JÁ versus MY – jednotlivec versus kolektiviv

Štěpán Forgáč
22. 6. 2015
Já je s My nerozlučně spjato. Pokud by tomu tak nebylo bylo by Já pouhé Nic plné nerealizovatelného potenciálu. Z toho vyplývá, že je Já přirozeně závislé na My. Pokud by totak lidé vnímali a řídili se tím, byli by, nejvyšší možnou měrou, ochránění před ohrožením svých životních potřeb a jistot. Bohužel se však Já trvale snaží tento stav změnit – ve svou nadřazenost nad My. 

Důvod je jediný – získání moci nad My. Mocné Já pak vytváří nepřirozený stav společnosti s fatálními důsledky pro My i Já. Nadřazování svobody jednotlivce (Já) nad svobodu kolektivu (My) je zcela absurdní, protože podmínky pro osvobozování Já od Svévole je schopno vytvářet jen svobodné My. Jinými slovy svoboda jednotlivce bez svobody kolektivu nemůže existovat – pleteme si ji se svévolí.

Až se začneme řídit přírodními zákony, až pochopíme, že je přirozené, když je svoboda a rozhodování kolektivu nadřazena svobodě a rozhodování jednotlivce, budeme v bezpečí. Realizace svobody kolektivu – rozhodování kolektivu = skutečná demokracie. Proto, že je realizování svobody kolektivu bezpodmínečně spjato s obcí, je demokracie realizovatelná jen v obcích a z obcí. Stát – uzurpátor demokracie může plnit jen nemocenského zastřešovatele společenství demokratických obcí a měst.

Poznámka editora (I.D.): Pojetí vztahu jednotlivce a komunity, tak jak jsou popsány v tomto článku, pokládám za silně zjednodušující. Jednotlivcům nelze zcela brát jejich autonomii a podrobovat je v každém ohledu tlaku skupiny. Společnosti ve kterých to tak je nepřinášejí svým členům mnoho štěstí. “Svévole” je jen vlastní vůle, která se ostatním nelíbí, ale měli by ji strpět, pokud nezasahuje do jejich práv. Stavět jednotlivce a obce proti státu je častá a zásadní chyba. Některé společné zájmy není možné uplatňovat bez vyšších celků.