Daniel Veselý
7. 4. 2015 Altpress
Každý, kdo má v sobě aspoň kousek lidství, se musel spravedlivě rozhorlit nad brutálním masakrem 148 osob, v drtivé míře keňských studentů, v areálu univerzitního kampusu ve východokeňském městě Garissa islamisty ze „somálské větve“ al-Káidy (al-Šabáb). Militanti prý prohledávali koleje, oddělovali křesťany od muslimů, a ty posléze na místě usmrtili. Krveprolití bylo po patnácti hodinách ukončeno eliminací čtyř islamistů příslušníky keňských bezpečnostních služeb. Kdo jsou vlastně stoupenci teroristické organizace al-Šabáb a proč na horké keňské půdě už pět let provádějí teroristické útoky, z nichž byl tento nejtragičtější?
Přestože keňské vládní úřady potvrdily masakr 148 lidí, celkový počet usmrcených na univerzitě v Garisse somálskou „frančízou“ al-Šabáb pravděpodobně přesáhl číslici 170. Jde o největší teroristický atentát v Keni od roku 1998, kdy káidisté zaútočili na americkou ambasádu v Nairobi a zanechali za sebou 203 mrtvých. Útoky teroristů pocházejících ze sousedního Somálska se v Keni, byť ne v tak děsivém rozsahu a destrukci, množí především počínaje rokem 2011 – tedy od roku, kdy keňská armáda navzdory vůli Bílého domu provedla invazi do Somálska. Korespondent katarské televize Al-Džazíra uvádí, že od té doby došlo k více než stovce útoků, a dodává, že se káidistickým extrémistům podařilo v Keni zakotvit namnoze kvůli diskriminační politice keňských vlád vůči muslimské menšině žijící v Keni.
Město Garissa leží na severu země, kde žije řada etnických Somálců majících keňské občanství. Právě v tomto regionu docházelo hojně k útokům milic al-Šabáb, nicméně hovoříme o atacích nízké intenzity, jak už bylo uvedeno. Nasazení keňských vojáků do Somálska před čtyřmi lety tedy vedlo k intenzifikaci útoků páchaných těmito islamisty především v oblasti poblíž Garissy, před čímž ale Nairobi sami veřejně varovali. Asi před půl rokem došlo na severovýchodě Keni k dvěma džihádistickým útokům, při nichž přišlo o život 60 osob, převážně dělníků pracujících v tamním kamenolomu, kteří v osudné chvíli cestovali autobusem.
Operace keňské armády coby ideologický klacek do rukou islamistů
Podle Leslie Lefkow z africké sekce Human Rights Watch keňské bezpečnostní síly provádějí útoky proti etnickým Somálcům a dalším etnickým minoritám; zatýkají je, bijí a občas i systematicky mučí. Tyto skutečnosti též přispívají k destabilizací samotné Keni, jak soudí Lefkow. Militanti z káidistické formace al-Šabáb proto viní keňskou vládu z útlaku jejich krajanů, a cynicky tak ospravedlňují své vlastní zločiny, jež jsou podle Leslie Lefkow v první řadě cíleny na obyčejné civilisty, nikoliv na příslušníky keňských ozbrojených sil, jak ostatně dokazuje masakr na univerzitě v Garisse.
I do mainstreamového mediálního prostředí prosákly zvěsti o tom, že keňské úřady věděly o chystaném útoku, aniž by hnuly brvou. Nicméně vláda v Nairobi se dlouho nerozpakovala a v odpověď na masové vraždění v Garisse bombardovala pozice extrémistů z hnutí al-Šabáb. Keňský prezident Uhuru Kenyatta slíbil, že útočníci budou postaveni před spravedlnost za „nesmyslné krveprolití“ a také prohlásil, že se jim pomstí „nejtvrdším způsobem“, čteme na webových stránkách Al-Džazíry. Keňskému letectvu se podařilo kompletně zničit dva tábory militantů z al-Šabáb v Somálsku při úsilí ukončit přeshraniční výboje islamistů do Keni, ačkoliv ti toto tvrzení popírají.
Hluboké kořeny káidistického násilí v Africkém rohu
Skutečnost je však mnohem problematičtější, než by se na první pohled mohlo nezasvěceným zdát, a má jako obvykle hluboké kořeny. Obchodní centrum Westgate Mall po útoku islamistů v roce 2013
V září roku 2013 teroristé z milic al-Šabáb masakrovali nevinné lidi v obchodním středisku Westgate Mall v keňské metropoli Nairobi. Tehdy si jejich řádění vyžádalo 67 obětí. Americký investigativní reportér a autor publikace Dirty Wars: The World is a Battlefield Jeremy Scahill, který se pohyboval jak v Keni, tak v Somálsku, v té době zmapoval fakta stojící za růstem počtu militantů z al-Šabáb a geopolitickou situaci, jež jejich rozmach doprovázela.
Scahill tvrdí, že na počátku nového milénia přišla administrativa prezidenta George W. Bushe s katastrofickým nápadem – vyzbrojovat a financovat válečné magnáty, tzv. warlordy v Somálsku a Keni. Scahill vyrazil ve stopách těchto válečníků, aby shledal, že operují jako obyčejní nájemní zabijáci. „Většina expertů na dění v Somálsku tvrdila, že před 11. září 2001 se v této africké zemi pohybovalo jen něco málo přes tucet individuí napojených na al-Káidu, a CIA najala tyto zabijáky, aby jim šli po krku,“ pokračuje Scahill a dodává, že při tomto honu na káidisty byli usmrcováni také obyčejní imámové, islámští badatelé a intelektuálové, kterým občas tito nájemní vrazi uřízli hlavu, aby pro své nadřízené měli v rukou patřičný „důkaz“ o jejich eliminaci.
Konec funkčního experimentu a nastolení chaosu
„To přirozeně vedlo k rozpoutání revolty proti Američany podporovaným válečným magnátům a taktéž ke vzniku tzv. Unie islámských soudů, již reprezentovali muslimští předáci z různých oblastí Somálska; vedle umírněných osob za stejným stolem zasedli i radikálové,“ vysvětluje reportér. Je zajímavé, že al-Šabáb měl tehdy nejmenší váhu a slovo při rozhodování o všelijakých otázkách a problémech souvisejících s bezpečnostní problematikou a s dodržováním práva v zemi. Unii se v roce 2006 podařilo dobýt a obsadit hlavní město Somálska Mogadišo, vypudit z něj válečné magnáty napojené na CIA a sjednotit na čas zemi, která se od svržení Bílým domem podporovaného diktátora Siada Barreho na začátku roku 1991 jakžtakž stabilizovala. Přestože Unie vládla tvrdou rukou, podařilo se jí značně omezit zločinnost, byly otevřeny přístavy a tamní situace se stabilizovala, jak uvádí dál Scahill.
Nicméně ještě v témže roce provedla etiopská armáda s klíčovou podporou vlády G. W. Bushe invazi do Somálska, která smetla stabilizační faktor země – Unii islámských soudů – a kterou doprovázely vraždy, znásilňování, mučení v tajných věznicích a další zvěrstva. „Americké Společné velitelství speciálních operací (JSOC) a CIA se s pomocí dronů a bitevních vrtulníků pustila do „lovu“ na předáky bývalé Unie. Země se opět propadla do naprostého chaosu a civilní války,“ píše Scahill a zdůrazňuje, že původně marginalizovaná skupinka al-Šabáb se postavila do čela „odporu“ proti americko-etiopské invazi, začala používat směsici rétoriky Usámy bin Ládina a somálského národovectví a získala obrovskou podporu místních, protože to byli jediní bojovníci, kteří pozvedli proti okupantům zbraně. Zbytek je už celkem známá historie.
Každá událost má své hluboko zapuštěné kořeny, a není proto radno je opomíjet či jen bagatelizovat, neboť bychom pak mohli snadno skončit u ukvapených soudů a vršit mýlku za mýlkou na jednu hromadu.
