Zbyněk Fiala
10.5.2015 Vaše věc
Stoupáme, nebo klesáme? Na známou otázku po stavu české konjunktury nelze odpovědět jednoznačně – jak kdo. Průmysl jako celek meziročně zvýšil reálně produkci o 4,5 procenta, tedy po statistických úpravách, zahrnujících odečet cenových vlivů. Když se však podíváme na tržby, rostly o něco pomaleji. Ceny šly dolů. A detailnější pohled ukazuje, že rostly jen exportní tržby, zatímco ty domácí dlouhodobě stagnují na úrovni roku 2010, a spíše pod ní.
Export šlape, ale doma je bída. Únorová čísla znovu potvrzují obraz české ekonomiky jako atleta pro paralympiádu. Běží slušně, přestože mu jedna noha chybí. Když se však na to podíváme i z té horší stránky, má už opravdu jen jednu.
Jak průmysl, tak stavebnictví nabídly v únoru slušná růstová čísla v meziročním srovnání. Průmyslová produkce vzrostla meziročně o 4,5 procenta a stavební dokonce o 6,0 procent. Nadšení je však vhodno brzdit. Průmyslové tržby přibývaly pomaleji než produkce (ceny jdou dolů) a ve stavebnictví se snižuje souhrnná hodnota toho, co se bude stavět (dostalo stavební povolení). Bída veřejných zakázek však stavební firmy zušlechtila – znovu začaly stavět byty, kterých bylo zahájeno o čtvrtinu víc než v loňském roce.
Tržby zpracovatelského průmyslu meziročně mírně vzrostly o 3,8 procenta, ale bližší pohled ukazuje, že obor živí export, zatímco domácí chleba tvrdne a okorává. Domácí tržby meziročně stagnují a znovu se pohybují pod úrovní roku 2010, který tvoří základ indexů ČSÚ. Zachraňují to tržby z přímého vývozu, které jsou vysoko nad krizovým stavem před pěti lety a vzrostly za rok o 6,8 procenta, což je číslo nastavené převažujícím automobilovým průmyslem. Nad uvedené průměrné tempo se posouvají potravináři (9,3), výroba oděvů (15,7) nebo papír (9,2). Nedaří se chemii (-7,4) a farmaceutickému průmyslu (-15,4).
Tomu bude odpovídat i distribuce zisků, protože převážnou většinu úspěšných exportních firem vlastní zahraniční společnosti, takže peníze znovu potečou hlavně ven. Zato pro domácí firmy znamená otevřený trh hlavně dovoz bídy, závodů ke dnu, kterému nemohou čelit, protože devalvace je připravila o dostupnost modernizačních investic. Nemluvě o dostupnosti úvěru, kde jsou domácí firmy odkázány také jen na banky se zahraničními vlastníky.
Zajímavý vývoj je v ostatním zpracovatelském průmyslu, jehož tržby za jediný rok vyskočily o pozoruhodných 17,2 procenta, ale je to obor dvacetkrát menší než výroba aut. Najdeme tam také NACE 32.5 Výroba lékařských a dentálních nástrojů a potřeb, kde se občas dozvíme o Frolíkových polohovacích lůžkách z Linetu. Snad se tam rýsují i další šance.
Ostatní zpracovatelský průmysl je zajímavý ještě z jiného hlediska. V celém českém národním hospodářství bylo roce 2013 zaměstnancům vyplaceno na mzdách 1,25 bilionu korun. Čerstvější čísla by byla nepatrně větší, ale nemám je. V automobilovém průmyslu to bylo 53 miliard korun, v ostatním zpracovatelském průmyslu skoro 9 miliard, tedy nikoliv dvacetkrát, jak by se zdálo podle podílu na HDP, ale jenom šestkrát méně. Je to přísvit nadějnější budoucnosti?
Stavebnictví je na tom opačně než zpracovatelský průmysl. Za export tu lze možná považovat využití evropských fondů, ale ty váznou, takže byla nutná větší orientace na práci za domácí úspory, dokonce i na byty. Nejde o strategickou orientaci, lítá to napřed dolů (dokončeno bylo o čtvrtinu bytů méně), pak zase nahoru (zahájeno je o čtvrtinu více). Pohybujeme se však na úrovni pod 2 tisíci bytů měsíčně.
Chleba je tu tvrdý dlouhodobě. Orientační hodnota stavebních povolení meziročně klesla o 14,6 procenta. A produkce stavebnictví je ve srovnání s konjunkturálním rokem 2008 stále o 29 procent níže. To je situace, která vysloveně volá po nějakých nápadech, svěžích politikách, které by se dokázaly vytrhnout z nefunkčních starých schémat.
