Vazal není spojenec

Ivo Šebestík
29.4.2015  Altpress

V našem současném světě vládne velký pojmový zmatek. Pokusme se mu trochu ulehčit a vyjasnit alespoň významový rozdíl mezi dvěma zdánlivě příbuznými pojmy, spojenec a vazal.

I většina českých novinářů si myslí, že USA jsou spojencem ČR          

Ve starém Římě se propuštěný otrok stával klientem svého pána. Znamenalo to, že byl právně i formálně svobodným občanem. Jeho vazby s domem původního pána, který byl tak laskav a dal mu svobodu, se však nepřerušily a klient pro bývalého pána plnil i nadále jisté služby. Terminologický zmatek by v tomto případě nastal, kdybychom propuštěnce považovali za zcela nezávislého.

Zatímco případný omyl týkající se antického Říma nás vzhledem k dostatečnému časovému odstupu od oné doby nemusí příliš mrzet, měli bychom se o to více snažit nepodsouvat nevhodné významy pojmům z aktuálního světa.

Svázaný spojenec

Česká republika se od počátku devadesátých let minulého století dme pýchou nad tím, že se stala spojencem Spojených států amerických. A jako takový spojenec se cítí být natolik svázána společným zájmem se svým partnerem, že pomíjí drobnou skutečnost, že svázána jest též i na rukou a nohou. Něco takového se spojenci ovšem nemůže stát.

Spojenec je takový partner, který má své vlastní zájmy doma i ve světě a jim podřizuje svou interní i externí politiku. Spojenec, kromě toho, že MÁ SVÉ ZÁJMY, nedělá nic, co by tyto jeho zájmy komplikovalo, ne-li poškozovalo. Jedná s partnerem jako rovný s rovným a takto je též brán i z druhé strany. Když spojenec řekne, že NE, pak je to jeho svobodné rozhodnutí a jeho partner toto respektuje. Spojenec má tedy nejenom své zájmy a svoji politiku, ale i svůj názor. Je spojencem v tom smyslu, že jeho zájmy a zájmy jeho partnera či partnerů se výraznou měrou shodují. A pokud se neshodují výraznou měrou, pak má spojenec možnost je ovlivnit. Důležitou podmínkou spojenectví je alespoň částečná rovnováha sil.

Úplně jinak je tomu s vazalem. Vazal je něco podobného jako již zmíněný římský propuštěnec-klient. Jeho síly nejsou pro jeho partnery ničím větším nežli bonusem navíc. To málo, co vazal má, se hodí do počtu, ovšem kdyby vazala nebylo, nic zásadního by se nestalo. Od vazala se očekává, že své zájmy, má-li vůbec nějaké, vloží zcela do banku svého suveréna. Názor vazala je automaticky totožný s míněním suveréna, a pokud ne, tak je chyba na straně závislého člena „koalice“.

Vezmeme-li v úvahu tyto souřadnice, pak je čiré zoufalství části české reprezentace nad oslavami 70. výročí osvobození Československa z moci hitlerovského Německa, skutečnost to neodmyslitelně spojená s Rudou armádou, o něco srozumitelnější. Srozumitelnost sice není omluvou, ale alespoň něco, když už nic.

  

Spojené státy Velkou Británii dokonce vnímají jako svého „poručíka“, nikoliv jako rovnocenného partnera