Zbyněk Fiala
2.4.2015 Vaše věc
Máme následovat prezidenta Miloše Zemana v odmítání solárního šílenství a dát přednost tomu jadernému?
Zeman je nepochybně autorita, zejména pro myšlení 70. let minulého století, v jehož zurčivých proudech neustále osvěžuje své politické a ekonomické představy. Je to samozřejmě něco lepšího než bezhlavý skok o více než dvě století zpátky, před josefinské reformy, kterými nás oblažují jeho protivníci z protějšího zákopu. Jenže chvíle těžkého výběru zdaleka neskončily.
Například máme se vyhnout solárnímu šílenství, které Zeman odmítá, a dát raději přednost tomu jadernému, které tak horlivě prosazuje v Třebíčské výzvě? Kam zařadit jeho kvalifikaci ekonoma a prognostika, když ho nezajímá, kolik to bude stát? Nebo v jakém mezinárodním prostředí má fungovat malá otevřená ekonomika, která vsadí na pokračující vysokou materiálovou a energetickou náročnost? Jak zapudíme čas ubývajících (a možná i zcela nedostupných) surovinových zdrojů? Zvládneme to jen bonmotem nebo stočením zraku jinam?
Máme-li ze Zemanova vyjádření vydestilovat nějakou rozumnou složkou, tvoří ji pouze ono „šílenství nebrat“. Ovšem některé civilizační změny na cestě jsou tak zásadní, že se mohou zdát za hranicí možného.
Před časem se zdálo, že ceny energií mohou jenom stoupat, až vystoupaly tak vysoko, že roku 2008 přispěly k podlomení finančního systému vyspělých zemí, ze kterého jsme se dosud nevzpamatovali. Avšak kdeže ty loňské ceny jsou? Jak připomíná obsáhlá příloha v prestižní zahraničně-politické revue Foreign Affairs, převratnou – potenciálně revoluční – inovací, která přerozdala karty, není jen horizontální vrtání a frakování ropy a plynu. „Také produkce elektřiny prochází nenápadnou transformací, která pravděpodobně přinese dramatické hospodářské i sociální benefity.“
Tlustá revue Foreign Affairs je určena lidem v rozhodujících pozicích, politikům, diplomatům, stratégům všeho druhu. Výraz „dramatický“ tam nebývá běžný. Vystupují tam výhradně profesoři, nobelisté, současní či bývalí vládní činitelé, zkrátka lidé s informacemi od zdroje. Kdo chce publikovat ve Foreign Affairs, musí být buď tvůrcem politiky, o které píše, nebo vydat na stejné téma monografii. Například v uvedené obsáhlé energetické příloze je pod příspěvkem o solární energii podepsán i bývalý vedoucí poradce amerického ministra energetiky Matt Rogers, který je nyní ředitelem kalifornské pobočky mezinárodní poradenské firmy McKinsey a spolu se Stephanem Heckem autorem knihy s výmluvným názvem Revoluce zdrojů: Jak sáhnout po největší podnikatelské příležitosti století. Inu, ryzí šílenec.
http://www.foreignaffairs.com/articles/143066/dickon-pinner-and-matt-rogers/solar-power-comes-of-age
To, že revoluce zdrojů neodvratně prosakuje i do politických publikací, znamená, že jde o jev takového strategického významu, že se s ním státní moc prostě musí nějak vypořádat. Když ne jinak, tak aspoň jasnou představou, komu by měla umožnit plody této revoluce sklízet. Podstata této revoluce přitom stále více nadbíhá běžným spotřebitelům (consumers), kteří dostávají šanci vlastní, víceméně soběstačné výroby (producers). Tím se vyděluje zvláštní ekonomický subjekt typu prosumers.
Také zmíněný příspěvek klade důraz na regulatorní podporu a uvádí příklad Německa, které dokázalo za deset let nainstalovat solární kapacitu 35 GW špičkového výkonu (17 x tolik co ČR). Ale ceny panelů klesají tak prudce, že podpora už není hlavním tahounem rozvoje oboru. Uveden je příklad arizonského výrobce solárních panelů First Solar, který dnes požaduje 63 centů za instalovaný watt, ale roku 2017 to prý bude jen 40 centů. Úzké hrdlo je pochopitelně ve skladování elektřiny, ale také ceny baterií klesly o 70 procent za posledních pět let a příští dekáda má přinést další stejně velký pokles. Jestli dobře počítám a autoři do toho opravdu vidí, za patnáct let by se tak cena snížila na patnáctinu.
Článek zároveň upozorňuje na jednu unikající souvislost. Slunce často nejvíc svítí v zemích produkujících ropu, a tak ji vytlačuje z domácího užití. Jedná se o velké objemy, byla tam základním zdrojem. Tato ropa se přilije na mezinárodní trh a dál stlačí světové ceny. To jinými slovy znamená, že dál zablokuje investice do ropného průzkumu a rozvoje nových polí, protože za tyhle ceny už to nikdo nedokáže. Nějaký čas budou ke sklizni nízko visící hrušky, čerpání stávajících studní, ale až dojdou, stane se ropa příliš riskantním zdrojem s nepředvídatelnými dodávkami i jejich oceněním. To může orientovat státní politiky na ještě intenzívnější podporu národní energetické soběstačnosti a odolnosti (resilience). Jejím základem jsou rozptýlené flexibilní malé zdroje propojené chytrou sítí (smart grid). S tou jsou velké fixní neregulovatelné zdroje (například jaderné) nekompatibilní.
Utéci nelze. Alespoň zprávám o tom, jak rychle se valí zásadní energetická změna. Solární revoluce se blíží!, křičí titulek z vlivného serveru Business Insider s podobnou naléhavostí, s jakou třeští zraky proroci z kreslených vtipů pod cedulí Konec světa se blíží! Blázni? Redakci Business Insider excitovala zpráva, že inženýři v Michigan State Univerzity (tedy z výzkumu za veřejné peníze a pro veřejnost) jako první na světě vyvinuli transparentní solární panel. Lze skrz něj koukat jako přes sklo. Co všechno to nabízí! Například osvícená okna vašeho auta na parkovišti budou pilně pracovat i v čase dopravy v klidu. Budou dobíjet baterky. Displej smartfonu může být zároveň zdrojem jeho energie.
http://www.businessinsider.com/a-solar-revolution-is-coming-2015-3
Jak server zdůrazňuje, solární zdroje už nebudou muset být umisťovány jen na střechách, aby nezacláněly, ale prakticky všude. Tajemství průhlednosti spočívá ve vrstvě „organických solí“, které sklízejí ultrafialové a infračervené světlo neviditelné lidskému zraku.
Podle stejného zdroje vzrostla v USA produkce solární elektřiny o 30 procent za jediný rok, i když z malého základu. Do sítě mohou být zapojeny solární zdroje o špičkovém výkonu 20 GW (desetkrát víc než v Česku). Investice do soláru nyní v USA dosahují 140 miliard dolarů ročně. Rozvoj oboru se skokově urychlil od chvíle, kdy banky zjistily, že jde o největší růstovou příležitost. Ani v USA se to neobešlo bez dotací, které mezi lety 2009 a 2013 zečtyřnásobily z 1,1 na 4,5 miliardy dolarů. Jsou vlastně relativně nízké, protože v USA dali přednost investiční podpoře před provozní. V USA je to konkrétně daňový kredit ve výši 30 procent investičních nákladů. Teď už pomalu dobíhá a od příštího roku má činit jen 10 procent.
Také v Americe jsou obnovitelné zdroje trnem v oku fosilním elektrárnám a producentům fosilních paliv. Jejich hlavní obranou byly opakované pokusy jak zabránit malým soukromým obnovitelným zdrojům prodávat přebytečnou elektřinu do sítě. Ovšem vytrvalý pokles nákladů soláru přibližuje okamžik parity, kdy elektřina ze sluneční energie bude levnější než ze sítě. Podle statistik EIA je dokonce i v tak málo slunečné zemi jako Anglie už dnes elektřina z čínských panelů o pětinu levnější než zemní plyn. A ve Spojených státech zvažují zrušit loňské rozhodnutí, které uvalilo na čínské panely clo jako ochranu před dumpingem, což by dále urychlilo rozvoj solárního oboru.
Solární energie dospívá, shrnuje nerevolučně titulek ve Foreign Affairs. Bombastický tón si tato vážená revue nechala aspoň pro název přílohy: Nejžhavější sektor energetiky.
