M. Zeman a E. Beneš k „Dekretům“

Oldřich Průša
16. 4. 2015
Předesílám, že jsem rád, že prezidentem naší země byl zvolen Miloš Zeman. Není nutné se všemi kroky politiků vždy ve všem souhlasit nebo být trvale proti hlavě státu nebo jinému zvolenému politikovi. Zvolení jako takové je základ demokracie. I pro odpůrce zvoleného. Miloše Zemana si vážím. Přesto jsou momenty, kdy bych byl k jeho stanoviskům opatrnější.

Z vystoupení prezidenta M. Zemana v Aši 15. dubna 2014:

Sudety už nestraší
Specifická otázka pro zdejší region byla od staršího pána, který se ptal na sudetoněmecký landsmanšaft.

„Víte, že jsem proti němu velmi ostře vystupoval. A že jsem to činil celou dlouhou dobu jako předák opozice, předseda Sněmovny, premiér. Budete se možná divit, já už sudetoněmecký landsmanšaft považuji za naprosto bezvýznamný spolek, který ztrácí postupně svůj vliv. On byl dokonce nedávno nucen změnit své stanovy. Například už tam nejsou žádné teritoriální nároky, žádné právo na vlast, žádné právo na navrácení majetku. To všechno bylo vypuštěno. Předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Posselt nebyl zvolen ve svobodných volbách do Evropského parlamentu, což opět dokazuje úpadek této organizace. Oni sami mají samozřejmě radikální a liberální křídla. Já bych to řešil tak, že mají stejná práva jako jakýkoliv občan Evropské unie, to znamená, že když si tady otevřou třeba cestovní kancelář, ať si cestují, proč by ne. Já si dokonce vážím našich bývalých sudetoněmeckých občanů, kteří v tomto kraji opravili kulturní památky, třeba kostely a kapličky, ale víte, jak jde čas, staří pamětníci umírají a nová generace už pomalu neví, co to byly Sudety, takže já bych s jistou dávkou optimismu řekl, že význam této organizace.” 

Pro připomenutí stanovisko tehdejšího prezidenta E. Beneše

Vážení spoluobčané,

v době nedávné jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, tj. dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 – 1939. Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z 2. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti. Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války budou s odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou “čeští vlastenci”, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Mohou se najít vlastizrádci, kteří budou opět usilovati o odtržení Slovenska od Čech. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka a jeho spoluzakladatele Milana Rastislava Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost, a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

Váš Edvard Beneš, květen 1947

Uplynuly desítky let, doba se měnila. Bylo lépe, hůře, lépe. Každý nechť si dosadí podle svých zkušeností. V posledních dvou letech ale lépe není. Po letech ujišťování našich politiků, že nám co bezpečnosti nic nehrozí, se řada z nich diví, že hrozí.

USA jsou rozhořčeny, že RF má své hranice tak blízko zemím NATO. Snad by i třeba vyvolaly válku, kterou by vedly v Evropě do posledního Ukrajince, Rusa či Evropana.

Připomeňme, že připojení Krymu bylo reakcí RF na smluvně dříve potvrzenou neutralitu Ukrajiny odmítnutou a zrušenou Jaceňukovou post majdanovskou vládou.

Objevují se též úvahy, že otázku Ukrajiny nechají USA převážně na Německu, aby se zaměřily na Blízký a Střední východ a tzv. Islámský stát. Víme z minulosti, že demokracie končí tam, kde jsou ropná ložiska.

Hovoří se stále hlasitěji o proruské páté koloně v ČR a proruské propagandě. Dovolí si však kdokoliv pochybovat o proamerické propagandě a na USA napojené a financované nevládní organizace? Vznik „Centra pro občanskou společnost“ podporovaného USA je snad malým důkazem? Určitě ne, jen se o něm málo píše a hovoří. Nevládních organizací české provenience financovaných naším státním rozpočtem hájících i jiné než zájmy Česka by se též pár našlo. Až by z toho byl člověk v tísni.

Pro připomenutí, od r. 1935 mají na takovéto zahraniční aktivity a organizace v USA samostatný zvláštní zákon.

Kdo chce, konzumuje propagandu, kdo chce víc, hledá zdroje. Ne internetu má možností stále ještě dost a dost.

Je dobré být demokratem, ale i tak opatrnosti nikdy nezbývá.