Šikana jako osvojování pravidel

Avatar
Původní autoři
Marek Řezanka 
31.3.2015  Altpress

Není to tak dávno, kdy byl Matěj Stropnický v televizi prezentován jako „nezodpovědný rebel“, „strašný lesů pán“ a „problematický koaliční partner“. Televizní obrazovka tentokrát na nás chrlila „senzaci“, že Matěj Stropnický je údajně šikanován. Nemohl chybět dovětek, že se šikanou se většinou setkáváme ve škole a školce jakoby šikana na pracovišti (známá jako mobbing) neexistovala. Divák však má od počátku reportáže vnímat Stropnického jako „nezralého školáka“, „problémového usmrkance“ „odpadlíka“, „neřízenou střelu“.

Jeden z předvolebních spotů
“Po dvou měsících neústupnosti Trojkoalice, během nichž čelíme soustavnému usilování dvojice Poche/Kleslová o moje magistrátní bezživotí, začala nová etapa: šikana… Primátorka zrušila konání mnou iniciované obnovené Ozvučné desky v primátorské rezidenci, ač je tam v nahlášeném termínu volno a byl přislíben. Akce na Nákladovém nádraží Žižkov naplánované na letošek pod hlavičkou Institutu plánování a rozvoje měly tak jako ostatní akce spolupořádané městem nárok na city lightové plochy, dnes byly jen a pouze pro nádraží na návrh Petra Dolínka zamítnuty. Ze všech asi 300 městských příspěvkových organizací si kolegyně náměstkyně Kislingerová vybrala jen a pouze Institut plánování a rozvoje, jehož detailní rozpočet si dnes vyžádala”, postěžoval si Matěj Stropnický.

Dočkal se pouze útrpné reakce, kdy se nebavíme o podstatě věci, na niž si Stropnický stěžuje, ale kdy je nám vysvětleno, že Stropnický jednoduše nic nepochopil.  

 
“Matěj Stropnický je mladý muž, který na sociálních sítích rád vystupuje jako bojovník proti všem a jeho fanoušci ho za to obdivují. Mě to nevadí, já mu často rozumím, ve spoustě aktivitách mu fandím a když to jde, tak ho podporuji. Musí ale pochopit, že vše nepůjde tak, jak si on usmyslí a je potřebné si osvojit pravidla a zákony, které platí pro všechny stejně”, vyslovila se Adriana Krnáčová.

ANO, na naší politické scéně hrají evidentně roli dva přístupy: Jednak pochopení fungování koaličních mechanismů a za druhé osvojení si pravidel a zákonů, kde není odpadlíků. Oba tyto principy přicházejí ke slovu především tehdy, hlasuje-li se o věcech, jako je tendr na svoz odpadu na deset let, kde ve vzduchu visí miliardy korun. To už se ovšem v médiích příliš neobjevuje. Zato v nich zhlédneme exprimátora Svobodu, který blahosklonně hodnotí „nezdárné dítko“ Matěje Stropnického, že je holt ještě klukem, který nepochopil svět dospělých, kdy je třeba držet basu.

Tvář ODS
Svoboda je přitom na „držení basy“ expert na slovo vzatý. Policie podezírá někdejšího pražského primátora a současného poslance Bohuslava Svobodu z nedbalostního porušení povinností při správě cizího majetku. Sněmovní mandátový a imunitní výbor v únoru vydat poslance ODS a bývalého pražského primátora k trestnímu stíhání nedoporučil. Takže v base zřejmě neskončí – ani nějaký soud nebude.

Je ale poněkud smutné, že nadřazujeme „politickou jednotu“ a „držení basy“ nad snahu o transparentní (jak jen je i toto slovo již zprofanováno) přístup. Raději zamhouříme oči nad projekty typu OPENCARD či nad tunelem Blanka, který zatím slouží jako křehká archeologická památka, jenom auta do ní jaksi nemohou, než bychom podpořili politiky, kteří nejsou ochotni poslušně unožit a zavřít ústa. To nám připadá jaksi nepatřičně a nezodpovědně. Protest se nám nelíbí. Máme pro něj výrazy jako „dětinský“, „bláhový“, „bláznivý“. Zato výsledky „jednotného politického postupu“ nám nejspíš nevadí.

Ano, šéfe

V podstatě je jedno, zda zapneme kanál veřejnoprávní nebo soukromou stanici. Tam i onde totiž narazíme na masáž, po níž si před nějakým „holobrádkem“ otráveně uplivneme, že je „trapný“ a na politiku nemá. Zato se přikloníme k těm, kteří už to nějak všechno zmáknou a dokážou, a které ani ve snu nenapadne prosazovat hodnoty, jimž věří, neboť jedinou hodnotou „neohrozitelné jednoty“ je „absolutní poslušnost“. Vlastní názor pak neexistuje. Je pošlapán a umlčován.

Zřejmě se nám tento přístup zamlouvá. Nejhorší jsou přece hádky a spory, potažmo ti, kteří je vyvolávají. My nechceme vidět šarvátky. Za Nečasovy vlády jsme si rozhádanosti užili až až. Dnes toužíme sami sebe přesvědčit, že už bude pouze lépe – a všichni, kdo tvrdí něco jiného, nás otravují. Není nad loajální poklidnou scénu, kde nikdo nikomu nejde po krku – tedy viditelně – a kde jediné heslo doby zní: Ano, šéfe.

Je to rebel
Je to rebel