Oskar Krejčí
10. 5. 2015 rozhovor pro První zprávy
Byla to přehlídka geopolitické proměny. Vojáci čínského útvaru složeného ze zástupců tří druhů vojsk, kteří pochodovali po Rudém náměstí, měli připnuty georgijevské stužky. Přidáte-li k tomu představitele ostatních států BRICS, hrozí nebezpečí, že Západ brzy přestane Rusku chybět.
Celá řada lidí se domnívá, že veřejnoprávní televize je zde kvůli informování lidí. To je velký omyl. Jejím posláním je manifestovat na vlastním příkladu, že pravda a láska rozhodně nezvítězily.
PZ: Nemohu začít jinak – jaký dojem na vás udělala přehlídka ke Dni vítězství v Moskvě? Co vás nejvíce zaujalo?
Byla to přehlídka geopolitické proměny. Bývalí spojenci Sovětského svazu ji ignorovali, ovšem země Asie, Afriky a Latinské Ameriky měly velmi důstojné zastoupení. Rusko pochopilo, že státy G7 jej chtějí ponížit a že u nich v nejbližší době porozumění nenajde. Z druhé strany byla přehlídka manifestací všestranné čínské solidarity. Si Ťin-pching stál hned vedle Putina a po celou dobu přehlídky tito dva prezidenti spolu uvolněně hovořili. Vojáci čínského útvaru složeného ze zástupců tří druhů vojsk, kteří pochodovali po Rudém náměstí, měli připnuty georgijevské stužky. Přidáte-li k tomu představitele ostatních států BRICS, hrozí nebezpečí, že Západ brzy přestane Rusku chybět.
PZ: Nemluvíte o Evropské unii. Její zastoupení bylo minimální, což může být pro Rusko jistě diplomatická porážka.
No, pro nikoho to rozhodně není výhra. Ale upřímně: je Evropská unie relevantní geopolitický hráč? Není.
PZ: Nezdá se mi, že by bylo možné absenci nejdůležitějších představitelů Unie na přehlídce tak jednoduše odbít.
Co v posledních dnech Evropská unie předvedla? Podívejte se například na summit Evropské unie týkající se humanitární katastrofy v podobě přívalu uprchlíků z Afriky a Středního východu…
PZ: Nu, řešil problém s pašeráky a s lidskými právy běženců! To je přece zcela správné zaměření.
Zaměření je to v zásadě spravené, ale přístup otřesný. Situace s uprchlíky je katastrofální už několik roků – papež František v Evropském parlamentu loni v listopadu varoval, že se ze Středozemního moře stává hřbitov. Přesto se unijní summit sešel ad hoc a bez hluboké analýzy příčin této humanitární pohromy. Protože nejsme schopni ukázat, proč narůstá nestabilita v Africe a na Středním východě, léčíme projevy, nikoliv příčiny choroby.
PZ: Absence analýzy příčin je opravdu zarážející. Proč tedy chybí?
Ukázala by především na podíl Západu při destabilizaci zmíněných regionů – například během arabského jara či při podněcování války v Sýrii. Poukázat na chyby by sice mohlo napomoci tomu, že bychom se napříště podobných hloupostí vyvarovali – ale potom by třeba Hilary Clintonová a Nicolas Sarkozy, architekti bombardování Libye, nemohli kandidovat na prezidentský post ve své zemi.
Zjistili bychom, že jediným skutečným řešením problematiky lidských práv uprchlíků je ukončení bojů a ekonomický rozvoj v uvedených regionech. Ten by mohl zastavit sociální propad a vést k přirozené stabilitě. Jenže taková péče o lidská práva je mnohem náročnější než potápět lodě pašeráků či vymýšlet kvóty pro uprchlíky v zemích Unie. K tomu potřebujete spojence. A tady Unie zcela selhává.
Především má Evropská unie smlouvy o partnerství s šesti středomořskými africkými a středovýchodními státy. Kterého představitele z těchto států pozvala Unie na summit, jenž řeší společný problém s uprchlíky? Žádného.
PZ: Třeba se jim zrovna moc nechtělo přijet. Ale to se mi nezdá.
Tak trochu máte pravdu. V době unijního summitu totiž probíhal asijsko-africký summit k 30. výročí Bandungské konference. V Evropě tento problém vyřešily tím, že informace o zmíněném asijsko-africkém summitu většina médií zcela ignorovala. Jenže k řešení africké chudoby a středovýchodní stability nestačí síly Unie. Na to potřebujete dohodu s Asií, především s Čínou, a se Spojenými státy. Na to potřebujete zbavit se pocitu nadřazenosti nad Asií a Afrikou, zbavit se postkoloniální mentality. A nezačít reagovat teprve ve chvíli, kdy problém dostupuje vrcholu.
Unie neřeší problémy v předstihu. Ani ve Středomoří, ani na Ukrajině. Pouze opožděně reaguje a v zajetí geopolitických stereotypů a falešných představ o solidaritě se podřizuje chybné strategii Washingtonu. Neumí definovat své zájmy a nalézt prostředky jejich naplnění. Proto není Unie relevantní geopolitický hráč.
Ale nepropadejme přílišné sebelítosti. Japonský premiér také pochopil, že nemá čas, a omluvil se z účasti na přehlídce v Moskvě až po návštěvě USA.
PZ: Sám ale dlouho tvrdíte, že se role Evropy ve světě snižuje. Jak při poklesu této role může Evropská unie zvyšovat samostatnou aktivitu?
Je třeba alespoň to zkoušet. Vraťme se na přehlídku do Moskvy. Kromě Bělorusů to byli z Evropy jen Srbové, kteří ukázali, že dokážou vnímat povahu 2. světové války. Dali najevo odvahu mít vlastní názor, zachovali si samostatnost – jako za studené války. Nepodlehli ani nátlaku, ani propagandě. A srbští vojáci pochodovali na Přehlídce vítězství. Mimochodem: Jugoslávie ztratila za 2. světové války přibližně 1,5 milionů lidí – více než USA, Velká Británie a Francie dohromady.
PZ: Mluvíte o propagandě. Jak se díváte na fakt, že žádná česká televize nevysílala přenos z moskevské přehlídky? Nesnažili se tak vyhnout ruské propagandě, jak se dnes tak pěkně říká?
To určitě! U nás se veřejnoprávní média čtvrt století snaží národu vštípit, že 2. světová válka byla bojem šíleného Hitlera proti Židům a skončila slavnou bitvou Američanů o Plzeň, přičemž role Sovětského svazu působila velmi rušivě. Přece si tuto poctivou práci nenecháme pokazit! Naše skvělá ČT 24 se nemůže propůjčit k proruské propagandě! Řadu měsíců děláme vše proto, aby éterem nezazněla jedna jediná sovětská válečná píseň – a víte, kolik jich tam v Moskvě hráli?! A pak, zajímavá by přece byla přehlídka v Moskvě jen tehdy, kdyby se tam něco pokazilo. A ono ne!
Celá řada lidí se domnívá, že veřejnoprávní televize je zde kvůli informování lidí. To je velký omyl. Jejím posláním je manifestovat na vlastním příkladu, že pravda a láska rozhodně nezvítězily. Nebo je tu Česká televize proto, aby pomohla vytvořit nový žurnalistický pojem – „veřejnoprávní bulvár“. A nesmíme zapomínat, že je tu objednávka shůry: chcete-li změnit výsledky světové války, musíte její děj převyprávět.
PZ: Myslím, že jde o větší problém, který nelze odbýt pouze několika ironickými poznámkami.
Mohu-li být trochu osobní, 8. května jsme s ženou jeli přes střední Čechy a část západních Čech směrem na Klatovy. Nejen na oficiálních budovách už od Berouna jsme viděli velkou spoustu amerických vlajek, viděli jsme i několik vlajek britských. Ale žádnou sovětskou či, nedej bože! ruskou. Je dobře, že se lidé nebojí vyvěšovat americké vlajky. Proč se ale bojí vyvěsit sovětské vlajky či vlajky států bývalého Sovětského svazu? Nebo jsou tak popletení propagandou? Oboje je špatně.
PZ: Jak je ale možné, že se tolik lidí bojí či se nechá zmást propagandou?
Politickou atmosféru v poměrně stabilní společnosti, což naše společnost je, vytvářejí především veřejnoprávní média. Stále se těší největší důvěryhodnosti a mají zdaleka nejširší plošný zásah v té části veřejnosti, která se zajímá o politiku. Protože jádro veřejnoprávních redakcí zpravodajství a publicistiky ovládli lidé s uzavřenou myslí, plnou ideologických nesmyslů a svatého odhodlání bojovat proti levici a Rusku i Číně jakýmikoliv prostředky, změnu v jejich práci nelze očekávat.
Primitivizace české politické kultury má ale více rozměrů. Je spojena s vytrácením se disciplíny na základních školách, špatnou výukou historie na školách středních a masovou produkcí gramotných sebevědomých polovzdělanců ze společenskovědních vysokých škol. Důležitou roli hrají internetové tzv. sociální sítě, které zbavují mezilidské vztahy sociálního rozměru. Ze značné části veřejnosti se stává snadno manipulovatelný virtuální dav. Ukrajina nás učí, že takto se kovají bojovníci pro občanské války 21. století.
(za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda)
