 |
| Minské dohody? Tůdle… |
Marek Řezanka
16.4.2015 Altpress
Čím je na tom občanskou válkou zdevastovaná Ukrajina hůře, tím optimističtější zprávy o jejím demokratickém směřování z mainstreamových médií získáváme. Jsme ujišťováni, že jediným ukrajinským problémem je „ruská agrese“, o níž sice neexistují žádné důkazy (respektive neexistují důkazy o jakékoli invazní ruské operaci na území Ukrajiny) – ale o níž je neradno pochybovat.
Země se přitom dostala do závažných ekonomických a sociálních problémů – a není nikdo, kdo by jí byl ochoten pomoci. Evropská unie se zmítá ve své vlastní krizi – a to k ní ještě v plné síle nedorazil bumerang protiruských sankcí.
Lidem, kteří chtěli zemi bez oligarchů a s většími občanskými právy, zbyly pouze oči pro pláč. Není svobodněji ani blahobytněji. Řada lidí z části země emigrovala, mnoho je jich potom zcela zbídačených, bez perspektivy. O padlých a zmrzačených nemluvě. Pod hlavičkou „obrany před ruskou propagandou“ je na Ukrajině výrazně omezována svoboda projevu. Představitel opoziční stínové ukrajinské vlády, B. Kolesnikov, dodává: „Já se stavím kriticky k samotné struktuře ministerstva vnitra. U nás máme policii, která se dneska nazývá milicí, a na každých 1000 obyvatel připadá 3x více policistů než v USA. A je u nás snad bezpečnost větší než v New Yorku, Los Angeles, Washingtonu?“
(Bez)nadějné vyhlídky
V březnu 2011 se uvažovalo, že horizont roku 2022 pro vstup Ukrajiny do EU je příliš optimistickou vizí.Tehdejší český eurokomisař pro rozšíření, Štefan Füle, vůbec nebyl přesvědčen, že je Kyjev na vstup v blízkém horizontu připraven. Konstatoval, že přibližování Ukrajiny k EU závisí na dodržování lidských práv a demokratických principů. A poukázal na nepřípustnost selektivního využívání práva ve vztahu k politickým oponentům a pozastavil se nad tím, že na Ukrajině je patrný „rostoucí nátlak na občanskou společnost, zhoršení situace v mediální sféře a zúžení politického pluralismu“. Kam jsme od té doby došli?
 |
| A zavládly svoboda s demokracií a vše dobře dopadlo… |
Budeme-li hodnotit roli Evropské unie v dění na Ukrajině v posledních letech, příliš pozitivního toho nenajdeme. Neposílili jsme tam demokratické principy. Nekriticky jsme podpořili představitele, kteří nebyli částí státu přijati jako legitimní. Zavíráme oči před jasnými důkazy porušování občanských svobod – a dokonce tolerujeme otevřené rysy fašismu – které můžeme pozorovat v případě pronikání Pravého sektoru do nejvyšších pater politiky. Zdánlivě jsme si sice hráli na něco jako mírové minské dohody, ale na Jaceňuka s Porošenkem nevyvíjíme žádný tlak, aby tyto dohody plnili. Stačí, když prohlásí, že Putin vše porušuje – a my neprotestujeme. Dluhy Ukrajině však odpustit nehodláme – stejně jako pro ni nemáme v kapse připravený žádný kouzelný dar. Mykola Gordijenko, bývalý šéf Státní finanční inspekce, politickou reprezentaci země s Jaceňukem v čele obvinil, že je zapletena do celé série zpronevěr a korupčních afér, které Ukrajinu připravily minimálně o 150 miliónů dolarů (3,8 miliardy korun).
V tomto kontextu pak může být až zábavné – kromě tragického rozměru – když K. Schwarzenberg zavelí k „obnově Ukrajiny“: „Očekávám, že když se Ukrajina zotaví, tak to bude pro nás velká výhoda. Ale nejdřív musíme postavit Ukrajinu na nohy, jako Američané po druhé světové válce Marshallovým plánem postavili na nohy západní Evropu.“
Jak jen toho chce náš exministr zahraničních věcí dosáhnout? Patrně dodávkou zbraní – jenom ale nechápu, jak tím nasytí hladové? Nebo je snad cílem redukce hladovějících? Těžko říci.
Zbraněmi k prosperitě a míru?
Není to však tak dlouho, kdy se Schwarzenberg rozhorlil: „Já si ale nemyslím, že bude Vladimír Putin vlídnější, když se Ukrajinci nadále nebudou mít čím bránit. Za stávajícího poměru sil nelze přece říct než to, že je necháváme na holičkách.“ Angelu Merkelovou pak označil za „zajímavou političku, která není stoprocentní autoritou“. Jeho výroky za ostudné a poškozující dobré jméno naší země nikdo patrně nepovažuje. Aspoň jsem si nevšiml, že by někde probleskla nějaká červená karta určená vyzbrojování Ukrajiny v době, kdy se má tamní situace zklidnit a kdy bychom měli usilovat o skončení bratrovražedného boje, z něhož by se mohl vyklubat konflikt ještě mnohem vražednější.
Ale což. My si vystačíme s obrazy, které sice nemají žádnou oporu v realitě, zato barvami se to v nich jenom hemží.
„Jsem rád, že jsme tady takto hned téměř pár hodin potom, co vláda vzniká. A můžeme s nimi začít rokovat o tom, co je třeba, aby do této země měla šanci přijít stabilita, prosperita“ – to jsou Zaorálkova slova z února 2014. Co dodat? Snad jen poznámku, že stabilita a prosperita se od celé Unie již nějakou dobu povážlivě odklánějí. A že donekonečna nebude možné deprivovaným zástupům s úsměvem vykládat, jak je vše vlastně radostné a optimální.
 |
| Sankce proti Rusku se EU vracejí jako bumerang |
