Jsme my Češi ochotni se vůbec dát v nouzi dohromady?

Avatar
Původní autoři

Štěpán Forgáč
4. 6. 2015  zasláno NR autorem
Na závěr svého článku Naomi Kleinová: Přírodní zákony změnit nelze, ekonomické však ano Květa Lautrbachová píše:
“Nám však nezbývá, než přemýšlet, jak se spojit. Poněvadž člověk sám toho moc nezmůže. Jsou však Češi ochotni se vůbec dát v nouzi dohromady?“

To je základní otázka a pro její správné zodpovězení je potřeba podívat se do historie. Z ní vyplývá, že každé „daní se dohromady“ občanů na základě příslušnosti ke státu, tedy daní se dohromady jako občané státu, dopadlo pro ně špatně. Pomohli tím sice k zásadní změně, ale ta nebyla nikdy jejich osvobozením od nadvlády menšiny. Prostě pomohli odstranit jednu vládnoucí menšinu a umožnili tím nástup k moci jiné, moci chtivé menšině. Nemá smysl snažit se projít zdí a tou zdí je v tomto případě stát, lepe řečeno jeho moc. Lidé si to dobře uvědomují a mají v dávání se dohromady proti zvůli menšiny tímto způsobem oprávněnou nedůvěru. Skrze stát žádné osvobození od nadvlády menšiny nikdy nepřišlo a lidé tedy povědomě vnímají, že ani v budoucnosti přijít nemůže. Jsou v boji za lepší společnost skeptičtí, proto, že nechtějí zažít další zklamání. Cestu ke skutečné a trvalé prospolečenské změně – k bezpečí, jistotě a solidaritě je tedy nutno hledat jinde. Jestliže ji nelze hledat v moci státu, kde tedy? To je ta základní otázka dneška – kde, v jaké společenské formaci hledat prosperitu a bezpečí všech?

Základní podmínkou nové – skutečně lidské společenské formace je znemožnění uchopení moci v ní, menšinou. Toho lze dosáhnout jen zbavení se centrální mocí – moci státu. Jemu ať jsou ponechány jen funkce, sice potřebné, ale nemocenské.

A co s mocí jíž byl zbaven stát? Tu je třeba uplatňovat společně, v rámci nově vytvořené mocenské formaci federativního charakteru – mocenské soustavě obcí a měst – v soustavě v níž jedině je skutečná demokracie reálná a v níž jsme společně schopni se účinně bránit jakýmkoliv ohrožením, a to i současnému největšímu našemu ohrožení – svévolnému trhu.

Prostě postavit proti zvůli privátního kapitálu vůli sociálního kapitálu. A ten nemůže být uplatňován ve státě, ale jen tam kde lidé skutečně bydlí a žijí. Uplatňován tam i odtamtud. Jeho potenciál je stále připraven – lidé jsou schopni si bezpečnou společnost sami vybojovat. Nepotřebují k tomu žádné vůdce. Jen ideu a facilitátory (usnadňovatele) takové změny.

Jsem přesvědčen, že za těchto předpokladů, jsou Češi, ale nejen Češi, ochotni se dát v nouzi dohromady!