Ministerstvo obrany oceňuje kriminální činy?

Avatar
Původní autoři

Petr Duchoslav
27.4.2015  Vaše věc

Bez většího povšimnutí médií probleskla zpráva, že člen protikomunistické skupiny Mstitelé Milady Horákové Michal Legdan získal od Ministerstva obrany osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, za něž mu přiznává i finanční kompenzaci ve výši 100 000 korun. Skupina se za dobu své existence dopouštěla řady kriminálních činů, které jsou jednoznačně trestné v každém režimu, a ty pak po roce 1989 vydávala jako odboj proti komunistickému režimu. Sám Legdan se aktivně na těchto deliktech podílel spolu s dalšími členy skupiny Janem Vaňkem a Pavlem Kašpárkem.


Legdan získal osvědčení na základě sporného zákona č. 232/2011Sb. o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Nejprve však byla Legdanovi žádost o osvědčení zamítnuta v roce 2012 s tím, že se jeho činnost neslučuje s činností, která by směřovala proti režimu jako takovému. Zamítavé stanovisko navíc podpořil i odborný posudek, který vypracoval Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), podepsaný tehdejším prvním náměstkem a vojenským historikem E. Stehlíkem. V posudku se psalo, že činnost skupiny se neslučovala s odbojovou protirežimní činností tak, jak je podrobně rozvedena v zákoně. O dva roky později Stehlík jako ředitel odboru pro válečné veterány při Ministerstvu obrany stanovisko revidoval a vyjádřil se proto, aby Legdan osvědčení získal, i když se neobjevily za uplynulé dva roky žádné nové dokumenty či důkazy svědčící v Legdanův prospěch.

Skutečnost je ovšem taková, že skupina Mstitelé Milady Horákové, která vznikla ve druhé polovině padesátých let, si nezadala s nechvalně proslulou skupinou bratří Mašínů. Legdan a spol. kromě loupežných a dalších akcí má na svědomí i vraždu téměř osmdesátileté důchodkyně, což se rozhodně jako protirežimní činnost směřující ke svržení absolutní moci KSČ pokládat nedá. V roce 1961 se vraždy dopustil již zmíněný J. Vaněk a za tento a další trestné činy byl o dva roky později popraven.

MO tak vlastně retroaktivně legalizovalo trestné činy, jichž se Legdan jako člen skupiny s dalšími svými druhy dopouštěl.

Hlavním problémem shora uvedeného zákona je jeho sporná interpretace činů, které sice považuje za protirežimní, ale které de facto nemohly nijak ohrozit jeho stabilitu nebo mocenský monopol KSČ. Jediná možnost, jak obnovit standardní demokratický režim, bylo režim svrhnout vojenskou silou. Žádná taková, která by účinně zasáhla, jak víme, v podmínkách tuhého komunistického systému v padesátých letech neexistovala. Proto ani není možno mluvit o odbojové činnosti, jež probíhá zpravidla v regulérní válce (studená válka je válkou psychologickou), nanejvýš o odporu, a to skupinovém či individuálním (osobním). S tím tak souvisí i druhé úskalí, jímž je obecné vymezení pojmů, které každý chápe různě, v tomto případě Ministerstvo obrany, které osvědčení účastníka odboje vydává. Dikce zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu nehovoří jednoznačně, ani se na ní při přípravě zákona neshodli zainteresovaní odborníci.

Ministerstvo obrany svým nekompetentním rozhodnutím zavdalo nebezpečný precedens retroaktivní legalizace trestné činnosti, která svou podstatou nemohla směřovat k likvidaci komunistického režimu v Československu.
Je tak pravděpodobné, že dalších samozvaných protirežimních bojovníků, kteří hodlají své činy vykládat jako odbojové, bude z úřední moci v následujících letech přibývat.

Foto: Filip Jandourek 

Poznámka NR – ocenění M.Legdana proběhlo již koncem únoru, bez většího povšimnutí médií. Je dobré si připomenout, co se dnes na ministerstvu obrany pod taktovkou hnutí ANO děje.