Aféra Kramný – názorný příklad pokrytectví a věrolomnosti evropské demokracie a jejího právního prostředí, v daném případě v ČR.

Avatar
Původní autoři

Luděk Prokop
Podle evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“ Kramný je v médiích, potažmo ve společnosti, považován a vydáván za takřka jasného viníka, již delší dobu, ještě před rozhodnutím soudu. Aby toho nebylo málo, tak ještě dříve, než bylo prokázáno, zda vůbec a jakým způsobem byl zločin spáchán.


V první fázi vyšetřování zločinu byl vrahem, který otrávil manželku i dceru. Policie v Egyptě, dle souvisejících okolností zřejmě absolutně neschopná, v záležitosti vyšetřování takřka negramotná, v místě šetření zločinu – případ odložila. Na místo zločinu se tudíž musel dostavit, (ze vzdáleného, mrňavého, ve světe málo známého a v EU vzorně poslušného státečku), geniální vyšetřovací tým jasnozřivě vědoucí nejen to, že byla vykonána vražda ale i to, že vraždy spáchal manžel zavražděné manželky a otec zavražděné dcery. V původní verzi se jevilo, že vraždy spáchal jedem, (mediální úvahy o snadném přístupu předem označeného vraha, k jedu na jeho pracovišti, nebyly od věci). Nicméně po pečlivějším šetření bylo zjištěno, že zločin byl spáchán nikoli jedem ale elektrickým proudem. Otázka pachatele byla předem naprosto jasná, bez jakýchkoli pochyb. I ve druhé verzi, (stejně jako v první verzi – snadná dostupnost k jedu na pracovišti), existují přitěžující okolnosti z pracoviště obviněného – a sice -absolvoval svářečské zkoušky elektrickým obloukem (již na škole) a také zkoušky na vysokozdvižný vozík.

Dalších, byť nepřímých přitěžujících okolností, je ve světě sdělovacích prostředků našeho teritoria neomezené svobody slova, osočování a urážek, celá škála. Místy sebevědomé vystupování, místy vystupování zase nejisté, neznalost množství tekutiny, té co mu brali v nemocnici z žaludku, podezřelé chování -například zcela nedostačující projevy lítosti, nebo – po tragédii se údajně zajímal, kdy bude moci odjet. Dle řady diskutujících čtenářů jeho zjev i chování jsou vysoce podezřelé.

Při výslechu u soudu když hovořil o chvílích, kdy zjistil, že manželka nežije, se rozplakal a nemohl pokračovat. Těžko předvídat, zda tohle bude patřit mezi polehčující, nebo přitěžující okolnosti.

Domnívám se, že naše sdělovací prostředky a především ty bulvární, rozhodně nepřistupují v záležitosti Kramného, podle evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“ – a mnohé zdánlivě nasvědčuje tomu, že prokázání viny se bude nejen opírat, ale bude celé postaveno na nedostačujícím prokázání neviny v obhajobě Kramného. Velice zajímavým se jeví způsob, respektive konstrukce o způsobu vraždy elektrickým proudem dvou osob naráz, aniž by byla vzbuzena hlukem (nebo jakýmikoli jinými doprovodnými „efekty“) pozornost kohokoli z osazenstva hotelu. A sice ať již při přípravě zločinu nebo v průběhu jeho páchání, či po jeho ukončení – v průběhu zakrývání stop.

Tato úvaha nemá být o tom, zda je, nebo není Kramný pachatelem. Nikoli, je pouze o přístupu a dodržování platných právních norem a souvisejících pochybách o celém tom procesu, kdy v diskuzích najdeme ve značném množství razantní stanoviska neomylných vševědů, opírající se o „důkazy“ spočívající ve vzhledu a „podivném vystupování“ Petra Kramného.

Pozn. red. I.D. Je velmi těžké čelit zájmu – poptávce veřejnosti po vzrušení – kdekoli na světě… Bez cenzury tumu nelze zabránit. Nemyslím, že by vyšetřovatelé měli bez dostatečného důvodu příliš jasno. Přibližně totéž jsem řekl redaktorovi TV Prima.