23. 4. 2015Petr Schnur: Vážený pane chargé d’affaires, setkáváme se opět v tomto druhém rozhovoru a mám pocit, že se svět od našeho prvního zrovna neposunul k lepšímu. Kromě krizí na Blízkém východě a Ukrajině bombarduje nyní koalice ochotných sunitů pod ideologickým, finančním a vojenským vedením Saudské Arábie Jemen – za logistické podpory Spojených států a opět proti všem pravidlům mezinárodního práva. Jak vnímáte tamní situaci?
Bashar Akbik: Už dávno vnímáme pokusy vlivných světových mocností realizovat agendy a projekty v naší oblasti, které jsou převážně v rozporu se zájmy národů oblasti. Jedna z cest realizace těchto projektů je vytváření sektářské a náboženské nesnášenlivosti za účelem rozbít sociální vazby mezi jednotlivými skupinami, rozložit národní státy a rozšířit chaos a destabilizaci v oblasti a vytvářet tak důvod pro intervenci. Agrese Saudské Arábie a jejích spojenců v Jemenu je v podstatě příspěvek v tomto směru. Místo podpory dialogu k dosažení národní shody o výzvách, kterým čelí tento stát, zvolili vojenskou alternativu, začali ničit infrastrukturu a zabíjet civilisty. Neztotožňuji se s Vaším popisem o sektářském pozadí této agrese. V naší oblasti je řada příkladů, které toto vyvracejí. Jeden z nich je právě podpora Saudské Arábie a jejích spojenců amerického vpádu do Iráku.
Petr Schnur: Ano, máte samozřejmě pravdu, neměl jsem na mysli konfesijní příslušnost coby výchozí příčinu konfliktů. Chtěl jsem pouze zdůraznit fakt, že ty nejreakčnější politické formy sunnitského islámu, které nacházíme v golfských monarchiích, jsou strategickým partnerem USA a NATO a zároveň ideologií, ze které čerpá džihád v Sýrii a Iráku. Ale zpět k Jemenu. O situaci v této zemi západní masmédia decentně mlčí, a sice jak o civilních obětech, tak o diplomatických aktivitách. Nedávno se ovšem objevila zpráva o Erdoganově návštěvě Teheránu, během které měly oba státy vyzvat k okamžitému zastavení bojů a vyslovit se se proti jakémukoliv zahraničnímu vměšování. Tématem rozhovoru měla být i situace v Sýrii. Samotnou návštěvu lze označit jako překvapení, o to více její poselství. Pozice Iránu byla a je v obojím případě jasná, co ale Turecko? Hodnotíte toto setkání jako bezvýznamné, jako diplomatické pozérství Turecka nebo jako určitý signál postupné změny postoje Ankary k syrskému konfliktu?
Bashar Akbik: Mlčení západních masmédií o současné situaci v Jemenu odráží do očí bijící rozpor západní politiky. Největším výhercem, v důsledku saudských vojenských operací v Jemenu, je teroristická organizace Al Kaida. Došlo tam k podobnému scénáři jako v iráckém Mosolu, kde se vojenské jednotky, loajální k prezidentovi, kterému vypršel jeho mandát, stáhly a nechaly svoji výzbroj organizaci Al Kaida. Toto poukazuje na pozadí konfliktu a instrumenty, které jsou použity v této krizi. Tato agrese umožnila Al Kaidě kontrolovat velké oblasti v Jemenu a zvláště město Al Mukalla. Co se týká turecké role, bohužel musím konstatovat, že je negativní. Turecko je hlavním kmotrem hnutí islámského bratstva (je známo, že hnutí Muslimského bratrstva vytváří ideologický rámec, z kterého vznikly všechny teroristické ozbrojené organizace pod vlajkou
Al Kaidy). Turecké ambice směřují k obnovení Osmanské říše. Při minulém setkání jsme mluvili o tureckém angažmá v podpoře teroristických skupin v Sýrii a nerespektování závazné rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Nynější turecká vláda se snaží reagovat na nový mezinárodní děj. Je bezpochyby, že jaderná dohoda mezi Iránem a velmocemi, pokud bude podepsána, vytváří novou politickou realitu v oblasti a mezinárodně uzná Irán jako regionální mocnost. Cílem návštěvy, na kterou jste se ptal, je ekonomika a nebylo dosaženo politické shody. Co se týče tureckého postoje vůči krizi v Sýrii,
Doposud jsme nevnímali jakýkoliv náznak změny v původních postojích, ba naopak, zvyšovalo se turecké angažmá v usnadnění průchodu teroristů do Sýrie, zvláště pak v poslední době, kdy teroristické skupiny útočily na město Idleb, v blízkosti tureckých hranic, kde Turecko povolilo vstup tisíce teroristů z jeho území do Sýrie, aby se tam zúčastnili boje.
Petr Schnur: Odněkud musí stále do Sýrie a Iráku pronikat posily IS, přes nějaké území musí probíhat prodej nafty z obsazených ropných polí v Sýrii a Iráku. O finančních transakcích ani nemluvě. Snad ani ten největší naivka nevěří, že by o těchto cestách terorizmu nevěděli ti, kteří proti němu údajně bojují. Jak v této souvislosti hodnotíte roli Turecka?
Bashar Akbik: Jak jsem zmínil v minulé otázce, turecká vláda plně podpoří teroristické skupiny usilující o zničení syrského státu. Jak jste uvedl v otázce, nikdo nezpochybní, že kradená syrská i irácká ropa, islámským státem, se prodává přímo do Turecka a je vyvezena přes turecké přístavy. Bankovní převody probíhají přes turecké banky. Řada médií zveřejnila fotky a videa dokazující jednoduchost průniku teroristů z Turecka do Sýrie. Např. jak lehce prošla Hajat Bumedien, manželka teroristy, který se podílel na teroristickém útoku v Paříži a další a další příklady.
Je pozoruhodné, že tzv. mezinárodní společenství nevytváří žádný tlak na Turecko, aby dodržovalo závazné rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které striktně zakazují obchodování s teroristickými organizacemi a žádají o znemožnění průniku teroristů přes její území do Sýrie atd.
Petr Schnur: Syrská armáda bojuje proti terorizmu již čtvrtým rokem, tedy proti těm, kteří ještě do září, října minulého roku Západu platili za „povstalce“ a „rebely“. Nyní je samotný náš kontinent vystaven sílícímu nebezpečí teroru, vliv salafistické ideologie v sunitsko-islámském prostředí Evropy narůstá. Souhlasíte s obecným hodnocením, že Západ nyní stojí tváří v tvář příšeře, kterou sám stvořil? A existují náznaky změny postoje západních zemí k situaci v SAR?
Bashar Akbik: Nebezpečí terorizmu ohrožuje celé lidstvo. Nikdo nemůže být ušetřen tohoto nebezpečí. Upozorňovali jsme na toto od začátku krize v Sýrii, protože my dobře známe charakter této nebezpečné ideologie, která vychází z wahábistického výkladu islámu, což je směr rozšířen především v Saudské Arábii. Touto ideologií jsou verbováni radikálové, aby zabíjeli, podřezávali krky a znásilňovali a to vše ve jménu náboženství.
Západní státy se domnívaly, že si mohou vyřizovat účty se státy, které se s nimi politicky neshodují a nepodléhají jejich pokynům, prostřednictvím těchto skupin. Sázely na rychlé zhroucení syrského státu ve střetu s nimi. Mýlily se, díky široké lidové základně prezidenta Bashara Assada v Sýrii, obstál syrský stát a syrská armáda úspěšně pokračuje v boji s teroristy.
Vnímáme ostýchavou změnu v postoji některých evropských států. Jak víte, řada evropských delegací již veřejně navštívila Sýrii a kromě těchto delegací, jsou i delegace, které si přejí zachovat mlčenlivost o jejich kontaktech se syrským státem. Znovu zdůrazňuji, že není v zájmu evropských států rozšíření chaosu v blízkosti jejich hranic a ve státech, které s Evropou bezprostředně sousedí.
Petr Schnur: IS přepadl palestinský uprchlický tábor Jarmuk. Nejde o zbrojní skladiště, kasárna, letiště nebo ropná pole, na první pohled tedy jaksi podivná strategie. Nic se ovšem v této špinavé válce neděje náhodou, byť by se jednalo o skrytý smysl. Jaký cíl IS podle Vás tímto dalším barbarským aktem sleduje?
Bashar Akbik: Správně, Jarmuk je palestinský uprchlický tábor v Sýrii. Sýrie toho obětovala nesčetně pro palestinskou otázku a přistupuje k Palestincům žijícím v Sýrii jako k syrským občanům. Od začátku krize se syrská vláda snažila o nezapojení a nezatažení palestinských uprchlíků do konfliktu. Účelem IS a dalších teroristických skupin je vytvářet nové tlaky a důvody pro vměšování se do vnitřních syrských záležitostí z titulu ochrany těchto uprchlíků. Bylo by užitečné generálně řešit otázku palestinských uprchlíků od základu a umožnit jim návrat do svých domovů a vytvoření nezávislého palestinského státu.
Petr Schnur: Když jsme oslovili šílený osud nešťastných Palestinců, o které se ještě v loni v Gaze tak dojemně „staral“ katarský princ, jinak velký přítel ozbrojeného džihádu v Libyi a Sýrii: kde v tomto podivném a bizarním „boji“ proti IS stojí Izrael?
Bashar Akbik: Největším vítězem všeho co se odehrává na Blízkém východě je Izrael. Snaha o zničení syrského státu a oslabení hnutí odporu a rozšíření náboženských a sektářských konfliktů a válek je jádrem jejich priorit. Vývoj v oblasti bez nejmenších pochyb prokázal účast Izraele v podpoře teroristických skupin operujících na hranicích se Sýrií v syrských okupovaných Golanských výšinách, kde Izrael poskytuje leteckou a dělostřeleckou podporu, lékařskou pomoc zraněným z řad Fronty Al Nusra a dalších teroristických skupin, které jsou financované hlavně především z Kataru.
Připravil Petr Schnur pro Novou republiku a První zprávy
