„Sanitární kordón“ a německé rozcestí

Avatar
Původní autoři

George Friedman

23. 3. 2015   Střípky ze světa
Vyrazí-li z něj ve vlastním zájmu, „Drang nach Osten“ je na huntě
Koho už nudí fráze, jež šíří satelitní televize (satelitní v politickém smyslu) – a rád by věděl, jak to Amerika myslí doopravdy – sleduje George Friedmana. Agentura STRATFOR, jíž šéfuje, jet hink-tankem Bílého domu, Pentagonu a CIA..Formálně vzato je to privátní podnik. Tím méně si musí brát diplomatické servítky. Friedman si tu dvojroli užívá s labužnickým cynismem (i v knize Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacáté století, česky viz http://www.stripkyzesveta.cz/cz/knihovna/270/george-friedman-pristich-sto-let-predpoved-pro-jednadvacate-stoleti).

Až kamsi do časů třicetileté války se Evropa sice zřejmě nevrátí – říká tu elitní šedá kůra supervelmoci – své války však bude mít. Ne asi se 100 milióny mrtvých, na „evropskou výjimečnost však může zapomenout“. Spojené státy nemají „vztahy s ´Evropou´“. Co existuje reálně – pro ně i objektivně – jsou jen její jednotlivé země.

Pak se Friedmana ptá kdosi z pléna, nakolik Ameriku ohrožuje islámský extremismus. Je to „problém, ne však existenční“, startuje odpověď. Zabývat se jím třeba „jen úměrně váze, již má v kontextu ostatních priorit“.

Tou klíčovou je pro USA – od I. a II. světové války přes tu „studenou“ až dodnes – „vztah Německa a Ruska“. „Nás totiž mohou ohrozit jen ti dva dohromady.“ A „musíme mít jistotu, že k tomu nedojde“.

Zahrnuje to i kroky typu nedávné cesty generála Bena Hodgese po Ukrajině i Polsku, pobaltských zemích,Rumunsku a Bulharsku. Ukrajinskému khaki inventáři rozdával i metály, určené pouze pro americké ozbrojené síly (aby „mu dal najevo, že je náš“). I když „se to dementuje“, „zbraně tam samozřejmě dodáváme“.

„To vše se děje mimo rámec NATO.“ V něm by to „vyžadovalo stoprocentní souhlas členských zemí“. „Spojené státy hodlají kolem Ruska vybudovat sanitární kordón – a Rusko to ví.“ Má „za to, že ho chceme zničit“. Přímo „zabít ho v plánu nemáme, trochu poranit však ano“.

A tak „jsme zpátky ve staré partii“. „Pobaltské země, Polsko, Rumunsko a Bulharsko žijí v úplně jiném světě, než Německo.“ „Být Ukrajincem, dělám to samé, co oni – snažím se vtáhnout Ameriku co nejdál.“

Naším „rozhodujícím zájmem je vláda nad oceány celého světa“. Disponujeme jí, „tak jako ještě nikdy nikdo“. „Nás díky ní nikdo napadnout nemůže, my jiné ovšem ano.“ „Moc pěkná věc!“ „Nejlepší způsob, jak o ni nepřijít, je nedopustit, aby podobná flotila vůbec kdekoli jinde vznikla.“

Doporučuji – pokračuje Friedman – jít cestou, na niž Ronald Reagan vůči Íránu a Iráku. „Financoval obě strany.“ „Aby je dostal proti sobě, a nešly proti nám.“ Bylo to „cynické, nemorální, ale fungovalo to“.

USA „Eurasii okupovat nejsou s to“. Byly by tu „přečísleny demograficky“. Že „armádu sice porazit lze, zemi však úspěšně okupovat ne“, ukázal právě Irák. „130.000 našich vojáků na 25 miliónů obyvatel je horší poměr“, než „kolik je policistů na obyvatel New Yorku“.

„Můžeme však jednotlivé strany konfliktu podpořit “ – „finančně, ekonomicky, diplomaticky, dodávkami zbraní i vojenskými poradci“. Anebo přímo „cílenými údery, jež protivníka vyvedou z rovnováhy“ (tak „jako v minulosti v Japonsku, Vietnamu, Afghánistánu či Iráku“).

„Jen co je jejich cíle dosaženo, třeba se ovšem vrátit domů.“ A „ne „si vzít do hlavy ´A proč nezůstat a nezavést tu i demokracii?´“

„Spojené státy nemohou v Eurasii vojensky intervenovat permanentně.“ Ale „jen velmi selektivně“, „sporadicky“ a tak, aby „to nebyl už první krok“. A když „už se do toho pustí, pak vždy jen s přesně limitovaným cílem, a ne ve vleku ´psychotických fantazií´“.

„Teď už to naštěstí víme“ („dítě povyrostlo a stačilo se poučit“). Ostatně ani „Británie nikdy Indii neokupovala celou, ale vždy jen některé státy a ty pak obrátila proti jiným“ (rukama „britských důstojníků v jejich armádách“). „Velké armády do ovládaných území neposílal ani starý Řím.“ I ten tam „dosazoval jen své krále, odpovídající za dodržení míru“.

„Impéria, řízená přímo okupační armádou“ – „typu toho nacistického“ – „nutně padla“. „Tolik moci, aby je udržel, nemá nikdo.“ Až „tam my sami ovšem ještě nejsme“. „Třetí kapitola té knihy je teprve před námi.“

Klíčová otázka zní, zda Rusko udrží „aspoň nárazníkové pásmo, které zůstane neutrální“. Nebo zda „Západ pronikne do Ukrajiny natolik, že bude 100 kilometrů od Stalingradu a 500 kilometrů od Moskvy“.

„Pro Rusko je status Ukrajiny existenční otázkou.“ „Dál už ustupovat nemá kam.“ „Sanitární kordón“, jehož vojenskou větev vyrazil budovat generál Hodges, je replikou „Intermaria mezi Baltským a Černým mořem, koncepce generála Pilsudského“. Ten samý souvislý pás, táhnoucí se od pobaltských zemí přes Polsko a Rumunsko až do Bulharska, je i jádrem dnešní americké varianty.

Rozhodující „otázka, na niž nám schází odpověď, zní, co udělá Německo“. Kam se postaví za situace, kdy Spojené státy budují „sanitární kordón“ – a „Rusko na něj bude muset reagovat“. Pro Berlín je to prekérní konfigurace. „Bývalý kancléř Schröder zasedá ve správní radě Gazpromu.“ „Německo má s Ruskem velice všestranné vztahy.“ „Co má podniknout, neví samo.“ Rusko je pro ně klíčovým exportním trhem. Pokud by o něj přišlo, neobejde se bez adekvátní náhrady.

Spojení „německého kapitálu a technologií“ – a „ruských přírodních zdrojů a pracovní síly“ – je „jedinou kombinací, která by Americe byla s to hodit rukavici“.

Německo to tlačí před jeho „starý problém“. Před dilema země „enormně silné ekonomicky“, „geopoliticky však značně velice zranitelné“. Země, co „nikdy neví, jak uvést obojí do souladu“. Ta „otázka se mu vrací znovu a znovu už od roku 1871“.

Jasnou odpověď na ni nemá ani dnes. Kdo by ji znal za situace, kdy Amerika „buduje sanitární kordón“ – a „Rusko potřebuje Ukrajinu zachovat aspoň neutrální“ – „věděl by, kudy to dějiny vezmou po příštích minimálně dvacet let“.

Na margo dragounské jízdy to zaznělo v pravou chvíli. Bigotní víře, že nám má zvěstovat cokoli ušlechtilejšího, nabízí sprchu jako led.