Kráčí lidstvo vstříc své vlastní záhubě?

Avatar
Původní autoři

Daniel Veselý
27.4.2015  Altpress

Ačkoli žijeme, tedy alespoň někteří z nás, na Západě, v hypermoderní době, obklopeni nevídanými výhodami a možnostmi, nacházíme se coby lidstvo, přinejmenším podle vědců z časopisu Bulletin of the Atomic Scientists, ve fatálním ohrožení své vlastní existence. Zmíněný tým vědců tvoří mimo jiné 17 nositelů Nobelovy ceny a jeho vyjádření jsou brána velmi vážně.

Neregulovaná těžba fosilních paliv ohrožuje budoucnost planety

Letos na konci ledna za letargického mediálního zájmu posunuli členové vědeckého a bezpečnostního výboru při časopisu Bulletin of the Atomic Scientists, jehož posláním je počínaje rokem 1945 informovat o globální bezpečnosti, politických tématech souvisejících s nebezpečími vyplývajícími z jaderného zbrojení, klimatických změn, vytváření nových technologií a vzniku různých chorob, ručičku ikonického Doomsday Clock z 11:55 na 11:57. Půlnoc znamená konec; konec lidstva coby biologického druhu.

Takzvaný Doomsday Clock vznikl z popudu vědců v roce 1947 a symbolicky znázorňuje novou, potažmo terminální epochu lidstva, jež byla zahájena shozením jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki americkou armádou, s cílem o nebezpečí nukleární války a jaderné proliferace informovat veřejnost. Spojené státy tedy tímto podle řady historiků zbytečným, ba zločinným aktem odstartovaly smrtelně nebezpečné závody v jaderném zbrojení, jež i po 70 letech mohou ukončit fyzickou existenci lidstva.

Za tři minuty je půlnoc
Důvody, jež vedly badatele k tomu, aby posunuli ručičku „hodin soudného dne či apokalypsy“ rovnou o dvě minuty směrem k půlnoci, jsou dvojího druhu. „Neregulované změny klimatu a závody v jaderném zbrojení, jež vyplývají z modernizace obrovských jaderných arzenálů, dnes představují mimořádné a nepopiratelné hrozby pro další existenci lidstva,“ varuje výkonná ředitelka bulletinu Kennete Benedict a dodává, že „světoví lídři selhali ve snaze okamžitě na tyto hrozby adekvátně reagovat, aby lidstvo ochránili před potenciální katastrofou. Toto selhání ohrožuje každého obyvatele planety“.

Výbor podrobil světové lídry zkrušující kritice, že nebyli schopni přijmout závazná opatření k tomu, aby se teplota snížila o dva stupně Celsia na úroveň, jež je podle většiny klimatologů nutná, aby se svět vyhnul ničivým dopadům klimatických změn, jako jsou široce rozšířená sucha, vlny horka a povodně. Paradoxně jsou to takzvaně vyspělé západní země, které bezuzdně a s nelíčenou euforií „vysávají“ fosilní paliva doslova do poslední kapky, přestože mnozí experti před tímto konáním důsledně varují. Těžba a především spotřeba tohoto nerostného bohatství drasticky přispívá k emisi skleníkových plynů a obecně pak k oteplování klimatu. Naopak ekonomicky nerozvinuté (a v našich očích mnohdy zaostalé země) státy, příkladně v Latinské Americe, přijímají opatření, aby fosilní paliva zůstala tam, kde jsou. Podle některých hlasů je však se zahájením zásadní nápravy tohoto stavu už nyní pozdě.

Tikající bomba

Kritika časopisu se vrchovatou měrou týkala vlád Spojených států a Ruska, tedy dvou největších jaderných velmocí, že nejsou s to redukovat svůj jaderný arzenál, a naopak jej rozšiřují a modernizují, ale i dalších jaderných velmocí, které nejsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), jako jsou Indie, Pákistán a Izrael – tedy státy, jejichž nukleární potenciál pomáhaly a pomáhají vytvářet Spojené státy. Je taktéž zjevné, že otázka íránského jaderného programu nepředstavuje zdaleka tak závažné ohrožení lidstva, jako jaderný arzenál těchto pěti států.

Navzdory příslibům Obamovy administrativy o redukci jaderného arzenálu Spojených států a vykročení směrem k epoše bez atomových zbraní, Bílý dům několik měsíců předtím, než vědci posunuli ručičku apokalyptických hodin na „za tři minuty dvanáct“, zahájil rozsáhlou modernizaci chřadnoucího jaderného materiálu, což zahrnuje i vývoj nové generace nosičů jaderných zbraní za rekordní sumu jednoho bilionu dolarů. Souvislost tedy čistě nikoliv náhodná.

Ručička proslulého Doomsday Clock se nejblíže půlnoci dostala v roce 1953, konkrétně na „za dvě minuty půlnoc“, a to poté, co byla Sověty poprvé otestována vodíková bomba. Největší optimismus nastal v roce 1991 po ukončení studené války, během níž se lidstvo několikrát ocitlo na hraně nukleárního inferna. Tehdy tým vědců z Bulletin of the Atomic Scientists vrátil ručičku hodin na 11:43. Euforie se ale brzy rozplynula v kocovině deziluzí a následovalo bolestné vystřízlivění. Začalo být zjevné, že se jaderné odzbrojení konat nebude a lidstvo nadále zůstává na cestě k potenciálnímu atomovému armageddonu.

Lidstvo v posledních letech zvyšuje možnost vypuknutí jaderného holocaustu