Ruský bezpečnostní analytik: Jít vabank je ještě příliš brzo

20. 4. 2015     NWOOpůvodní zdroj
Na severním okraji Moskvy, pod spolehlivou ochranou vojáků vnitřních vojsk se ukryl bývalý Ústav vnější rozvědky. Nyní je na průčelí zlatými písmeny napsáno „Ruský institut strategických šetření (RISI). Ale mírový název zasvěcené nezmate – více než dvě stě zaměstnanců zde „ková“ pro svou vlast analytický štít.
Bude nová válka na Donbase? Kdo stojí za prezidentem USA? Proč je možné mnohé naše úředníky nazvat ideologickými agenty vlivu? Na tyto a další otázky odpovídá a jako vždy při tom každé slovo váží ředitel institutu, generálporučík ve výslužbě Leonid Rešetnikov.


Leonid Rešetnikov. Narodil se 6. 2. 1947 v Postupimi (NDR) v rodině vojáka. Vystudoval Fakultu dějin Charkovské státní university a absolvoval Sofijskou univerzitu (Bulharsko). V letech 1974 – 1976 pracoval v Ekonomickém ústavu světové socialistické soustavy Akademie věd SSSR. Od dubna 1976 do dubna 2009 působil v analytické jednotce vnější rozvědky. Poslední pozice: vedoucí informačního a analytického odboru ruské zahraniční zpravodajské služby, člen správní rady SVR, generálporučík. V dubnu 2009 převeden do rezervy v souvislosti s věkovou hranicí pro vojenskou službu. Je členem Vědecké rady ruské Rady bezpečnosti. Mluví srbsky a bulharsky (plynně), částečně řecky. Státní vyznamenání (Řád odvahy, Řád cti), ocenění Ruské pravoslavné církve (Řád svatého knížete Daniela Moskevského, Řád svatého knížete Dmitrije Donského), stejně jako medaile a čestná vysnamenání.

Měl jste důkladné „krytí“ – SVR (Služba vnější rozvědky). Proč je to najednou odtajněno?

Skutečně jsme byli utajeným institutem vnější rozvědky, který se specializoval na analýzy dostupných informací z blízkého i dalekého zahraničí. To znamená informací, které nepotřebuje jen rozvědka, ale i struktury, které se zabývají vnější politikou země. Kupodivu však v administrativě prezidenta Ruska podobné důležité analytické centrum nebylo. I když „orgánů“, v nichž je pouze ředitel, sekretářka a manželka ředitele v roli analytika bylo plno. AP (Administrativa prezidenta) postrádala skutečné specialisty a rozvědka se musela rozdělit.

Dnes je naším zřizovatelem prezident Ruska a všechny státní úkoly ke sledování podepisuje šéf administrativy Sergej Lavrov.

Jak hodně je vaše analytika vyžadována? Jsme země papírů, stále se jen píše a píše, má to nějaký vliv na výsledek?

Časem pozorujeme děje, které rezonují s našimi předchozími analytickými záznamy. Jindy překvapuje, že vystoupíte s některými myšlenkami a to se pak stane trendem v ruském veřejném mínění. Je vidět, že mnohé směřování prostě visí ve vzduchu.

V USA něco podobného dělá analytické centrum Stratfor a strategické výzkumné centrum RAND Corporation. Kdo z vás je lepší?

Když jsme pro převedení do AP v dubnu 2009 tvořili nové stanovy institutu, bylo nám řečeno, že bychom si z nich měli vzít příklad. Tehdy jsem si pomyslel: „Pokud nás budete financovat tak, jak je financován Stratfor nebo RAND Corporation, pak si všechny tyhle zahraniční analytické firmy zatknem za opasek.“ Vždyť ruští analytici jsou nejlepší na světě. Tím spíš regionální specialisté, kteří mají svěžejší „nazanesené“ mozky. Můžu o tom hovořit s přesvědčením po 33 letech analytické práce, nejprve v Prvním hlavním vedením KGB SSSR a potom ve Službě vnější rozv ědky.

Jak známo, RAND Corporation rozpracovala pro Ukrajinu plán ATO na jihovýchodě země. Váš institut poskytoval informace o Ukrajině a zejména o Krymu?

Samozřejmě. V podstatě na Ukrajině pracovaly dvě instituce: RISI a Institut zemí SNS Konstantina Zatulina. Od samého začátku své činnosti jsme psali analytické zápisy o růstu antiruských nálad na pevninské Ukrajině a naopak zesilování proruských nálad na Krymu. Analyzovali jsme činnost ukrajinských orgánů. Nedávali jsme však alarmistické informace ve stylu „vše je ztraceno“, ale spíš upozorňovali na rostoucí problémy.

Navrhovali jsme výrazně posílit práci proruských nevládních organizací, posílit, jak se dnes říká, tlak politiky „měkké síly“:

S takovým velvyslancem, jako je Zurabov, už žádné nepřátele nepotřebujeme…

Práce kteréhokoli velvyslanectví a vyslance je ohraničena množstvím omezení. Krok vlevo nebo krok vpravo – skandál. Navíc v zemi je problém s profesionálním personálem. A to nejen v diplomatické oblasti. Poté, co jsme byli oslabeni, ve státní službě zůstalo velmi málo pevných lidí s páteří.

Roli nevládních organizací nelze přecenit. Jasným příkladem jsou barevné revoluce, které jsou rozpoutávány zahraničními, a v první řadě americkými, nevládními organizacemi. Tak tomu bylo i na Ukrajině. Bohužel nebyla vytvořena podpora k tvorbě takových organizací, které by jednaly v našem zájmu, k tomu fakticky nebyla zaměřena pozornost. Ale pokud by tam pracovaly, nahradily by deset takových vyslanectví a deset i velmi inteligentních velvyslanců. Nyní se na přímý rozkaz prezidenta situace začala měnit. Dej Bůh, aby podřízení tento vývoj nezpackali.

Jak se podle vašeho názoru bude vyvíjet situace v Novorossii na jaře a v létě? Bude nové vojenské tažení?

Bohužel, pravděpodobnost je velmi vysoká. Před rokem byla myšlenka federalizace Ukrajiny ještě reálná. Ale teď Kyjev potřebuje jedině válku. Jen unitární stát. Z několika důvodů. Hlavně v čele země jsou lidé s antiruskou ideologií, kteří nejsou podřízeni jen Washingtonu, ale doslova pracují v zájmu těch sil, které se skrývají za vlády USA.

A co tato slavná „světová vláda“ potřebuje?

Jednodušší bude říci, co nepotřebuje: nepotřebuje federalizovanou Ukrajinu, protože by to bylo obtížně kontrolované území. Na něm by nebylo možné rozmístit vojenské základny, nové ešalony PVO. A takové plány existují. Z Luhanska nebo Charkova křídlaté taktické rakety doletí do Zauralska, kde se nacházejí naše nejdůležitější síly jaderného programu. A se stoprocentní jistotou mohou zasáhnout balistické rakety umístěné v šachtách nebo na mobilních prostředcích ve vzletové fázi dráhy. Nyní pro ně tyto oblasti nejsou dostupné ani z Polska, ani z Turecka, ani z jihovýchodní Asie. To je hl avní cíl. Proto budou USA bojovat za Donbas až do posledního Ukrajince.

To znamená, že to není o břidlicovém plynu, který se na tomto území nachází?

Hlavním strategickým cílem je jednotná Ukrajina pod jejich plnou kontrolou kvůli boji s Ruskem. A břidlicový plyn nebo orná půda, to už je jen příjemný bonus. Související výhra. Plus těžký úder do našeho obranného průmyslu po roztržce vztahů Ukrajiny a Ruska. Což už se stalo.

Přehráli nás, když „sukina syna“ Janukoviče jsme museli evakuovat za pomoci specnazu, a Washington nám místo něj poslal své „čubčí syny“?

Z vojenského hlediska nás samozřejmě přehráli. Rusko má „kompenzaci“ – Krym. Existuje ještě jedna „kompenzace“ – odpor obyvatel jihovýchodu Ukrajiny. Ale i tak už nepřítel získal obrovská území, která byla v sestavě SSSR a Ruského impéria.

Co letos uvidíme na Ukrajině?

Proces polorozpadu, nebo dokonce plného rozpadu. Mnozí nyní tváří v tvář nacismu prostě ztichli. Ale lidé, kteří chápou, že Ukrajina a Rusko jsou svázány pevně, ještě neřekli své poslední slovo. Ani v Oděse, ani v Charkově, ani v Záporoží a ani v Černigově. To není mlčení navždy. A víko tohoto kotle se nevyhnutelně zvedne.

A jak se budou vyvíjet vztahy mezi Novorossií a zbytkem Ukrajiny?

Málo pravděpodobný je scénář Podněsteří. Já v něj nevěřím. Území DNR a LNR jsou podstatně větší a do války byly už vtaženy miliony lidí. Zatím ještě Rusko může přemluvit vedení opolčení na dočasný oddech a příměří. Ale jenom „dočasně“. Nyní už nejde o jakékoli zapojení Novorossie do sestavy s Ukrajinou. Lidé na jihovýchodě už nechtějí být Ukrajinci.

Když už se naše země dostala do světové izolace kvůli přisvojení Krymu, proč už nehraje vabank i na jihovýchodě? Jak hodně můžeme být pokrytečtí?

Na vabank je podle mého názoru ještě příliš brzy. Nedoceňujeme informovanost našeho prezidenta, který ví, že v Evropě probíhají jisté, pozornosti veřejnosti skryté procesy. Poskytují naději, že zatím můžeme hájit zájmy jinými metodami a prostředky.

V informačním toku spojeném s Ukrajinou zapomínáme na explozívní růst náboženského extrémismu v severní Asii…

To je pro naši zem opravdu nebezpečný trend. Velmi složitá je situace v Tádžikistánu. Nestabilní situace je i v Kyrgyzstánu. Ale ve směru prvního úderu může být Turkmestán, jak i napsal „AN“. Nějak jsme se tím méně zabývali vzhledem k tomu, že Ašchabád je držen odděleně. Ale tento „dům“ se může zhroutit první. Mají dost sil, aby se ubránili sami? Nebo budeme nuceni zasáhnout v zemi, která je nám dostatečně vzdálená? Je to těžké.

A to nejen ve spojení s pronikáním bojovníků Islámského státu do regionu. Podle posledních údajů USA a NATO se nechystají odejít z Afghánistánu, ale udržují si tam své základny. Z vojenského hlediska pět nebo deset tisíc vojáků, kteří zůstanou, mohou být v průběhu měsíce rozšířeno na 50 – 100 tisícové uskupení.

Po překročení jaké hranice dojde k rozkolu?

Zpočátku se plánuje pouze odtrhnout kousek něčeho, co „leží bokem“. Je jedno, co se odtrhne: Kaliningrad, severní Kavkaz nebo Dálný východ. To bude rozbuškou procesu, který se pak může rozrůstat. To není propagandistická myšlenka, ale realita. Takový tlak ze západu (Ukrajina) i jihu (střední Asie) bude jen narůstat. Snaží se dostat přes západní vrata, ale zkoušejí to i na jihu.

Které strategické směřování je pro nás nejnebezpečnější?

Jižní směr je velmi nebezpečný. Ale zatím ještě existují nárazníkové státy, bývalé středoasijské svazové republiky. A na západě je válka už na hranici. Fakticky na našem území.

Nyní tam probíhá válka nikoli Ukrajinců a Rusů, ale světových systémů. Jedni se domnívají, že jsou „це Европа“ a druzí – Rusko. Jenže naše země, to není jen území, je to svébytná ohromná civilizace, která celému světu přinesla svůj názor na světový řád. Především samozřejmě Ruské imperium jako vzor východopravoslavné civilizace. Bolševici ji zničili, ale „nahoře“ vyrobili novou civilizační ideu. Nyní přistoupili k třetí. A v průběhu 5 – 6 let budeme vidět.

A jaká bude ta?

Myslím, že to bude dobrá symbióza předešlých. I naši „zakletí kolegové“ to velmi dobře chápou. Proto také ten útok ze všech stran.

To znamená, že společný rusko-americký boj proti terorismu a zejména ISIL je fikce?

Samozřejmě. Amerika vyrábí teroristy, krmí je, trénuje a pak to všechno komanduje. Může se stát, že jednoho „vzteklého psa“ z této stáje pomohou postřelit, ale ostatní budou podněcovat o to víc.

Leonide Petroviči, domníváte se, že USA a američtí prezidenti jsou jen nástroje. Kdo tedy řídí politiku?

Existují komunity některých, společnosti prakticky neznámých lidí, kteří nejenže instalují americké prezidenty, ale řídí pravidla pro veškerou „Velkou hru“. Jsou to zejména nadnárodní finanční instituce. Ale nejen ty.

Nyní probíhá přeformátováního finančního a ekonomického systému světa. Evidentní je snaha přehodnotit celou strukturu kapitalismu, aniž by však byla opuštěna. Prudce se mění vnější politika. USA najednou prakticky odvrhly Izrael – svého hlavního spojence na Blízkém východě – v zájmu zlepšení vztahů s Íránem. Proč je najednou Teherán potřebnější a důležitělší než Tel Aviv? Protože ten je součástí pásu obklopujícího Rusko. Tyto tajné síly si vytýčily úkol zlikvidovat naši zemi jako vážného hráče na světové scéně. Vždyť Rusko přináší c ivilizační alternativu celému spojenému Západu.

Tím spíš, že ve světě prudce rostou protiamerické nálady. Maďarsko, kde u moci jsou konzervativní pravicové síly, i levicové Řecko – to jsou diametrálně odlišné síly na starém kontinentu a ty se fakticky spojily a „vzepřely“ proti diktátu USA. Vzbouřila se i Itálie, Rakousko, Francie a tak dál. Pokud Rusko nyní vydrží, pak v Evropě proběhnou procesy, které jsou nevýhodné pro ty, kdo usilují o světovou nadvládu. A oni to moc dobře chápou.

Někteří evropští lídři už naříkají, že jim USA doslova nařídily sankce. Může se vůbec Evropa vytrhnout z „přátelského“ amerického objetí?

Nikdy. Amerika je pevně drží na několika řetězech: tiskařský stroj FEDu, hrozba barevných revolucí a fyzické likvidace nežádoucích politiků.

Ohledně fyzické likvidace – nepřeháníte?

Vůbec ne. Central Intelligence Agency (CIA) USA, a to dokonce i na úrovni úkolů, které před ní stojí, není rozvědkou. PGU KGB nebo SVR RF jsou klasické rozvědky: shromažďují informace a podklady k vedení země. Pro CIA jsou tyto tradiční úkoly rozvědky až někde na konci seznamu úkolů. Hlavními jsou – odstraňování (včetně fyzického) politických vůdců a organizace převratů. A oni to dělají v režimu reálného času.

Po katastrofě ponorky Kursk nás z Rumunska navštívil ředitel CIA George Tenet. Byl jsem požádán se s ním setkat na letišti. Tenet dlouho nevystupoval z letadla, ale rampa byla otevřená a podařilo se nahlédnout do nitra jeho Herkulesa. Bylo to létající velící stanoviště počítačové centrum, plně nabité vybavením a komunikačními systémy, které mohou monitorovat a simulovat situaci kdekoli ve světě. Doprovodný personál – dvacet lidí. My jsme létali a létáme pravidelnými linkami v sestavě 2 – 5 osob. Jak se říká, podivte rozdíl!

Když už mluvíme o rozvědce… opět se hovoří o myšlence sjednocení ruské rozvědky cestou spojení SVR a FSB. Jaký je váš názor?

Extrémně negativní. Pokud spojíme dvě speciální služby – vnější rozvědku a kontrarozvědku, pak ze dvou zdrojů informací pro vyšší vedení země vytvoříme jednu. Potom se člověk, který sedí na tomto „prameni informací“ stává monopolistou. A může manipulovat za dosažením jakéhokoli cíle. V KGB SSSR byly takové manipulace s informacemi zřejmé dokonce i kapitánu Rešetnikovi. Pro prezidenta, cara nebo premiéra – kterékoli nejvyšší úřední osoby – je výhodné mít několik nezávislých zdrojů informací. V opačném případě se stává rukojmím konkretního veli tele struktury nebo struktury samé. A to je velmi nebezpečné.

Autoři takového nápadu si myslí, že usilujeme o spojení, ale my bychom si tím vytvořili hrozbu sami sobě.

Pojďme ještě od světových konspirací k „našim branám“. Jak odlišit úředníka, který neví, co činí, od vlivného agenta, který škodí vědomě?

Skutečných agentů vlivu vysoké úrovně ve světě není tolik, jak by se mohlo zdát. Přijetí nebo nepřijetí důležitých strategických rozhodnutí, která nejsou v zájmu své země, jsou dílem ideologických agentů. To jsou ti naši úředníci, kteří se ocitli v domácím vysoce postaveném křesle, ale duší jsou na Západě. Ty není třeba verbovat nebo jim dávat příkazy. Pro tyto lidi je všechno, co se děje „tam venku“, nejvyšším úspěchem civilizace. A to, co je zde, je jen „neumyté Rusko“. Oni nespojují budoucnost Ruska s budoucností svých dětí, které posílají studovat za hranice. A to j e pro mě důležitější ukazatel, než účty v západních bankách. Takoví „soudruzi“ nemají v srdci Rusko, jehož „rozvoj“ spravují.

Jak přesně jste načrtnul portrét některých našich ministrů! Jak jen s nimi projdeme rokem 2015?

Rok – ať už s nimi nebo bez nich – bude těžký. A nejspíš bude těžký i ten následující. Ale potom začne vítězný nástup nového Ruska.