Zbyněk Fiala
16.4.2015 Vaše věc
Vypadá to jako záhada, ale kdykoliv se sejdou ve Washingtonu vážení představitelé Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, vypukne závažná světová finanční krize. Určitě to není proto, že jsou tak zlomyslní. To jen ti, kdo měli nos nad vodou, zoufale plavali až do okamžiku, kdy se sejdou lidé s kompetencí pustit chlup, aby se jim ekonomika nezřítila na hlavu.
Kandidátů na letošní krizi je několik. Řecko i Ukrajina počítají dny, kdy jim definitivně dojdou peníze. Ve vzduchu je případ Argentiny, která odrazila dílčí útok newyorského soudu a smí vyplatit části věřitelů dlužné úroky. Ovšem vyděrači, kteří nepřistoupili na dohodu, se odvolali, a ve vzduchu je další riziko státního bankrotu.
Válečná krize na Blízkém východě a v severní Africe zesiluje migrační tlak z oblastí bojů na jižní křídlo EU, a to může mít nejen bezpečnostní a rozpočtové dopady, ale také závažné politické důsledky, jak narůstá elektorát xenofobních sil. A jak to bude s těžbou ropy? Vznikne další šok z nadbytku, až se situace uklidní?
Cesta k němu bude klikatá. Teď se chystá šok ve Spojených státech, jen s opačným znaménkem. Frakující těžaři, kteří během tří let rozdmychali upadající ropný průmysl USA na úroveň druhé Saúdské Arábie, prý neustojí současné nízké ceny ropy déle než pár měsíců. Zpráva agentury Bloomberg, která na to upozorňuje, má spíš optimistické ladění, nabízí naději, že vyhlídka nedostatku zvedne ceny. (zdroj)
Ale současná ropná válka není o ceny, ale o trhy. Saúdská Arábie nebude chtít ustoupit, dokud potrvá riziko, že její vývozy do USA zmizí – a s nimi i zájem Washingtonu na ochraně královské rodiny. Důraznou připomínkou takového vývoje je chystaná dohoda s největším regionálním rivalem – a srovnatelným ropným producentem – Íránem. Proto se zmobilizovaly v americkém Kongresu politické síly, které jsou nakloněné zavedeným zájmům olejářských firem a snaží se zmařit prezidentovi Barackovi Obamovi jeho dohodu s Íránem.
Neoslabilo ani riziko, že měnové politiky USA a EU naberou opačný směr, dolar přeroste směnnou hodnotu eura a narazí na bariéru předraženého exportu a odkrvených korporátních zisků. A že role MMF a Světové banky bude časem oslabena nástupem nových mezinárodních institucí jako je Asijská investiční banka pro infrastrukturu AIIB. Ta vzniká takříkajíc zdola, z iniciativy zakládajících členů, jako protiváha „dohod o partnerství“ typu TTIP.
Dohody typu TTIP měly z nejrůznějších partnerství vyloučit Čínu a upevnit světovou dominanci USA. Místo toho vznikají instituce bez USA, ve kterých je jádrem skupina nových ekonomik BRICS. Mimochodem, nejbližší neformální vrcholná schůzka BRICS proběhne 9. května v Moskvě během oslav 70 let od vítězného konce války. Bude se jim lépe jednat, když se sejdou nerušeni přítomností bojkotujícího Západu. Na začátku si mohou poblahopřát k posílení, protože Indie se připojuje k čínským tempům hospodářského růstu. Pak si mohou dělat starosti s Ruskem a Brazílií, kde bude potřeba nějaká forma podpory.
Uf, hrůza! Kdokoliv si sepsal tyhle rizika pod sebe, musel se orosit. Jistou zmínku o nich najdete i v pravidelné zprávě Mezinárodního měnového fondu o světových hospodářských výhledech (World Economic Outllook – WEO), jejichž dubnová verze bývá připravena právě pro jarní zasedání. Tam je trend těchto rizik charakterizován jako oslabující (ze 75 % na 40 % pravděpodobnosti). Berme to jako marketingovou přípravu, neboť kdyby byla rizika označena jako rostoucí, lákalo by to k přestřelení požadavků na záchranná opatření. (zdroj)
Svět očima MMF je tedy o poznání klidnější, než by se zdálo z úvodu tohoto příspěvku. Jako hlavní události jsou tam vyzdvižena očekávání vyššího růstu USA (z loňských 2,4 % na 3,1 % HDP letos i napřesrok). Eurozóna se taky vzpamatuje, ale poroste jen polovičním tempem ve srovnání s USA. Rusko zpomalí pokles z letošních -3,8 % na -1,1 % roku 2016. Čína sestoupí pod 7 % a dosáhne „hladkého přistání“ (růst o 6,8 % a 6,3 % HDP). Ovšem ten dnešní „pomalejší“ čínský růst nabídne dvakrát větší absolutní přírůstek HDP než v čase nejvyšších růstových temp roku 2007. Podstatné je, že se v něm výrazně posiluje složka domácí spotřeby.
Nejzajímavější má být Indie, kde vládne nový premiér Modi s pověstí reformátora z podnikatelsky úspěšného svazového státu Gudžarát. V Indii jsou v letošním a příštím roce očekávána růstová tempa na úrovni 7,5 %, hnaná především infrastrukturními investicemi. Tady je obrovský prostor pro novou asijskou investiční banku AIIB.
Jak je to s bubákem deflace? Začíná se místo toho mluvit o blahodárném působení nízkých cen ropy a úvěrů. V nejbližších dvou letech by měl dorazit vliv těchto faktorů i do nových trhů a rozvojových ekonomiky, kde bude inflace klesat. V těch rozvinutých by měla naopak stoupat (zřejmě zejména v důsledku zvyšování základních úrokových sazeb Federálních rezerv USA).
Když se člověk dívá na příslušné grafy, vidí, jak to nádherně ladí a usazuje průměrnou světovou inflaci na předpisových 2,5 %. Současně se však vybaví citát, kterým týdeník The Economist pobavil ty čtenáře, kteří dočetli jeho dávku ranních informací až na konec: Ekonomové jsou jako astrologové. I když jejich současná předpověď nevyjde, nikdy to neohrozí postavení těch příštích.
