14. 4. 2015 zdroj
9. duben je předurčen, aby se stal mezníkem v historii Ukrajiny, protože byl ve znamení události, která s vysokou pravděpodobností zpochybní ve svém výsledku nejen územní celistvost Ukrajiny, ale v principu i její státnost. Nejvyšší rada zakázala na Ukrajině komunistickou a nacistickou symboliku a ideologii, a společně s tím podrobila zákazu “komunistický totalitní režim.” Pro zákon “O odsouzení komunistického a národně socialistického (nacistického) totalitního režimu na Ukrajině a zákazu propagace jejich symboliky” č. 2558 hlasovalo 254 poslanců.
Zároveň s tím byl “komunistický totalitní režim” uznán ukrajinským parlamentem zločinným, kterým byla “uskutečňována politika státního teroru, který byl charakterizován četnými případy porušování lidských práv v podobě individuálních a hromadných vražd, poprav, deportací, mučení, nucených prací a jiných forem masového teroru”.
V souladu se zákonem zahrnuje symbolika “komunistického totalitního režimu” jakékoli zobrazení státních vlajek, erbů a jiných symbolů SSSR, Ukrajinské SSR a dalších republik SSSR, hymnu SSSR, USSR a dalších svazových republik nebo jejich fragmenty, atributy, v nichž je použito kombinace srpu a kladiva; srpu, kladiva a pěticípé hvězdy; pluhu, kladiva a pěticípé hvězdy. Je také zakázána symbolika komunistické strany a jejích prvků, zobrazení, pomníky osobám, které zaujímaly vedoucí funkce v komunistické straně, počínaje z pozice tajemníka okresního výboru a výše.
K symbolice “komunistického totalitního režimu” byla v Nejvyšší radě přiřazena zobrazení, pomníky, věnované událostem souvisejícím s činností komunistické strany při ustavování sovětské moci na území Ukrajiny, zobrazení hesel komunistické strany a citátů jejích vůdců.
To ale není všechno. Kromě výše uvedeného budou od nynějška k totalitní symbolice na Ukrajině patřit “názvy krajů, okresů, měst s použitím jmen nebo pseudonymů vůdců komunistické strany.”
Jde o to, že zákazem “komunistického totalitního trestuhodného režimu” Ukrajina v podstatě zakázala samu sebe. Přičemž de jure. Dosud není známo, do jaké míry je toto odiózní rozhodnutí ukrajinských poslanců samostatné. Není vyloučeno, že bylo inspirováno starostlivými vlastníky současné vlády ze zahraničí. Se zcela určitým a dalekosáhlým cílem konečné likvidace ukrajinské státnosti, která byla realizována, jak je dobře známo, pouze díky úsilí “komunistického totalitního režimu.” Jeho úsilím se Ukrajina tak široce rozprostřela od Východu na Západ. A pokud je zakladatel Ukrajiny zločinec, pak jsou trestuhodná i všechna jeho rozhodnutí, natož pak nechvalně známý pakt Molotova a Ribbentropa, který Ukrajině přikrojil východní Polsko, dobře známé jako Halič, a také Besarábii s Bukovinou. Neméně trestuhodná jsou i vítězství Sovětského svazu, která obohatila Ukrajinu ještě i o Zakarpatí. Nemluvě o skutečnosti, že “trestuhodný totalitní režim” velkoryse rozkrojil jednotnou ruskou říši na kusy, které zapříčinily jejich odiózní “nezávislosti”. Ve vztahu k Ukrajině to bylo dělení skutečně královské už vzhledem k tomu, že bylo možné se obejít kouskem ULR, jejíž moc podmíněně platila na území vyhlášeného hlavního města. S ohledem na trestuhodnost “komunistického režimu”, a také odmítnutí účasti Ukrajiny ve Velké vlastenecké válce, vypadá přítomnost Ukrajiny mezi zakladateli OSN zvláště nevhodně. Vždyť tuto čest jí opět nezajistil nikdo jiný než tentýž komunistický “delikvent”.
Ano, a samotný Akt o státní nezávislosti Ukrajiny z roku 1991 vyvolá u nepředpojatých právníků vážné pochybnosti o právní správnosti, neboť byl sankcionován “trestuhodným” režimem.
Pokud to není další politický marasmus ukrajinských, na rozumu nezávislých, intrikánů, pak vyloučit, že jsme se stali svědky úmyslné avantýry – přípravy právních základů pro právnicky křišťálovou demontáž sovětského nástupnického státu, který se ani moc nepochlubil svou konzistencí v podobě samostatného státu, by bylo nerozumné. A pochybovat o tom, že Evropa zapomněla na to, jak se Ukrajina rozlehla do druhého co do rozlohy území státu na evropském kontinentu i na její účet, není jediný důvod. Není ani žádný důvod pochybovat o tom, že Evropa je schopna pohltit Ukrajinu jako celek a neudáví se.
A železný zákon o získání “z prašivé ovce alespoň chomáče vlny” nebyl zrušen. Počkejme si a uvidíme.
Pro Novou republiku přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
