Tak Andrejko si tu firmu přeci jenom koupil…

Avatar
Původní autoři

Michal Kotyk
 7.5.2015    Svobodné noviny
…napadlo mediálního guru, dobrého to známého Andreje Babiše. Znali se dobře, respektovali jeden druhého, tak jak už to mezi profesionály bývá. Oba ne zrovna chudí, prostě znalci principů dobrého a výnosného obchodu. Jeden se vyznal ve světě finančním a ten druhý zase ovládal zákony manipulace veřejného mínění.


Důvodem k tomu povzdechu byl pohled na dění v Česku. Pak se vynořila i vzpomínka, na ono setkání, které by bylo možno z dnešního pohledu označit za osudové. Předcházel mu krátký telefonát, který objasnil, že přítel Andrej potřebuje rady. Prý ho láká finanční správa Česka. To překvapilo i znalce všech těch zákulisních mocenský intrik společenské smetánky.

Ale co naplat, řekl si tehdy, když si to Andrejko přeje, tak to uděláme. Dobře se na tu obchodní schůzku připravil. Ze zkušenosti věděl, že jeho starý zákazník si nepotrpí na dlouhé diskuse, spíše vždy čeká konkrétní návrh. Když se sešli, tak se soustředil a v podobě monologu shrnul taktické podmínky požadované akce. Znělko to asi takto:

„Stát se nedá koupit, to si může dovolit jen jiný stát, ty ne, ty ho můžeš jen ovládat. Kvůli tomu musíš ale vstoupit do politiky. Politikem ale nejsi. To je dobré, lidé mají politiků plné zuby, takže od rána do večera všude opakuj, že nejsi politik.

Musíš založit nějaký spolek. Ne stranu, těch mají občané také plné zuby. Nejlepší by bylo nějaké hnutí. Něco jako: Za lepší zítřek. Žádný politický program, ten je zrádný, nalákáš sice voliče, ale ti pak chtějí, abys ho plnil. Ne, stačí jen hesla. Třeba: Ano, bude líp.

Hlavně hodně křič, že chceš udělat pořádek. Tím nemůžeš nic zkazit, je tu takového bahna a marastu, kam se podíváš. Kritizuj kdekoho, neboj, nikdo nemá čisté svědomí, vždy se trefíš. A hlavně můžeš vždy počítat se souhlasem občanů. Neexistuje oblíbený žijící politik. Každý dělal něco špatně, žádný nemá čistou vestu.

Na veřejnosti nemůžeš narazit
.
Když vyhraješ, tak se vrhni do práce. Je jedno jaké, prostě dělej něco, ale hlavně co nejrychleji. Prostě vzbuď dojem, že strašně makáš a ti líni politici ti jen stojí v cestě. Při té rychlosti bude i těžké rozpoznat, zda to, co chceš prosadit, je dobré či špatné. Pokud se bude o tvém návrhu dlouho diskutovat, tak předhoď hned nějaký jiný, jedno jaký. Prostě musí vzniknout trochu zmatek v těch politických hlavách. Hlavně, ať se vždy hádají mezi sebou.

Vše musí být dynamické. Vyhazuj lidi a nahrazuj je nováčky. O odbornost a morálku se moc nestarej, hlavní je, že dokážeš, že nemáš slitovaní ani s těmi z vlastních řad. Ale věrné a poslušné odměňuj. Budeš je potřebovat, musí ti krýt záda. Hlavně pozor na zákonodárství, to musíš mít pod kontrolou. Není nad to, aby tě někdo varoval, pokud by se objevilo něco, co by křížilo tvé plány.

Snaž se také koupit nějaká média. Tedy ne jejich obsah, ale jako podnik. Musíš je kontrolovat. Ale ne v tom smyslu, že by tě někdo oslavoval. To by tě zničilo. Právě naopak, potřebuješ, aby tě někdo kritizoval, to musíš mít pod kontrolou. Klidně povol a podporuj i tu nejabsurdnější kritiku, protože ta se s pomocí veřejného mínění zdiskredituje většinou sama.

Tedy předpokládám, že budeš ministrem přes finance. Nu, v tom se trochu vyznáš. Na jiném postu bys shořel. Hlavně od začátku všude prohlašuj, že chceš chytat zloděje. Je jich tu tolik, každý to ví, takže tím nikoho neurazíš. Nejvíc je jich mezi politiky. Ale těch se neboj, budou jen vykládat, že lžeš, protiargumenty nemají. Jsou v tom až po uši.

Pokud uděláš chybu anebo něco, co se veřejnosti moc nelibí, tak to klidně přiznej, čím dřív tím lépe. Aby se to moc nerozmázlo. Hned musíš ale předhodit zase něco nového. Musíš budit dojem, že tě ostatní zbytečným amatérským kecáním jen zdržují od pořádné práce. Prostě dělej, že strašně makáš pro blaho státu a narážíš jen na nepochopení.

Na jedno však nezapomínej, na ty chudé. Musíš zvýšit důchody a minimální mzdy. Je to nutné zlo, bez toho se neobejdeš. Někde už na to peníze musíš najit. Jinak se do té „politiky“ moc nepleť. Tedy té oficiální, víš co myslím. EU, Rusko, Amerika, Ukrajina, migrace. Tam můžeš jen pohořet. Je to vše iracionální, nic pro tebe. Ale s prezidentem buď zadobře. Bude to vlastně jediná osoba, ke které se musíš chovat s respektem.

Co říci nakonec? Jistě víš, že se stát nedá zase prodat jako nějaká firma. Prostě se ho musíš jednoho dne vzdát. Není zisk z prodeje. Dá se trhnout jen na tom, co bych nazýval vedlejší produkt. Prostě ze státního rozpočtu vždy kape, takže tam musíš postavit hrnec. O dotacích ani nemluvě. Ale v tom s vyznáš. Nu, myslím, že by to takhle nějak mohlo fungovat.“

Ano, jsem geniální, povzdechl si znovu ten mocný tvořitel veřejného mínění. To už se ale nekoukal na mediální zprávy, ale své bankovní konto.