David Kocman
12. 5. A2larm
Kontroverzní drama Slib o izraelsko-palestinském konfliktu míří hluboko do minulosti, aby z ní přineslo poučení pro současnost.Peter Kosminsky ve Slibu předkládá poutavé drama splétající velká a malá vyprávění, osobní a historické tragédie do napínavého příběhu, od něhož je těžké se odtrhnout
Na konci letošní zimy si diváci večerního vysílání televizní stanice BBC 2 mohli odpočinout. Po šest večerů sledovali nejnovější práci Petera Kosminského The Wolf Hall. Ve výpravném seriálu zasazeném do středověké Anglie se Kosminsky sice snažil být politický a zachytit fungování sociálního prostředí kolem centra absolutní moci, zápletky z dvorního prostředí, skvělá výprava a herecké výkony Marka Rylance a Claire Foyle ale zajistily odlehčenou večerní zábavu. Ozvalo se jen pár hlasů, které Kosminského podezřívaly z antikatolicismu. Hodnocení na Rotten Tomatoes se pohybovala kolem sta procent a žádnou větší debatu tato adaptace dvou románů Hilary Mantelové nerozpoutala.
Jaký rozdíl, vrátíme-li se o čtyři roky zpět, do doby, kdy Channel 4 věnoval nedělní večery režisérově předchozí práci, čtyřdílnému dramatu Slib (The Promise), které vypráví příběh Palestiny po druhé světové válce až do vyhlášení nezávislosti Státu Izrael. Slib tehdy rozjitřil emoce britské veřejnosti. Média mu věnovala značnou pozornost a jak společnost Channel 4, tak mediální regulátor Ofcom řešily hned několik vážných stížností. O pár měsíců později se podobný rozruch opakoval při vysílání Slibu francouzským Canal Plus. Pařížské studio oblehli demonstranti a Canal Plus nakonec lobbistům slíbil před každým dílem odvysílat upozornění, že nejde o dokument, ale výpravné drama.
Peter Kosminsky ve Slibu předkládá poutavé drama splétající velká a malá vyprávění, osobní a historické tragédie do napínavého příběhu, od něhož je těžké se odtrhnout
To vše proto, jak připomíná publicistka Rachel Cooke, že Kosminského hlavním zájmem je vzpomínání – a připomínání toho, co by vlády nejraději zapomněly. Tento rys definuje jeho tvorbu od druhé poloviny osmdesátých let, kdy začal pracovat v tehdejší Yorkshire Television. A nejčastěji se zaměřuje na britskou vojenskou a koloniální politiku. V televizním dokumentu The Falklands War (1987) nabídl s pětiletým odstupem reflexi vojenské kampaně známé jako Falklandská válka. Ve dvoudílném dramatu Shoot to Kill (1990) se zase zaměřil na policejní násilí v Severním Irsku. Jeho vysílání tam bylo zakázané. Podobné nepohodlí vyvolalo Kosminského drama Warriors (1999), které tematizovalo dilemata britské mírové mise v Bosně.
Kromě vojenské politiky se Kosminsky věnuje také sociálním a veřejně politickým tématům, jako jsou zneužívání dětí (No Child of Mine, 1997), rasový konflikt v současné britské společnosti (Britz, 2007), proměna staré sociální demokracie v New Labour (The Project, 2002) nebo příběh sebevraždy Davida Kellyho a událostí, které vedly k válce v Iráku (The Government Inspector, 2005). Jako scenárista a režisér získal na mezinárodních festivalech řadu ocenění a jeho práce se pravidelně objevují na seznamu nominací na ceny britské filmové a televizní akademie BAFTA. Tak tomu bylo i v případě čtyřdílného dramatu Slib (The Promise), který uvede v sobotu 16. května v plné délce (356 minut) pražské kino Aero.
Z Bergen-Belsenu do Palestiny
Slib si klade ambiciózní cíl: přiblížit kořeny blízkovýchodního konfliktu v událostech, které se odehrály pod britským mandátem před více než šedesáti lety. Výzva napsat příběh o konci Mandátu pro Palestinu, kterou Británie spravovala od první světové války, přišla poštou v roce 1999. Kosminsky tehdy dostal dopis od dojatého veterána, který sledoval jeho drama Warriors. Děkoval mu za to, jakým způsobem zpodobnil dilemata a napětí vojenské „mírové“ mise. „Měl byste natočit film o britských vojácích v Palestině,“ stálo na konci dopisu, „na nás nikdo nevzpomíná.“ K výzvě se Kosminsky vrátil o několik let později a na Slibu pak pracoval dalších osm let.
Jako u předchozích projektů věnoval velkou péči shromažďování historických podkladů. V rozhovoru pro JNews k tomu řekl: „Měli jsme dva výzkumníky na plný úvazek po dobu dvou let. Pak několik výzkumníků pro další dva roky. Jen pročíst všechny materiály mi trvalo jedenáct měsíců. Mám asi čtyřicet knih a stovky přepisů rozhovorů, dokumentů, fotografií a materiálů z britských a palestinských archivů a archivů Hagany, Palmachu a Irgunu.“
Sebrané příběhy veteránů také určily perspektivu vyprávění. Hlavní postavou, jejíž očima sledujeme okolní dění, je mladý britský seržant Len Matthews. Po skončení války v Evropě je spolu se svou jednotkou přeložen do britské Palestiny. Tak jako mnozí veteráni, s nimiž Kosminského tým hovořil, je seržant Matthews po příchodu do Palestiny nakloněný nacionalistickému projektu sionistů. Matthews osvobozoval Bergen-Belsen a na vlastní oči viděl hrůzy holokaustu. Solidarita s těmi, kteří holokaust přežili – a jež britské jednotky zadržovaly na plážích a umisťovaly do detenčních táborů ne nepodobných těm, které nedávno opustili –, ho dostane až před vojenský kárný výbor. Podobně jako veteráni ve svých vzpomínkách i seržant Matthews prochází proměnou. Sleduje, jak země směřuje do stále většího chaosu. I jeho jednotka je terčem soustavných útoků polovojenských skupin nacionalistů. Ty jsou v tehdejším rozvržení moci koloniální správou považované za hlavní teroristickou hrozbu. Seržant Matthews přežije bombový útok na hlavní velitelství umístěné v hotelu King David, stejně jako několik dalších útoků Irgunu a únos známý jako případ zavražděných seržantů. Kamarádi kolem umírají, případně si odnášejí vážná zranění. Seržant Matthews zůstává a jako zúčastněný pozorovatel ve svém deníku s rostoucí bolestí dokumentuje pád Palestiny do propasti násilí a etnických čistek.
Po stopách britské viny
Ukázat roli a odpovědnost Británie v blízkovýchodním konfliktu mohla být Kosminského finální teze. V rozhovoru pro The Observer k tomu dodal: „Podobně jako v jiných případech našeho ústupu z teritorií impéria jsme Palestinu nechali v úplném rozkladu a umyli jsme si pak ruce. Chtěl jsem těm, kdo mají pocit, že izraelsko-palestinská situace není naše věc, říct, aby se ještě jednou zamysleli. Byli jsme tam, odešli jsme a po šedesáti letech ten problém stále existuje.“ Jak ale práce na scénáři postupovala, Kosminsky si začal všímat paralel mezi minulostí a současností. Začala ho zajímat témata jako historická podmíněnost definice terorismu a osvobozeneckého boje nebo srovnání reality vojenské správy populace dnes a v době Mandátu pro Palestinu. Kosminsky si všiml, že „když například v dnešním Izraeli dojde k sebevražednému útoku, armáda okamžitě jde a dům útočníka vyhodí do povětří. Vždycky jsem si myslel, že jde o novodobou taktiku. Ale veteráni v rozhovorech popisují to samé. Když někdo z Irgunu nebo Lechi provedl teroristický útok, Britové našli jeho dům a odpálili ho dynamitem“. Postupně tak vznikla druhá dějová linka, která diváky uvádí do současného Izraele.
Hlavní postavou této linie je osmnáctiletá Erin, vnučka seržanta Matthewse. Erin přijme pozvání své kamarádky Elisy, která má dvojí občanství a musí v Izraeli nastoupit vojenskou službu. Po příletu se Erin chová jako běžná evropská turistka – předlohou byly Kosminského dospívající dcery. Je ohromená luxusem, ve kterém žije bohatá rodina Elisy a zajímá se především o nakupování a klubový noční život v Tel Avivu. Zábavu známou z londýnského domova a běžnou pro její generaci potkává také na pobřeží Středozemního moře a samo sebou do ní hned vplouvá. Erin si ale s sebou veze deník seržanta Matthewse. Čte si ho pak stále častěji u bazénu na zahradě a v soukromí svého klimatizovaného pokoje. Deníkový příběh ji postupně pohlcuje a nakonec se vydá po stopách lidí a míst, která se v příběhu objevují.
Jedním z Erininých průvodců po současném Izraeli se stane Elisin bratr, Paul. Žije u rodičů ve vile na pobřeží a požívá všechny výsady mladého Izraelce z vyšších vrstev. Jeho osobní politikou je ale aktivismus a jeho cílem změnit poměry ve státě a společnosti. Paul nezúčastněnou Erin uvádí do dynamiky vztahů mezi Izraelem a Palestinci. Při rodinné večeři Paul napadá a podvrací argumenty svého otce, bývalého generála a známého liberála. Snaží se Erin vysvětlit meze demokracie založené na okupaci. Paul vypráví, jak těžko a bolestně se roky snažil vymanit z vlivu svého otce a mýtotvorného narativu, který většinové izraelské společnosti umožňuje nevidět nebo ignorovat realitu. Až zkušenost vojenské služby v Hebronu vedla k tomu, že se z něj stal mírový aktivista. Umožnila mu zažít brutalitu vztahu mezi státní mocí a životem tamní společnosti. Poznal, k čemu slouží vojenská správa civilních obyvatel, a uvědomil si, jakého bezpráví a systematického šikanování se státní moc dennodenně dopouští. Pro Paula je lepší a demokratičtější Izrael možný, ale pouze cestou radikálního převyprávění celého současného i minulého vztahu mezi Izraelem a Palestinci. Jeho postava ztělesňuje sílící hlas sdružení izraelských veteránů, jako jsou Breaking the Silence nebo Combatants for Peace, o kterých se Kosminsky při práci na scénáři dozvěděl.
Peter Kosminsky ve Slibu předkládá poutavé drama splétající velká a malá vyprávění, osobní a historické tragédie do napínavého příběhu, od něhož je těžké se odtrhnout. Červenou nití všech čtyř dílů je postupné odhalování tajemství deníku seržanta Matthewse, které Erin nakonec dovede k tomu, aby po více než šedesáti letech naplnila slib, jejž seržant Matthews nemohl dodržet a jenž ho celý život tížil. Jednání obou hlavních postav vedou základní lidské hodnoty jako solidarita nebo sociální spravedlnost. Proměny jejich postojů tvoří klíčovou osu celého dramatu a možná reflektují cestu, kterou prošel sám Kosminsky. Ateista a syn sekulárních židovských imigrantů v Izraeli nikdy předtím nebyl a o tamější konflikt se zajímal asi podobně jako jiní běžní občané Velké Británie. Jeho zatím nejkontroverznější drama si přitom klade otázku klíčovou pro další mírový proces: „V roce 1945 si většina zemí uvědomovala, že si Židé zaslouží bezpečný prostor – téměř za jakoukoliv cenu. V době, v níž žije Erin, pouhých šedesát let později, je ale Izrael v důsledku svého nekompromisního postoje k ochraně hranic a zajištění své budoucnosti izolovaný – jeho sousedé se ho obávají a zároveň ho nenávidí – a jinde než v USA se mu už příliš sympatií nedostává. Drama Slib si klade otázku, jak se mohlo stát, že Izrael během jediného lidského života pozbyl soucitu celého světa?