Ondřej Kosina
14.5.2015 Vaše věc
Během minulého víkendu došlo ke krveprolití při zásahu makedonských ozbrojených složek proti kosovsko-albánským teroristům v Kumanovu na severu země. Kumanovo je třetí největší makedonské město s početnou albánskou menšinou. V samotné Makedonii tvoří více než čtvrtinu populace etničtí Albánci žijící převážně na severozápadě země. Byl tento incident novým začátkem albánské iredenty?
Další fáze boje za Velkou Albánii?
Albánští teroristé v Makedonii byli identifikováni jako bývalí členové tzv. Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), jejímž velitelem byl kosovský expremiér a válečný zločinec Hashim Thaçi. Při zátahu bylo zatčeno několik vysokých členů UÇK, kteří se podíleli na nepokojích již v roce 2001. Je na místě si položit otázku, zdali plánované teroristické útoky na makedonské státní úřady a veřejná místa byly akcí izolované skupiny separatistů nebo byly řízeny přímo z Prištiny. Kosovská tajná služba totiž už v únoru měla informace o přípravách útoků separatistů v Makedonii. V této souvislosti je třeba zmínit, že stovky kosovských Albánců bojují i v řadách Islámského státu v Sýrii. Nebudou-li syrskou armádou prezidenta Asada zlikvidováni a vrátí-li se zpět domů, mohou se zapojit do iredenty na Balkáně.
Připomeňme, že k bojům v Kumanovu došlo již v roce 2001, kdy tamní separatisté vyvolali ozbrojenou vzpouru a vyhlásili požadavek samostatného státu. Konflikt se tehdy podařilo diplomatickou cestou urovnat za cenu posílení práv albánské menšiny. Ve světle posledních událostí je evidentní, že se albánští nacionalisté svého cíle evidentně nevzdali. Odtržení severozápadních částí Makedonie by do budoucna neznamenalo nic jiného, než vznik Velké Albánie zahrnující i Kosovo. Tento útvar by mohl být rozlohou ještě větší než italský protektorát z let 1941 – 1945. Napětí totiž nemusí zůstat omezeno jen na Makedonii, ale může se rozšířit i do Preševského údolí v jižním Srbsku a do Černé Hory, kde rovněž žijí početné albánské minority. Jihosrbští Albánci bojovali za připojení ke Kosovu už v letech 1999 – 2001. V Srbsku jich žije až 60 tisíc a vzhledem k vysoké natalitě jich neustále přibývá. Západ by evidentně vzniku Velké Albánie (navazující na Mussoliniho odkaz) nebránil, protože výrok premiéra Ediho Ramy o nevyhnutelnosti sjednocení Albánie a Kosova nijak neodsoudil.
Mediální pokrytí události
Za povšimnutí stojí způsob informování o událostech v Kumanovu. Česká televize, která z lednového útoku na redakci Charlie Hebdo v Paříži udělala několikatýdenní kampaň s živými vstupy, přímými přenosy, speciálními debatami a dojímala se nad hrůzami teroristů, se krveprolití v Makedonii věnuje pouze okrajově. Referuje o „údajných“ teroristech a „údajných“ plánech útoků, čímž celou událost bagatelizuje. Kosovští ozbrojenci plánovali „teroristické činy“ – pouze v uvozovkách. Zároveň zdůrazňuje interpretaci makedonské opozice, podle které vláda celý zátah zorganizovala proto, aby odvrátila pozornost od vlastních afér. Informace je třeba naservírovat tak, aby si divák náhodou nedal věci do souvislostí s důrazem na zamlčení příčin a důsledků (podobně ČT informuje o uprchlících, kteří z Libye masově utíkají do Evropy – nikdy nebyla zmíněna skutečná příčina celého problému – destabilizace a rozvrat Libye útokem NATO).
Trvající napětí na Balkáně je důsledkem vzniku nefunkčního, ekonomicky zaostalého a většinou zemí světa diplomaticky neuznaného pseudostátu Kosovo, které je zdrojem islámského fundamentalismu, terorismu, albánské iredenty a u jehož zrodu stáli váleční zločinci, obchodníci s drogami, lidskými orgány a američtí politici usilující primárně o vlastní obohacení privatizací tamějších klíčových podniků (M. Albrightová, W. Clark) a sekundárně o oslabení tradičního ruského spojence Srbska. Válka proti Jugoslávii, kterou NATO umožnilo vznik tohoto pofiderního útvaru, byla flagrantním pošlapáním mezinárodního práva a negativní důsledky tohoto aktu se projevují už nyní.
