Si vis pacem para bellum?

Avatar
Původní autoři

Daniel Solis

29. 3. 2015   Czechfreepress
Projev přednesený na Václavském náměstí na manifestaci “Jsme proti demonstraci síly USA” dne 28. 3. 

Vážené dámy a pánové,

Shromáždili jsme se zde, abychom vyjádřili svůj nesouhlas s okázalým průjezdem a pobytem cizích vojsk na našem území. Žádná okupační vojska zde nechceme – byť by byla třebas i „spřátelená“!

V české historii pro někoho mohla být spřátelenými vojsky, křižáci lucemburského krále Zikmunda drancující naši zemi v roce 1420.

Pro někoho to mohla být vojska Habsburská, řadící své šiky k útoku proti českým stavům na Bílé hoře o 200 let později.

Pro někoho to mohla být vojska švédská snažící se dobýt Prahu 28 let poté. Nebo Francouzi o dalších 100 let později, v roce 1742. Nebo vojska Pruská ve válce sedmileté a sedmitýdenní (1757, resp. 1866). Po jejich ovoci, poznáte je!

Pro někoho mohla být spřátelenými vojsky Hitlerova Wehrmacht, doprovázená speciálními jednotkami SS, jejichž insignie jsou do dnes vídány na přilbách některých i českých vojáků, až v dálném Afghánistánu, či na praporech takzvaných vlastenců na Ukrajině.

A jsou to, mimo jiné, právě tyto zmíněné oblasti, které vykazují i další společné jmenovatele, totiž, že v nich operují ozbrojené síly Spojených států amerických, a že se jedná o významná tranzitní území zemního plynu. Není proto třeba domýšlet nějaké komplikované motivy pro přítomnost cizích vojáků právě na těchto místech, pomineme-li lukrativní obchod s afghánským opiem.

A tím se dostáváme k jádru věci: kořistnická filozofie a politika SSA, po rozpadu Sovětského svazu, nikým a ničím nerušeně rozšířila svůj koncept PAX AMERICANA na globální, tedy celosvětovou úroveň, a to zcela ambiciózně, velikášsky a nespoutaně, naprosto v duchu Monroeové doktríny.

Národ dobyvatelů a osadníků, okupující druhou největší část severoamerického kontinentu, totiž od dob genocidy původního obyvatelstva až dodnes, podléhá rafinované autosugesci nazývané MANIFEST DESTINY (zjevné předurčení) a sebeklamu doktríny o vlastní výjimečnosti zvané „americký exceptionalismus“ o kterém je řeč i v letošní národní bezpečnostní strategii prezidenta Obamy.

Tato autosugesce předurčení a tento sebeklam výjimečnosti ospravedlňuje zločiny proti lidskosti a zprošťuje viny kolektivní svědomí amerických kolonistů od výčitek za veškerá ta nepředstavitelná zvěrstva, napáchaná za tu krátkou dobu jejich existence coby národa, na lidech, skupinách a společnostech po celém světě. Počínaje onou genocidou indiánů, zavlečením Afričanů do otroctví na cizí kontinent, přes vypálení Drážďan a Tokia, atomový holokaust na Hirošimě a Nagasaki, podpory masových vražd ve východním Timoru, Kambodže a Vietnamu, až po dosazení krutých fašistických vojenských diktatur prakticky po celé latinské Americe a utrpení způsobené lidem v Iráku v důsledku embarga a následujících ropných válek, tak jako v Sýrii, skrze cílenou destabilizaci země a podporu mezinárodního terorizmu, v Libyi, v již zmiňovaném Afghánistánu, v Pakistánu, Jemenu a všude tam, kde mimosoudně likvidují lidi, bez řádného procesu a bez ohledu na přítomné civilisty, pomocí raket Hellfire, odpalovaných z dálkově ovládaných bezpilotníků.

Takže i kdybychom expediční jednotky ozbrojených sil této neokolonialistické velmoci, chtěli, nebo museli nazývat „spřátelenými vojsky“, či spojenci, nikdy našimi přáteli nebudou ani našimi skutečnými spojenci. A to z jednoho prostého důvodu: tak jako válka, násilí a ničení, jsou pro ně jen prostředkem posvěceným účelem prosazení a projekce své moci, s jasným cílem dostát svému megalomanskému ZJEVNÉMU PŘEDURČENÍ vládnout celému světu, je tímto prostředkem i účelové, pokrytecké a nerovné spojenectví a takzvané „přátelství“. Ve své krátké, leč krvavé historii SSA nikdy nikomu nebyly přítelem.

Pokud by tomu najednou tak mělo být nyní, proč by tato země vynaložila minulý rok o 33 miliard dolarů více, než celý zbytek světa dohromady, jenom za zbrojení?

Ne, vážené dámy a pánové. Tyto jednotky nejsou našimi přáteli. Jsou přáteli útlaku, vydírání, vyhrožování, války, ničení a smrti. My jsme zato přáteli míru, svobody, nezávislosti a suverénního určení svého vlastního osudu. Uchopme proto náš osud do vlastních rukou a přestaňme se schovávat pod sukní nějakých spřátelených vojsk, které určitě nepřišly prolévat za nás svou krev, ale naopak, vysát tu naší, tak, jak to vždy bylo a je stále dokola. Vystupme proto z tohoto začarovaného kruhu, a řekněme jasně a hlasitě své NE okupačním spojeneckým vojskům, NE cizím vojenským ZÁKLADNÁM!