před naše velvyslanectví v Bělehradě. Naše elegantní velvyslanectví obléhaly snad tisíce lidí. Na můj dotaz mi tatínek odpověděl, že se v těchto dnech hlásí tisíce Srbů jako dobrovolníci, kteří půjdou bránit v československé armádě své české bratry proti hitlerovskému Německu. Udávalo se, že se v té době hlásilo kolem 50 tisíc Srbů v různých částech Jugoslávie, aby bojovali proti Němcům jako dobrovolníci v Čsl. armádě. Na četných mnohatisícových manifestacích pro Československo bylo základní heslo BRANIĆEMO ČEŠKU! ŽIVEO BENEŠ ! (Budeme bránit Čechy! Ať žije Beneš!)…
Češi se Srbům odvděčili. Největší pozornost při náletech v březnu 1999 vzbudily civilní oběti. Ukázalo se, že ani ta nejpřesnější munice netrefí vždy cíl. Útoky přitom byly často podnikány na nevojenské cíle. Při útoku na železniční most u Grdelicy zahynulo 12. dubna 1999 čtrnáct cestujících ve vlaku. Ještě tragičtější následky měl zásah do autobusu z Niše do Podgorice z 1. května, kdy zemřelo 47 ze 70 cestujících. V Niši bylo 7. května také zasaženo tržiště se zeleninou, přičemž zemřelo nejméně patnáct obyvatel města. Při útoku na silnici spojující Djakovicu s Prizrenem zahynulo 14. dubna 75 uprchlíků z Kosova. Při náletech bylo také zničeno 18 mostů včetně všech mostů přes Dunaj v Novém Sadu.
Při rozsáhlé akci použilo NATO zbraně, zakázané Ženevskou konvencí, tzv. cluster bombs (shlukové třaskavé bomby), i střely s ochuzeným uranem, jehož destruktivní vliv na zdraví civilistů byl ohromný, BBC uveřejnila zprávu o tom, že v regionu údajně vlivem radioaktivity smrtelně onemocní rakovinou až deset tisíc lidí… Během bombardování Jugoslávie bylo z letadel USA, Velké Británie a Nizozemska shozeno více než dva tisíce těchto bomb, které rozprášily 380 tisíc jednotlivých výbušnin. NATO přiznává, že z nich nejméně 20.000 kusů doposud nevybuchlo. Až dvě třetiny záměrných či náhodných cílů vzdušného útoku tvořily civilní objekty – školy, mosty, továrny, úrody, elektrárny, mediální střediska, chemické objekty, kostely, vlaky, čínská ambasáda a ropné rafinerie. O život přišlo na 1.800 civilistů a přes šest tisíc jich bylo zraněno…
Došlo též k rozsáhlé vandalizaci srbských památek i majetků, k ničení klášterů i chrámů, řada z nich z XIII.-XIV. století, zlikvidováno bylo přes 140 pravoslavných chrámů a na dva miliony srbských knih, vyloupeno, vypáleno a pobořeno bylo téměř 40.000 srbských domů, množily se muslimské únosy a vraždy srbského či romského obyvatelstva i příslušníků jiných etnik, jejichž zbytky v množství kolem 150.000 zůstaly v různých ghettech, bez možnosti normálního zásobování, zaměstnání, školní docházky, zdravotní péče. Jejich pohyb mimo ghett byl možný jen za ochrany KFORu. Projugoslávští Albánci, pokud včas neuprchli do Srbska, byli zabiti.
Vraždilo se také v Kosovu. Nejnovější výsledky vyšetřování “vražedné kosovsko-albánské kauzy” ukazují, že nynější kosovský premiér Hashim Thaci se asi vidí v “metodách” chorvatských Ustašovců; vydělal si nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských a romských zajatců. Místopřísežně to prohlásil anonymní svědek K-144, chráněný haagským tribunálem, jak napsal švýcarský list Tagesanzeiger. Svědek K-144 tvrdí, že ochod s orgány zajatců se odehrával přes Itálii, v přímé režii Kosovské osvobozovací armády (UCK) a s tichým souhlasem albánské vlády a pod záštitou vojsk NATO.
Vyšetřování obchodu s lidskými orgány začalo v Srbsku poté, co vyšla kniha “Lov: Já a váleční zločinci” bývalé vrchní prokurátorky haagského tribunálu Carly del Ponteové. Uvedla v ní, že kosovští Albánci unesli po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova, a převezli do severní Albánie 100 až 300 Srbů. Švýcarská vláda informovala Kosovo, že jeho nově jmenovaný velvyslanec Naim Mala, Thaciho blízký přítel, není v zemi vítaný. Podle kosovských médií má Mala policejní záznam z doby, kdy ve švýcarské emigraci v letech 1998 až 1999 shromažďoval peníze pro UCK.
Hlavou tohoto dobře organizovaného bestiálního způsobu vydělávání peněz byl podle mnohých indicií a svědectví sám Hashim Thaci, jeden z předáků UCK, který je dnes premiérem tzv. samostatného Kosova. Je veřejným tajemstvím, že během bombardování Jugoslávie letadly NATO na jaře 1999 byl jedním z hlavních spojenců NATO a jedním z několika málo lidí, se kterými NATO koordinovalo své útoky. Sám jednou prohlásil: „Není pravda, že NATO nemělo pěchotu. Pěchota NATO – to jsme byli my! UCK…!”
Všemožné angažování na straně Albánců se v těchto dnech na stará kolena bývalé šéfce americké diplomacie Madeleine Albrightové vyplatilo. Za 20 milionů eur (485 milionů korun) prodala její firma Albright Group jako spoluvlastník firmy Ipko, hlavního mobilního operátora v Kosovu, svůj vlastnický podíl. Finanční zručnost a politický protekcionismus i známost s Thacim udělaly své. Při oslavné vzpomínce na čtrnáct let od svého započetí šéfování ministerstvu zahraničí USA si může Maruška ze Smíchova spokojeně zamnout ruce…
Napsala také knihu, kde vzpomíná na bombardování čínské ambasády… “V pátek 7. května 1994 jsem právě skončila schůzku s Kofi Annanem, když mi můj výkonný tajemník Alex Wolf doporučil, ať se raději posadím. “Nevíme to určitě,” spustil, “ale CNN hlásí, že NATO bombardovalo čínské velvyslanectví v Bělehradě.” Brzy jsme se dozvěděli, že bombardéry B2 shodily bomby na budovu, kterou naši piloti považovali za jugoslávskou agenturu pro vyzbrojování. Naši zaměřovači agenturu tragicky zaměnili za podobnou budovu poblíž – čínské velvyslanectví… Osudný omyl způsobil smrt čtyř Číňanů a zranil dalších dvacet. Skutečnost, že velvyslanectví bylo zasaženo několikrát, vedla Peking k tomu, že nás obvinil z úmyslného útoku…”
Dokumentarista Václav Dvořák během autogramiády věnoval Madeleine Albrightové DVD se svým filmem “Uloupené Kosovo”, na což se prý exministryně zahraničí USA ještě vstřícně usmívala. Když však viděla plakáty, které zobrazovaly důsledky její zahraniční politiky, tedy umírající srbské děti, kontroverzní obchody s kosovskou telekomunikační společností IPCO nebo etnické čistky na Srbech v Chorvatsku, dovedlo ji to k nepříčetnosti. Členové sdružení totiž chtěli na plakáty také její autogram. Albrightová začala na aktivisty hystericky řvát: “Get out, get out!” A obrázky roztrhala. Aktivisté Albrightové vmetli do tváře, že je “balkánskou řeznicí”. Ta přešla do češtiny a označila je za „válečné zločince“… http://svobodnenoviny.eu/uloupene-kosovo-zakazany-dokument-ct/
Playboy Němcov, tak dlouho bojoval za NATO na Ukrajině, až ho jako Rusa nakonec zastřelili Čečenci…
Snad se během konvoje Dragounů US Army a jejich čtyřdenního pobytu v Česku se svými 118 Strykery najde někdo, kdo jim připomene, že tímto svých průjezdem Českem oslavili šestnáct roků od chvíle, kdy tak humanitárně jejich kolegové zničli kus bývalé Jugoslávie, její kulturní památky a ještě zabili tisíce jejich obyvatel… Možná by se měli američtí vojáci NATO, jejíchž kolony právě směřují k přejezdu naší republiky, pozastavit nad tím, jak NATO při bombardování Bělehradu projevilo vůči bývalé Jugoslávii, slovy ministra obrny ČR Stropnického, patřičný dostatek solidarity a mírové spolupráce…
Inu, pietní akt k uctění nevinných obětí u příležitosti 16. výročí agrese NATO proti bývalé Jugoslávii se uskuteční dnes před velvyslanectvím Srbska v Praze 24. března 2012; ve 20 hodin, kdy dopadly první bomby na Srbsko a Černou horu… A třeba soudružka Jiřina Šiklová by mohla vystoupit z řady a zakřičet z plna hrdla jako kdysi v televizi: “Raději se budu mýlit s Američany, než mít pravdu s Putinem…” a pak by nestačila utíkat…
