14.5.2015 První zprávy
Evropská unie a Česká republika mají za svoji politiku vystaven průběžný účet v podobě davů směřujících na jejich území z rozvráceného Jihu. A najednou se bojíme o svůj ustálený svět s květináčem za oknem. Jde o účet za všechna utrpení, kterému je vystaveno obyvatelstvo Sýrie, Iráku, Libye, Egyptu, Afghánistánu a dalších zemí, a které jsme pomohli svojí politikou zesílit do podoby vojenského zasahování, vyvolání občanských válek, převratů, moře krve a kolonialistického postoje.
Je samozřejmé, že se vlna „jiných lidí“ mnoha občanům nelíbí. Zvláště je dráždivé, když Evropská komise přišla s kvótami pro rozdělení 20 tisíc imigrantů mezi každou zemi Unie (pro Česko je to 2,63 procenta čili 525 nešťastníků). Vedení českého státu naslinilo prst, zjistilo odkud vítr nedůvěry fouká a spustilo odstupňovanou protiimigrační rétoriku na základě:
a) byrokracie – pro kvóty v EU „neexistuje legální rámec“ (Bohuslav Sobotka)
b) chaosu – způsobilo by to v schengenu, kde si všichni rejdí jak chtějí, zmatek
c) národního zájmu – každá země má právo si určovat svoji politiku
A hleďme! Najednou mají mít členské státy právo na samostatnou politiku (Lubomír Zaorálek). Kde se vytratil onen hlavní proud EU, k němuž se Česko tak úporně hlásí? Evropská komise nepředstavuje ten mainstream? Ani Martin Schulz, předseda Evropského parlamentu?
Když se EU s USA bezhlavě pustila do rozvrácení režimů v Libyi, Sýrii a předtím ještě v Iráku či Afghánistánu (jako součást států „ochotných), také česká vláda něco stále mlela o „hlavním proudu“. Dodnes mele o „hlavním proudu“ ohledně sankcí EU proti Rusku a ani se nezačervená. Česká republika se zkrátka na té hrůze, která odstartovala vlnu imigrace, podílela jako hodný poddaný. Kde byl onen český národní zájem a mohl by to někdo laskavě vysvětlit?
OSN: Počty uprchlíků ze Sýrie se zvyšují děsivou rychlostí
Dnes všichni rozumbradové mektají něco o tom, že by se problémy měly řešit tam, kde vznikly. Jak? Dodávkami bomb a kulometů? Vždyť neschopnost politiky vidět jen o kousek dál, za špičku nosu, nás přivedla do této situace. Kolik ale politiků varovalo před tímto dobrodružstvím? Kolik sdělovacích prostředků a „nezávislých“ novinářů si dalo tu práci posuzovat zahraniční výpady USA a spojenců z EU bez ideologických klapek a varovalo před důsledky? Čtenář si může odpovědět sám. Jak to, že si nikdo nevšímal chaosu a zmatku, na němž se Česko podílelo a podílí, a nyní ho kope do schengenského kolena? Copak nevnímali informace o narůstajícím počtu uprchlíků?
Nyní si česká vláda uvědomuje, že s vlnou imigrantů přichází do Evropy vlna vnitřních politických vzedmutí nacionalistických až fašizoidních elementů v podobě stran, jejichž jedinou politikou je šířit nenávist vůči jiným, odlišným, ať už názorově, nábožensky, barvou kůže, etnicky atd., etc. Najednou si uvědomujeme, že migranti sami mohou vnášet do našeho ustáleného světa s květináčem za oknem, jakousi tísnivou nejistotu a obavy.
Debata nad imigrací se zvrhla na pouliční české kramaření a hospodské debaty o tom, kdo chce nebo nechce mít koho za souseda. Zvláště ne muslima. Na to nyní hraje i česká vláda.
Ale podstatu vlastní vadné politiky – tedy příčinu – není schopna přiznat. Ostatně stejně jako onen „hlavní proud“.
A dokud si tzv. euroatlantická civilizace nepřizná, jakou zločinnou politiku provádějí její zmilitarizovaní vůdci, bude se pod jejím ideologickým praporem boje za „demokracii“, „svodobu“ a „hodnoty“ (který se už dávno změnil v pokrytecký paskvil) vyvážet jen smrt a ukrutné neštěstí milionů. Stále pak bude i u nás rezonovat křik zoufalých, kteří nám vystaví účet.
V podobě imigrace. A ještě větší!
Jiří Kouda
