Nová éra svobody

Marek Řezanka
26. 5. 2015  Literární noviny
 

Probudili jsme hydru. Chovali jsme se tak, že jí narostlo hned několik dalších hlav – a její plameny jsou den ode dne ničivější. Málokdo si již dnes vzpomene, že původně jsme říkali něco o tom, že jdeme porazit zlého draka a osvobodit zakletou princeznu. Tváříme se, že v tomto snažení pokračujeme, třebaže princezna byla dávno sežrána.
Krmení draka

Nějak takto bychom mohli popsat roli Západu při zhroucení kdysi stabilních států, Iráku a Libye. S režimy, proti nimž prý bylo nutno bojovat, přitom Západ spolupracoval, a to v dobách, kdy znamenaly pro své okolí skutečnou hrozbu. Nepohodlnými se ovšem staly později, kdy se důvod k napadení hledal jen velice obtížně. A tak přišly na řadu podvržené důkazy.

V tomto světle může znít jako z jiného světa prohlášení americké strany, že Irák je v boji proti sani, kterou ze země západní intervence doslova vydupala, poněkud laxním.

„Irácké síly ukázaly, že nemají vůli bojovat,“ vzkázal americký ministr obrany Ash Carter přes CNN. „Nebyly přečísleny, ve skutečnosti silně přečíslovaly protivníka. To mi říká – a já myslím, že většině z nás – máme tu téma ochoty vůle Iráčanů bojovat s IS a bránit se.“

Dochází nám vůbec, co se s iráckou společností stalo? Kolik lidí tam již přišlo o život? Co se děje s jejím kulturním dědictvím? Čím denně procházejí jeho občané včetně žen a dětí? Zajímá nás, jakým barbarstvím a hrůzám jsme povolili stavidla? Je vůbec možné, že v sobě najdeme tu drzost, abychom tento náš nevratný a velice destruktivní krok označili za šíření svobody?

Nová etapa svobody a míru
Není nad to, když někdo přihlíží, jak jeho známý zapálí nepojištěnému sousedovi stodolu a poté, co ta lehne popelem, postiženému vzkáže, že teď bude teprve bohatý.

„Pád režimu Muammara Kaddáfího otevírá novou etapu historie svobodné Libye, která je z mnoha hledisek velmi důležitá pro klidný vývoj a bezpečnost celé oblasti. Česká republika byla mezi prvními zeměmi, které navázaly kontakty s Národní přechodnou radou Libye“, prohlásil v srpnu 2011 Karel Schwarzenberg.

Ještě o něco dříve, v březnu 2011, vyjevil náš kníže své představy o situaci v Libyi: „Byl bych rád, kdyby operace proběhla pod dohledem NATO… Nepředpokládám ale, že bude Česko požádáno o pomoc. My nemáme námořnictvo ani naše letadla nejsou dělaná na tuto akci. Říká se ale, že Libye disponuje chemickými a bakteriologickými zbraněmi, tak tam máme velké zkušenosti a znalosti, tam bychom mohli pomoci.”

Ano, o chemických a bakteriologických zbraních jsme slyšeli již v případě Iráku. Stejně tak jsme dnes ubezpečování – navzdory všem oficiálním faktům, že na Ukrajině operuje ruská invazní armáda.

My bychom ale neměli dát na legendy – ale je důležité trvat na předkládání faktů. Jedná se o hodně. Proto argumentace, že se „něco říká“, je poněkud nešťastná a nepřesná – a řekněme si – exministra zahraničí nehodná.

„Čína a Rusko se zdržely hlasování, teď očekávají, že se Evropa uvrhne do problémů a oni si pak budou moci přijít a říkat: My jsme přeci přátelé Libye. Jenomže se nevyjádřili proti zásahu, takže za něj také nesou zodpovědnost,” doplnil v roce 2011 své postřehy Schwarzenberg. Považoval tedy útok na Libyi za „šíření svobody“ (na němž by se potom svým postojem podílely i Rusko s Čínou), nebo za zásah, na němž nést zodpovědnost není zrovna důvodem k udělování metálů? V tom případě ale není možné pominout klíčovou roli Západu.

Úprk ze „země svobody“

Etapa „svobodné Libye“ je mimořádně krvavá. V zemi vládne chaos, lidé jsou vražděni, uprchlíci potom hynou na prahu Unie, která svým občanům slibovala mír a prosperitu – a současně se podílela na zhroucení severoafrického státu. Můžeme sice filosofovat, že svoboda a bezpečnost jsou rozdílné pojmy, a že bezpečnost neznamená automaticky svobodu, měli bychom si ale přiznat, že situace v některých zemích Maghrebu představuje hrozbu nejenom pro blízké regiony.

Zatímco irácké chemické zbraně spadaly do kategorie sci-fi, takzvaný islámský stát může v dohledné dobědisponovat zbraněmi hromadného ničení. Tento útvar přitom nemá nic společného s náboženstvím. Ohrožuje křesťany stejně jako muslimy nebo židy. Jedná se o produkt chaosu a nenávisti, produkt válek a bombardování. Kritická je situace v Jemenu. Po Iráku a Libyi je v ohrožení též Sýrie. Další kamínek v geopolitické mozaice a ve velmocenských hrách.

Nejkrásnější vzpomínka Karla Schwarzenberga

„Snad nejkrásnější vzpomínka z loňského roku je pro mě večer na Majdanu. Setkat se s tolika mladými, ale i staršími lidmi plnými entusiasmu, nadšení pro svobodnou Ukrajinu a pro Evropu, to na mě jako zahraničního návštěvníka udělalo veliký dojem. A musím říci, že jsem opustil Kyjev s velkou sympatií pro hnutí, které se spontánně na náměstí Nezávislosti vytvořilo. Tím hůř jsem otřesen událostmi dneška a včerejška, kdy máme poprvé mrtvé a jsme svědky bezohledných a krutých zásahů bezpečnostních složek…Všichni, kdo jsou zde na této demonstraci shromážděni, myslí na své přátele v Kyjevě. Opravdu doufáme, že se podaří Ukrajině nabýt svobodu, stejně jako se to podařilo nám v listopadu 1989. My, protože je tu dnes také přítomno mnoho Čechů, jsme s vámi!“ pěl o svobodě Karel Schwarzenberg, tentokrát v roce 2014.

„V nejnovější vlně pouličních střetů na Ukrajině už nejde jen o zahraničněpolitickou orientaci země. V sázce jsou i základní práva a svobody Ukrajinců. Situace přímo volá po aktivnější roli unijní i české diplomacie. Místo znepokojení a nepřípustnosti toho či onoho je čas na srozumitelná a kategorická stanoviska,“ přispěchal se svou troškou do mlýna místopředseda TOP 09 a poslanec, Marek Ženíšek. Zajímavé definice „svobody“, jen což je pravda.
Možná by nebylo od věci, kdyby se dnes pánové Schwarzenberg, Ženíšek a další zaměřili na svobodu slova na Ukrajině, kde je opozice soustavně umlčována a kde represivní složky nabírají na síle. To spolu s mírou korupce a ztrátou kontroly nad různými bojůvkami opravdu nevypadá na koktejl demokracie a humanity.
Naši „šiřitelé svobody“ jistě Porošenkovi nevyčtou nějakou tu nepravdu, jako například tvrzení, že „Ukrajina je ve skutečné válce s Ruskem“. Ve válce, o níž sice nic neví šéf francouzské rozvědky, zato v ní již dávno bojuje český politik Jaromír Štětina.
Ponořen do své osobní války s Ruskem si pán z TOP09 ani nevšimne, že podle nově schváleného zákona jsou bojovníky za ukrajinskou nezávislost ve dvacátém století uznány všechny osoby, které se podílely na politickém, ozbrojeném, kolektivním a individuálním boji, včetně Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), Ukrajinské povstalecké armády (UPA), ukrajinské Helsinské skupiny (UHG) a jiných. Hlavně ale požadujme cenzurování výroků, že na Ukrajině prorůstá nacismus i fašismus do nejvyšších pater oficiální politiky – samozřejmě jménem Svobody. Když již zmiňujeme jméno bývalého ministra zahraničí (který aspoň kritizovaldodávky zbraní na Ukrajinu, je třeba dodat, že výstižnější by bylo napsat: jménem Karla Schwarzenberga. Ten by zbrojil pod hlavičkou svobody a její nové etapy hned. Asi, aby jednou bylo na co vzpomínat.

Dvě zprávy

Je jistě důležité, že víme, jak definují svobodu čelní představitelé TOP09. Dali nám to dostatečně najevo jak v případě Libye, tak v ukrajinském konfliktu. To je dobrá zpráva. Ta špatná je, že svou vizi svobody – zřejmě pro značný úspěch — chtějí aplikovat i u nás doma.