Jak se Porošenko zapsal do Guinessovy knihy rekordů; za rok stihl hravě zruinovat obilnici Evropy…

Břetislav Olšer
10. 6. 2015   blog idnes
Napřed byli tři; německý boxer Kličko se však kandidatury na prezidenta Ukrajiny vzdal v prospěch švýcarského občana Porošenka, co dal na frak expremiérce a zlodějce stíhané Interpolem Tymošenkové, sotva ji propustili z vězení…


Připomeňme si nyní podrobný scénář, dle kterého bude zapsán do Guinessovy knihy rekordů za zruinování největší evropské země a její obilnice cukrář Petro Porošenko; poměrem 57 ku 13 skončil před rokem vítězně svůj prezidentský souboj s Tymošenkovou. A Kličko za své hlasy dostal slíbenou trafiku – post starosty Kyjeva. Proto je třeba položit si jasnou otázku? Who is Who? Prezident Ukrajiny Peter Porošenko má občanství Švýcarska, starosta Kyjeva Vitalij Kličko je německého občanství, gubernátor Dněpropetrovské oblasti Beňa Kolomojskyj má občanství Švýcarska a Izraele, jeho zástupce Boris Filatov má izraelské občanství, zatímco náčelník SBU (Bezpečnostná služba Ukrajiny) Valentin Nalivajčenko má občanství USA… Kdepak je nějaký Ukrajinec?

A to ale není vše; momentálně je charakteristika vůdčích politiků sousední Ukrajiny ryze zahraniční; do čela ministerstva financí se postavila občanka USA Natalia Jaresková, ministrem hospodářského rozvoje byl jmenován Litevec Ajvaras Abromavičus a ministerstvo zdravotnictví povede gruzínský občan Alexander Kvitašvili. Na post ministra hospodářství tedy účelově jmenovali „prý investora“: Perou se zde peníze z šedé i černé ekonomiky a právě tím vším se vždy zabývali jak Jaresková, tak i Litevec Abromavičus. Nový ukrajinský ministr zdravotnictví Alexander Kvitašvili je na Západě a v Gruzii znám jako dědičný řídící pracovník lékařských zařízení a organizací. Jeho vzdělání přitom není lékařské. Jedná se o historika a profesionálního státního zaměstnance. A ukrajinský ministr spravedlnosti Pavel Petrenko se rozhodl udělat z cizinců své náměstky. Nikdo se nebude divit tomu, když se nebude jednat o právníky, ale například, o obránce práv zvířat.

A aby duch Ukrajiny zůstal “ukrajinský”, byli naverbováni i další cizinci, mezi nimi i bývalý premiér Slovenska Mikuláš Dzurinda. Spolu s ním tvoří poradní sbor Rady reforem i švédský expremiér a exministr zahraničí Carl Bildt, předseda zahraničního výboru Evropského parlamentu Elmar Brok, exministr financí SR Ivan Mikloš či bývalý litevský premiér Andrius Kubilius… A exprezident Gruzie Saakašvili, co získal ukrajinské občanství a povýšil na gubernátora, si bere pod osobní kontrolu gubernátorskou kasu a celnici Oděské oblasti. Ljaško: Saakašvili ukrajinským občanem, to je potupa Ukrajiny

Začínající likvidace ukrajinské ekonomiky měla tak svoji podporu, k tomuto výčtu je totiž nutné dodat, že ihned poté, co Porošenko 25. května 2014 zvítězil v prezidentských volbách, resp. když 7. června složil přísahu a stal se tak pátým prezidentem Ukrajiny, zavřel hranice s Ruskem a tajně se sešel s americkou delegací vedenou ředitelem Národní služby pro skryté operace Frankem Archibaldem. Jednal též s bývalým šéfem CIA na Ukrajině Jeffrey Eganem a současným ředitelem CIA Ramymondem Marken Davisonem, poté podepsali „Dohodu o vojenské spolupráci mezi USA a Ukrajinou“. Dvě „diplomatické zprávy“ z platformy Wikileaks dokazují, že nově zvolený prezident Ukrajiny Petro Porošenko je agentem USA; a svoji prezidentskou trafiku má tutovou… „Pro Míšu“ rudé kravaty symbolicky na pouličních lampách Oděsy; třeba tě konečně opravdu zastřelí…

Jako by to bylo včera, když jsem vysedl na zastávce metra Kreščatik na Náměstí Nezávislosti, koupil si za pár hřiven čokoládu Rošen a neměl zdání, co vše se skrývá za tou sladkohořkou chutí, a hlavně, co všechno přinese Ukrajině i Kyjevu v budoucnu. Za vším byl oligarcha a nynější prezident Petro Porošenko.. To vše bylo tenkrát ještě ve hvězdách a tak jsem koupil ještě další čtyři čokolády. Pro Natašu, Lídii, Júlii a Irinu, herečky “Těatru erotiky a sexu Afrodita”. Objevil jsem je den předtím v Kulturním domě na Lvovském náměstí v Kyjevě. Nemohl jsem si to nechat ujít; bývalé sovětské komsomolky měly zcela neohroženě předvádět veřejně v rámci svých rolí dramaturgicky zajímavě ztvárněný striptýz. Byl to zkrátka relax, po týdnech rozhovorů s ministry, disidenty či protestujícími Greenpeace při protestech proti AE Černobyl a strkanicemi s policisty…

Symbolika současné Ukrajiny v podání Divadla sexu a erotiky Afrodita – Porošenko a pod ním se prostírající zneuctěná Ukrajina… Snímek Břetislav Olšer

Parta mladých lidiček hrála totiž mimo jiné i jednoaktovku od Bernarda Shawa – Playboy. Šlo o příběhy dívky, která si objedná domů fotografa, a mladé ženy, jejíž touhou je sex s neznámým džigolem. Oba pánové se však omylem, aniž to však tuší, dostanou ke svým opačným ženským protějškům. Takže mladá žena, která je přesvědčena, že k ní přišel pravý playboy, dělá vše, co je spojeno s náznaky milostné předehry. Playboy, jenž se vetře do přízně nevinné dívky, marně útočí na její panenský stud, když ona chce mít jen kvalitní a počestnou fotografii. Tak jsem pochopil, že ukrajinští herci byli nadčasoví; hráli totiž už v 90. letech příběh o tom, co se stane s jejich zemí; playboy byl dnešní Porošenko a nic netušící a následně zneužitá dívka, toužící po počestné fotografii pro svého milého, tvořila symbol Ukrajiny; podvedené a zneuctěné jedním geunerem…

Své podnikání odstartoval Porošenko na prodeji čokoládových bobů, v 90. letech minulého století skoupil řadu podniků na výrobu sladkostí. Jeho společnost Roshen je největším výrobcem cukrovinek na Ukrajině a Petro tak získal přezdívku “čokoládový král”. Kromě podniků na výrobu sladkostí vlastní i mimo jiné automobilky, loděnici či televizní stanici. Stačilo udělat pár úprav na svém příjmení – „po ROŠEN ko“ a byl název čokolády Roshen. Dnes ale přišla „krizka na Mytýska“. Porošenko v televizním rozhovoru na svém Kanálu 5 uvedl, že jednání o prodeji čokoládovny Roshen intenzivně pokračují a zatím o ni projevili zájem čtyři vážní zájemci… Zbylo však jen Nestlé a slibovaný prodej firmy je ve hvězdách a pruzích, o střetu zájmů ani nemluvě. Jak jestřábi studené války dostali rozum a zkrotli v pokoře…

A je zde další paralela; stejný osud potkal i poslance ČSSD Michala Krause, co se zapletl v Africe do kšeftů s kakaem, přičemž se bezesporu setkal i s Porošenkem. Stejně hledali různá témata, kterými by mohli obohatit případnou volební kampaň. Podařilo se; Porošenko vytvořil cukrovinkové impérium, zatímco Kraus se stal rázem “fiktivním ředitelem” společnosti, jež měla vybudovat v Ghaně továrnu na zpracování kakaových bobů. Bratru za 15 milionů USD, tedy asi půl miliardy Kč. Směšná iluze a podvod. Kraus musel od válu, naopak Porošenko vydělával a dnes má na kontě dvě miliardy dolarů (asi 40 miliard korun) a těší se pověsti muže kompromisu, spíš převlékače kabátů. Porošenko srdnatě bojoval za sankce proti Rusku, byť svým ziskem financoval 82 000 ruských vojáků

Kraus skončil v propadliště politických dějin, Porošenko je označován za jednoho z nejvlivnějších lidí v ukrajinské politice. Nějakou dobu patřil ke straně, která podporovala exprezidenta Leonida Kučmu. Pak se ale stal blízkým přítelem exprezidenta Viktora Juščenka a sponzorem oranžové revoluce. Několik měsíců působil jako ministr zahraničí ve vládě Julije Tymošenkové. Přesto byl krátce ministrem hospodářství i pod prezidentem Viktorem Janukovyčem. Teď spřádá plány s opozicí. Ale to může mít spíš pozitivní vliv na jeho vládnutí. Střety zájmů jsou v tomto případě paradoxně naopak žádoucí; čím víc vyprodukuje a prodá, tím víc financí také pro Ukrajinu, která na hranici chudoby zcela logicky potřebuje nejbohatší oligarchy, aby ji vytáhli z bryndy; další tragikomická iluze, co je víc hořká než čokoláda Roshen…

A aby toho majdanového bordelu nebylo málo, jeden z nových Porošenkových zákonů též stanoví, že Ukrajinci budou muset ctít řadu nacionalistických organizací, jako Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) či Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) – bojovaly za druhé světové války po boku nacistů. Zákony také kritizuje Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. V roce 2014 Porošenko označil bojovníky Ukrajinské povstalecké armády, známé jako “banderovce”, za “příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině.” Celá situace je vlastně tragikomedie, kdy se hlasuje o zákonu, který v praxi dávno ilegálně funguje; za možnost, aby v ukrajinské armádě sloužili i zahraniční žoldáci. Jak signifikantní; sám je nad zákony, ale ty, jež mu vyhovují, klidně akceptuje…

Ukrajina sice připomíná „snědený krám“, ale vzhledem k tomu, že Porošenko má za sebou na třicet evropských vůdců, tedy i armád, může si dělat, co se mu zlíbí; partička EU, USA, potažmo NATO, ho vždy podpoří u OSN, jejímž hlavním sponzorem jsou přece Spojené státy. Napřed sváděli státní převrat na Janukovyče, co přes podpis dohody v Davosu s firmami Schell a Chevron zajistil Ukrajině de facto nezávislost na ruském plynu, ostrouhai, pak si tedy Kyjev vymyslel na Rusko sestřelení malajsijkého letadla s téměř 300 pasažéry. Když tento podvod století nevyšel, začali Putinovi vyčítat anexi a referendum na Krymu, k němuž ho sami dohnali dle zásah „chránění amerických zájmů a životů občanů USA“, což již s úspěchem aplikoval na Grenadě prezident Reagan.

Ani „krymská agrese“ však nevyšla, navíc se na krymský poloostrov vracejí i zbídačelí Tataři, jež majdanská propaganda vyhnala do emigrace, naštěstí pro ně jen dočasné. Nic však proti Rusku nezabíralo, tak přišly protiruské sankce, jimž se ale Putin s Čínou za zády vysmál, tak si vymysleli, že Kreml porušuje tzv. Minské dohody, kdy měly být z východní Ukrajiny odsunuty těžké zbraně. Separatisté zareagovali okamžitě, ale Kyjev váhal, aby nakonec začal střílet rakety na Doněck a Luhansk, na což samozřejmě odpověděli separatisté a tím vyvolali humbuk, že to oni jako první stříleli z těžkých zbraní, čímž porušili příměří a protiruské sankce se z jejich viny musí proto přiostřit…

Dnes chtějí separatisté zůstat součástí Ukrajiny, ale pod podmínkou, že bude existovat jeden stát a dva systémy, viz. Čína a Hongkong; společně jsou nejúspěšnější ekonomikou světa. Navíc Čína dává bilion do vědy a techniky, když USA investují tu samou sumu do zbrojení… Porošenko zuří, jelikož by on měl přijít o miliardy z firmy Roshen, automobilky a ke všemu by se musel zříct televizního Kanálu číslo pět, jenž mu pomohl zvítězit v prezidentských volbách…

A tak to jde dál, mezitím Porošenko přijal již zmíněný zákon o pomoci zahraničních vojáků, jakoby už dávno takovou podporu neměl. Nyní už má konečně u sebe své spojence USA, jejíchž je udatným agentem. A náš Bělobrádek dodal, že prý sankce Ruska jako odveta proti Západu je zvrhlost, jelikož zakázalo vstup do Ruska 89 Evropanům kvůli jejich názorům; že však už předtím Západ stejně postihl na 160 ruských osobností, o tom ani ťuk…

Inu, a vše korunoval na počest výročí roku od inaugurace Porošenka vnuk nacistického dědečka a šéf Rady Evropy Donald Tusk, jenž pateticky řekl: “Jsme společenstvím hodnot…” To se událo na zámku Elmau u Garmisch-Partenkirchenu během zasedání států G7, jejichž čtyři stovky boháčů si za rok vydělají víc, než za stejnou dobu tři biliony jimi zbídačených lidí planety…