Znechucení skandální ostudou vlády ČR

Avatar
Původní autoři

Luděk Prokop
10. 4. 2015
Velice se stydím za ubohost nesvéprávné alibistické vlády, předvádějící trapnosti kolem hrazení cesty prezidenta do Ruska, v souvislosti s oslavami 60. výročí ukončení 2. světové války. Jsem osobně touto ubohostí velice znechucen. Jeden můj děda přežil 6. let v Buchenwaldu a druhý nepřežil návrat z koncentračního tábora. Táta po opuštění Německa před koncem války, kde byl na nucených pracích, se ukrýval na chatě u kamaráda, kde netrpělivě čekal na ukončení války. Fakta o obrovských obětech ruských lidí, jejich utrpení a jejich nesporně nejvyšším podílu na vítězství ve válce, zatím stále ještě nelze překroutit ani popírat. 

Miloš Zeman, prohlásil, že 9. května do Moskvy nepochybně přijede. A zdůraznil: „odmítnutí by bylo urážkou památky padlých vojáků. Je třeba připomenout, že za osvobození Československa položilo život 150.000 sovětských vojáků“. Lze přidat slova bývalého disidenta Jána Čarnogurského: „Přínos SSSR při porážce hitlerovského Německa byl největší. Byl to SSSR, kdo na oltář vítězství přinesl ty největší oběti. Udělali to Rusové. Je to skutečnost, která se nedá obejít. Ignorovat pozvání ruského prezidenta a nepřijet v tento okamžik do Moskvy by nejenom bylo eticky nekorektní, ale ještě by to přímo uškodilo Slovensku. Tedy, naše země by tak demonstrovala, že si neváží evropských hodnot, a že si nepřeje pokorně sklonit hlavu před památkou více, než 20 milionů sovětských vojáků, kteří za naše vítězství zaplatili vlastními životy“.

Naše lavírující vláda, potažmo politické strany vládní koalice, včele s ČSSD, nám sdělují. Nejsme schopni přijmout jednoznačné stanovisko, jsme jako mezi mlýnskými kameny. Na jedné straně musíme být loajální k EU a USA, tudíž i k ukrajinským nacistům, na druhé straně si nechceme ještě více rozházet naše voliče. Navíc musíme hódně šetřit, každá koruna dobrá, zvláště když jsme dali sliby o přehodnocení církevních restitucích k ledu.

Místopředseda poslaneckého klubu vládní ČSSD prohlásil: Uctění památky vojáků Rudé armády, kteří položili životy i za naše osvobození, je zcela na místě. Přítomnost na vojenské přehlídce po boku severokorejského diktátora však považuji za zcela nepřijatelnou. Pokud se přece jen tak stane a vláda se rozhodne náklady cesty neproplatit, určitě bych pak pro její rozhodnutí měl pochopení. Doufám ale, že pan prezident vše přehodnotí.“ Slaboduchost takové obojetné demagogie, věštecky stavící severokorejského diktátora po bok našeho prezidenta na přehlídce, podtrhuje typickou charakteristiku socdem: úpěnlivá a marná snaha zavděčit se všem – „ani ryba, ani rak“.

Dumání o schválení úhrady za cestu prezidenta, kdy jsou po mudrlantském bádání vyslovovány podmínky, kterých programových částí oslav, se prezident může a kterých nemůže účastnit, jak by se měl či neměl chovat, jsou tragikomickým obrazem politické reprezentace ČR, dodejme reprezentace – neštítící se ukrajinského nacismu.