rozhovor s novinářem Petrem Žantovským
4. 4. 2015 ParlamentníListy
TÝDEN V MÉDIÍCH
Zatímco italská veřejnoprávní televize se rozhodla nepodporovat propagandu Islámského státu zveřejňováním jeho videí s popravami, v České republice z veřejných prostředků placená společnost Člověk v tísni oceňuje ženu, která tvrdí, že Islámský stát není naším nepřítelem. Mediální analytik Petr Žantovský se však věnuje i tomu, jak domácí sdělovací prostředky reflektovaly průjezd amerického vojenského přes naše území, ale i porušení etiky novináře České televize ze strany Václava Moravce.
Úvod pravidelného ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích věnuje Petr Žantovský Islámskému státu, konkrétně tomu, že se italská veřejnoprávní televize RAI rozhodla přestat vysílat jeho videa. „Tím jsou míněna propagandistická videa s popravami, mučením bezvěrců a podobnými hrůzami. A zdůvodnila to tím, že nebude podporovat propagandu Islámského státu. To je samozřejmě velice dobrý postoj, který, bohužel, nesdílejí česká média. Ta si naopak v těch věcech libují až téměř bulvárním způsobem. Podstatné je to zdůvodnění, že ty natočené popravy nejsou ničím jiným než čistě propagandistickým činem,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
V jakékoli učebnici propagandy se takovému počínání říká propaganda činem. „S tím začali na konci 19. století anarchisté, když decimovali lidi, kteří s jejich politickým úmyslem neměli pranic společného. Anarchisté chtěli demonstrovat svou sílu a své odhodlání jít za svoje cíle třeba zemřít. Typickým příkladem propagandy činem byl i výbuch na madridském nádraží, kde zahynulo několik stovek lidí a mnoho jich tam bylo zraněno. Také tady se oběťmi činu stali lidé, kteří se snahami islámských radikálů neměli nic společného. Šlo o to zvrátit volební výsledek, aby ve Španělsku vyhrál socialista Zapatero, který sliboval stáhnout vojáky z Iráku. To se podařilo, favorizovaný centrista Aznar byl poražen,“ připomíná mediální odborník učebnicový příklad propagandy činem.
Mediální ignorance je jediný způsob, jak se dá osten propagandy oslabit
Takže to, co dnes dělá Islámský stát, není nic nového. „Al-Káida nám takhle ukazovala různé podobné hrůzy prostřednictvím televizní stanice Al-Džazíra nebo Al-Arabíja a je to věc, kterou nám je dáno sledovat už mnoho let. Konec konců Al-Džazíra byla jediná televize, která kdy směla natáčet rozhovory s Usámou bin Ládinem, to všechno známe. A je dobře, že se v nějaké veřejnoprávní televizi rozhodli říci tomu ne, protože když se vůči tomu nastolí mediální ignorance, tak to bude jediný způsob, jak se dá osten té propagandy oslabit. Čím více se o ní mluví, čím více se ukazují její výsledky, tím větší emoční reakci a větší strach i paniku to vyvolává v zemích, které se cítí ohroženy,“ podotýká Petr Žantovský.
Když tomu televize RAI nechce napomáhat, dává velice dobrý příklad ostatním, aby nastolili podobnou politiku. „Jinak je tomu v České republice, v níž se koná už řadu let festival Jeden svět. Pořádá ho společnost Člověk v tísni, což je tzv. nezisková organizace placená mnoha set milionovými částkami ze státního rozpočtu či z rozpočtu Evropské unie. Tak tento festival, který se má zabývat integrací různých kultur i národnostních prvků a jejich vzájemným obohacováním, dal v letošním roce cenu syrské aktivistce Su’ád Nawfalové. A tahle paní veřejně prohlásila – i na tom předávání cen, které se odehrávalo v Havlově Pražské křižovatce – že nepřítelem není Islámský stát, ale režim Bašára Asada,“ upozorňuje mediální analytik.
Itálie stojí proti terorismu, z českých veřejných prostředků placená společnost ne
Tento výrok považuje za hodně silné tvrzení, které nás navíc v porovnání s informací o italské televizi RAI uvádí do rozpačitého dilematu, kde vlastně kdo stojí. „Itálie dala tímto způsobem jasně najevo, že stojí proti terorismu. Naopak z českých veřejných prostředků placená společnost Člověk v tísni oceňuje ženu, která tvrdí, že Islámský stát není naším nepřítelem. Tak já nevím, kde to žiju. Myslím si, že by Člověk v tísni měl být za tuhle cenu pohnán k odpovědnosti a pokud možno také zrušen. Ušetřili bychom spoustu peněz ze státního rozpočtu a přišli bychom jen o několik mejdanů typu Jeden svět. A to je tak veškerá ztráta, kterou by veřejnost pocítila,“ tvrdí Petr Žantovský.
Druhé téma se týká mediálních reakcí na průjezd amerického vojenského konvoje. „Už jsme si minule říkali, že to nebyla vojenská, ale čistě propagandistická akce. Ani to nijak nezastírali a při všech zastávkách a všech aktivitách se chovali jako aktéři televizní show. Přece šlo o to, aby se co nejvíce lidí přišlo podívat na tanky, jak se jim hezky lesknou pancíře a děla, aby se podívali na ty čisté, krásné, oholené a usměvavé americké vojáky, kteří vypadali jako z těch barvotiskových obrázků sovětských tankistů přijíždějících do Prahy v květnu pětačtyřicet. Takových paralel tam najdeme z hlediska působení estetické propagandy strašně moc. Je to naprosto stejné,“ konstatuje mediální odborník.
Tyjátr s konvojem stál hromadu peněz, kterou Marhoul určitě nedal ze svého
Někdo nám touto akcí chce říci, že toto jsou naši osvoboditelé, s čímž souvisí různá vyjádření různých lidí. „Počínaje panem Klvaňou a jeho názorem, že nás sovětská armáda v květnu čtyřicet pět neosvobodila, nýbrž dobyla. To velice koresponduje s tím, co pravil pan Jaceňuk, který říká – a to je, prosím, premiér v této chvíli důležité země – že bylo před sedmdesáti lety vlastně všechno jinak, že Rusko přepadlo Německo, že Rusko bylo agresor. Přepisování dějin je zábava, které se věnuje vždycky někdo, kdo se snaží docílit svého okamžitého politického zisku, ať už je to pan Jaceňuk, nebo to jsou američtí zaměstnanci v Čechách jako pan Klvaňa,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Takové výroky je třeba číst jako zájmová vyjádření, nikoli jako skutečné názory nebo teze, protože jsou podložené čistě politickým zájmem, a proto mimo seriózní debatu. „To je totéž, když do Událostí, komentářů České televize přišel v pondělí jako host, aby nás poučil i shrnul reakce na konvoj režisér a producent pan Marhoul. Vzápětí jsme pochopili, že právě on byl najatým producentem mávátek, vítacích výborů a celého tyjátru kolem konvoje, takže to byla postava, která byla nepochybně někým placena. Nevím, jestli z českých veřejných zdrojů, ministerstvem obrany, ministerstvem zahraničních věcí nebo americkou ambasádou. Opravdu nevím, ale určitě ta záležitost stála hromadu peněz, které pan Marhoul nepochybně nevysolil z vlastní kapsy. A tudíž je třeba ho zase chápat jenom jako zájmovou osobu,“ poznamenává mediální analytik.
Úžasná debata v ČT, při níž si notovali ministr a exministr obrany
Proto když Václav Marhoul říká, že je dobré vítat Američany, tak je to třeba brát jako výrok člověka, jemuž to hraje do karet, a ne jako vyjádření nezávislého komentátora. „Totéž se ve stejném pořadu týkalo vyjádření ministra a exministra obrany. To byla úžasná debata, taková typicky českotelevizní, kdy máte diskusi dvou lidí ve studiu, v tomto případě Martina Stropnického a Alexandra Vondry, kteří spolu souhlasí. Jen občas do toho nechají promluvit z obrazovky pana Foldynu, jehož vystoupení má asi tak jednu tisícinu času toho, který si urvou ti dva hosté ve studiu. To je proto, aby Česká televize navenek demonstrovala vyváženost, že tam má také názorového oponenta. Ale v podstatě je tam jenom jako alibi, že dodržela pravidla,“ míní Petr Žantovský.
Z diskuse kolem amerického konvoje ho zaujalo také vystoupení Jaromíra Volka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. „V úterních Událostech, komentářích byl pan docent Volek tázán na svůj odborný, ne občanský, názor na to, jak česká média reflektovala průjezd amerického konvoje přes naše území a vše, co s ním souviselo. V jedné větě řekl, že česká média – a pozor, to řekl jako pochvalu, takže si myslí, že to je správně – ´přijala roli interpretů a aktivizovala naši historickou zkušenost z roku 1968´. Podle něj je tedy dobře, že většinová česká média říkají, že průjezd konvoje je správně, protože nás chrání před zlými Rusy, kteří nás přepadli v roce 1968, a tedy víceméně stavěla tuto jednostrannou propagandu. A to je podle pana docenta Volka správně,“ podivuje se mediální odborník.
Zajímavý nápad pouštět do veřejného prostoru hlasy podle výsledků průzkumů
Jaromír Volek také prohlásil, že u nás je kritiků amerického konvoje mnohem méně než těch, kteří konvoj vítají, a přesto kritici dostali v médiích prostor, který si nezasloužili. „To jsem tedy málem upadl, protože jsem se asi díval na jiné televize a četl jiné noviny než pan docent Volek. Protože jsem si opravdu nepovšiml, že by došlo k nějakému rovnovážnému stavu mezi názory příznivců a kritiků. A když někdo radí, že by podle výsledků nějakých průzkumů měly být v tom poměru příznivců a odpůrců pouštěny hlasy do veřejného prostoru, tak to mi přijde opravdu velmi zajímavé, protože to je takové velmi komunistické. To jsou ta padesátá léta, kdy se přece všichni rvali o zrno a bojovali za mír a milovali Sovětský svaz a Stalina,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
A ti, kteří tak nečinili, byli v naprosto dramatické menšině. „To je skutečnost, že byli v menšině všichni ti pozavíraní básníci, knězi, učitelé, vysokoškolští pedagogové, ti všichni, kteří byli na Bytízu, byli nesporně v menšině. Ve většině byli ti, kteří jezdili na ty brigády mládeže a na traktorech obdělávali pole nebo bojovali s mandelinkou bramborovou, těch bylo určitě mnohem víc. A ti měli pravdu a ti jediní měli přístup do médií. Ti druzí ne. Slyšeli jste v padesátých letech, že by se do Rudého práva mohl vyjádřit básník Zdeněk Rotrekl ze svého dočasného bydliště na Bytízu nebo Jan Zahradníček? To asi ne. A teď to jde u nás úplně stejným směrem,“ poukazuje mediální analytik.
Z diskuse kolem amerického konvoje ho zaujalo také vystoupení Jaromíra Volka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. „V úterních Událostech, komentářích byl pan docent Volek tázán na svůj odborný, ne občanský, názor na to, jak česká média reflektovala průjezd amerického konvoje přes naše území a vše, co s ním souviselo. V jedné větě řekl, že česká média – a pozor, to řekl jako pochvalu, takže si myslí, že to je správně – ´přijala roli interpretů a aktivizovala naši historickou zkušenost z roku 1968´. Podle něj je tedy dobře, že většinová česká média říkají, že průjezd konvoje je správně, protože nás chrání před zlými Rusy, kteří nás přepadli v roce 1968, a tedy víceméně stavěla tuto jednostrannou propagandu. A to je podle pana docenta Volka správně,“ podivuje se mediální odborník.
Zajímavý nápad pouštět do veřejného prostoru hlasy podle výsledků průzkumů
Jaromír Volek také prohlásil, že u nás je kritiků amerického konvoje mnohem méně než těch, kteří konvoj vítají, a přesto kritici dostali v médiích prostor, který si nezasloužili. „To jsem tedy málem upadl, protože jsem se asi díval na jiné televize a četl jiné noviny než pan docent Volek. Protože jsem si opravdu nepovšiml, že by došlo k nějakému rovnovážnému stavu mezi názory příznivců a kritiků. A když někdo radí, že by podle výsledků nějakých průzkumů měly být v tom poměru příznivců a odpůrců pouštěny hlasy do veřejného prostoru, tak to mi přijde opravdu velmi zajímavé, protože to je takové velmi komunistické. To jsou ta padesátá léta, kdy se přece všichni rvali o zrno a bojovali za mír a milovali Sovětský svaz a Stalina,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
A ti, kteří tak nečinili, byli v naprosto dramatické menšině. „To je skutečnost, že byli v menšině všichni ti pozavíraní básníci, knězi, učitelé, vysokoškolští pedagogové, ti všichni, kteří byli na Bytízu, byli nesporně v menšině. Ve většině byli ti, kteří jezdili na ty brigády mládeže a na traktorech obdělávali pole nebo bojovali s mandelinkou bramborovou, těch bylo určitě mnohem víc. A ti měli pravdu a ti jediní měli přístup do médií. Ti druzí ne. Slyšeli jste v padesátých letech, že by se do Rudého práva mohl vyjádřit básník Zdeněk Rotrekl ze svého dočasného bydliště na Bytízu nebo Jan Zahradníček? To asi ne. A teď to jde u nás úplně stejným směrem,“ poukazuje mediální analytik.
Komentátor Lidových novin inspiruje k zavedení nelichotivé podrubriky
Jeho dojem podpořil článek Jana Macháčka, který pod titulkem Hurá, my jsme normální! vyšel ve středu 1. dubna v Lidových novinách. „Chvilku jsem uvažoval, jestli to nemám brát jako apríl, ale pak mi došlo, že to autor myslí vážně. Kvůli němu asi zavedu podrubriku největší kravina týdne, ale ona je to také nejnebezpečnější mediální kravina týdne. V úvodu článku pan Macháček přiznává, že patří mezi ty, kteří pominuli průzkum veřejného mínění, který říkal, že 80 procent českého obyvatelstva nemá s průjezdem americké vojenské kolony vůbec žádný problém. Ale kdo se orientuje v důkladných sociologických průzkumech, tak nemůže brát tyhle jednoduché úplně vážně. Ale dobrá, možná že to tak je,“ připouští Petr Žantovský.
Jeho dojem podpořil článek Jana Macháčka, který pod titulkem Hurá, my jsme normální! vyšel ve středu 1. dubna v Lidových novinách. „Chvilku jsem uvažoval, jestli to nemám brát jako apríl, ale pak mi došlo, že to autor myslí vážně. Kvůli němu asi zavedu podrubriku největší kravina týdne, ale ona je to také nejnebezpečnější mediální kravina týdne. V úvodu článku pan Macháček přiznává, že patří mezi ty, kteří pominuli průzkum veřejného mínění, který říkal, že 80 procent českého obyvatelstva nemá s průjezdem americké vojenské kolony vůbec žádný problém. Ale kdo se orientuje v důkladných sociologických průzkumech, tak nemůže brát tyhle jednoduché úplně vážně. Ale dobrá, možná že to tak je,“ připouští Petr Žantovský.
