Vladimír Dovgaň: Nacistické mustry, transatlantická kuratela

Avatar
Původní autoři

6.4. 2015 Střípky ze světa
Nad banderovskou směrnicí šéfa ukrajinské tajné policie
Kariéry spojenecké vděčnosti to slyší ukrutně nerady. Pupeční šňůře, vedoucí až k Hitlerovi, se však na Ukrajině daří náramně. Velké zásluhy na tom má i  Valentin Nalivajčenko, šéf tajné politické policie SBU.
Korouhvička je to unikátní. Zamlada -.píše Vladimír Dovgaň – stihnul i diplom Institutu rudého praporu J. V. Andropova. Teď je zas veřejným tajemstvím, že ho pase CIA (některé zdroje zmiňují i vázací akt). Z  poslední směrnice řečeného poturčence vane přímo láska k mršinám:

„SBU nic nového zhůdarma vymýšlet ani nemusí – za základ třeba vzít tradice a postupy Bezpečnostní služby OUN-UPA z let 1930 – 1950. Působila proti agresorovi za přechodné okupace území, dbala na vlasteneckou výchovu a těšila se bezprecedentní podpoře ukrajinské populace. Zkušenosti Lebedě a Arseniče-Berezovského, kteří Bezpečnostní službu OUN vybudovali a řídili, jsme si, už když jsem by v opozici, osvojili jaksepatří.“

Řeč je o banderovské „bezpece“, šokující svými zvěrstvy i wehrmacht a dokonce i nižší šarže SD a gestapa. Vznikla „roku 1940 na území hitlerovského ´generálního gouvernementu´“. Tedy v „okupovaném Polsku“ a „pod kuratelou SD a gestapa“. S „Hitlerovou tajnou policií měla i stejné zadání“ – „ne rozvědku či kontrašpionáž, ale represi a etnické čistky“.

Především na její konto padá i „volyňská řež roku 1943“ – „zvířecký masakr desetitisíců Poláků a z jedné vody i Ukrajinců podezíraných, že k banderovcům nejsou dost loajální“.

„Známý činitel nacionalistického hnutí Taras Bulba-Borovec na hrůzy volyňské řeže vzpomínal následovně: ´V březnu 1943 byl nad celým polským obyvatelstvem západní Ukrajiny vynesen rozsudek smrti a rozkaz vypálit domy polských rolníků do základů.´“

„Bezpeka“ OUN ovšem bez milosti vyvražďovala i své nacionalistické rivaly – například „Polevuju Síč.“ Taras Bulba-Borovec, příslušející právě k ní, to zaznamenal takto: „Lebeď vynesl rozsudek smrti nad celým naším štábem v nepřítomnosti a rozkázal ho vykonat všemi dostupnými prostředky. Každého z našich bojovníků, padlého do jejího zajetí, Lebeďova parta agitovala, aby přešel k ní, a kdo odmítl, toho zastřelila na místě.“

K očitým svědkům přímo z řad OUN patřil i Zinovij Knyš. Praktiky její „bezpeky“ popsal následovně: „Banderovský teror se později zformoval do systému, dirigovaného SB (Bezpečnostní službou). Každého, kdo jí připadal jako protivník, kdo by se její šílené žízni po moci třeba jen do cesty stavět začal, likvidovala bez sebemenších zábran. Vedle členů OUN, proti nimž byl jed banderovské nenávisti namířen v prvé řadě, hynuli za to, že se banderovským příkazům nepodvolili, i jiní lidé, členové samotné banderovské strany, jejichž ukrajinské srdce se zločineckému vraždění vlastních bratrů vzepřelo.“

„Nacionalistům, vyšlým z kasemat SB jen čirým zázrakem, se metody organizace, co je teď vzorem Nalivajčenkovi a jeho americkým kurátorům, vryly do paměti: ´Za stolem seděl vyslýchající a před ním vyslýchaný, kterému dali předem na krk šňůru s oprátkou. Hned po výslechu ji ´ezbista´, držící jí v ruce, na signál vyslýchajícího přitáhl vyslýchanému kolem krku. Pak ho odvlekli do sousední místnosti, kde na jednu hromadu házeli nahé vyslýchané a na druhou jejich oblečení a věci. V noci je vyváželi a tajně zakopávali v lese či na poli.“

„SB OUN své metody nezměnila ani po válce, kdy zvířecky pobíjela celé rodiny západoukrajinských rolníků. Důvodem byla už třeba jen účast ve volbách či pohár vody, podaný kolemjdoucímu vojákovi Sovětské armády. Exemplárně byli vražděni všichni učitelé, lékaři a zdravotní sestry, předisponovaní z východní Ukrajiny a pro ´národní Ukrajinu´ považovaní za nebezpečí. Po válce se změnili pouze ti, čí rozkazy ´národní hrdinové´ plnili. Roli gestapa převzala MI-6 a později CIA.“

Porošenko se nechal na zasedání vlády slyšet, že „základem ukrajinské státnosti je Halič“. Na dnešní Ukrajině to má i nanejvýš perverzní rozměr: „Hitlerovskou ideologii árijské rasové nadřazenosti dnes pod vlajkou ´revoluce důstojnosti´ reprodukuje pokus nastolit na Ukrajině (sub)etnickou nadvládu lidí z Haliče. Tato ideologie ovládla za pouhý rok nejen režimní propagandu, ale i školní učebnice, všemožně glorifikující vůdčí roli, již v ´renesanci´ Ukrajiny hraje Halič, převedená Polskem na katolickou víru.“

SBU prošla tvrdou lustrací a reorganizací. Po „bezpece“, zřízené a řízené gestapem a SD, se opičí už od loňského puče. Sám Nalivajčenko je ovšem „nominantem Ameriky“. Právě „s ní stojí i padá“.

Směrnice, ukládající nacistické mustry, je tak víc než jen privátním vrtochem. Stupňuje „státní politiku masového teroru, mající požehnání Bílého domu“.