Ubohé výsledky protiruských sankcí

Avatar
Původní autoři

O.Kosina

15. 6. 2015  Vaše věc
 USA a EU uvalily sankce na Ruskou federaci. Tento krok byl Západem odůvodňován úsilím o „změnu chování“ Ruska vůči Ukrajině. Západní státy vychází z premisy, že Vladimir Putin je hybatelem dění na Donbasu a tamní povstalci jsou zcela pod jeho kontrolou. Zároveň nekriticky přebírají tvrzení ukrajinských představitelů, že v Doněcké a Luhanské oblasti bojují tisíce vojáků pravidelné ruské armády.

To však nebylo nikdy dokázáno, stejně jako odpovědnost povstalců za loňské sestřelení civilního letadla. Jaceňukova a Porošenkova válečnická rétorika má za cíl vtáhnout Západ do války proti Rusku, nebo alespoň zajistit další přísun financí z EU na vedení války na Donbasu. Stále jim nedochází, že tamní konflikt nemá vojenské, ale pouze diplomatické řešení, jehož základem jsou dohody z Minsku.

Po více než roce se ukazuje, že sankce způsobily zhoršení životní úrovně obyčejných Rusů, poškodily dobré obchodní vztahy mezi EU a Ruskem, způsobily v různé míře ztráty evropským ekonomikám a firmám, které jsou na obchodu s Ruskem závislé a na tamní trh se budou vracet jen velmi obtížně. Ekonomické sankce poškozují nejen Rusko, ale i země, které je uvalily. Jedná se o přímé sebepoškození i o ztráty v důsledku odvetných opatření. Vzpomeňme ruské přerušení dovozu některých zemědělských produktů, například jablek z Polska.

Hlavního cíle – změny chování Moskvy vůči Kyjevu – dosaženo nebylo. Rusko je velmoc a přirozeně hájí své geopolitické životní zájmy. Nebyl to V. Putin, který způsobil krizi na Ukrajině, ale státní převrat aktivně podporovaný některými západními politiky, během něhož byl svržen legitimně zvolený prezident a došlo k prudkému obratu v zahraniční politice, nárůstu ultranacionalismu, fašismu a protiruského šovinismu. V důsledku toho se vzbouřily východní regiony, kde měl V. Janukovyč největší podporu a ruskojazyční obyvatelé Krymu vznesli požadavek připojení ke své mateřské zemi. Toho bylo dosaženo referendem za účasti mezinárodních pozorovatelů a bez jediného výstřelu (na rozdíl od masivního bombardování Svazové republiky Jugoslávie v roce 1999, jímž NATO dosáhlo odtržení Kosova a porušení teritoriální integrity Srbska, kterou nyní argumentuje v případě Ukrajiny).

Demonstrace na Majdanu jistě byly inspirovány nespokojeností lidí s korupčním režimem prezidenta Janukovyče, ale hlavním účelem státního převratu, štědře financovaného USA, bylo vytrhnout Ukrajinu z ruské sféry vlivu a přičlenit ji k Západu, ačkoliv paradoxně samotný Západ není ochoten ani schopen financovat zbankrotovanou ukrajinskou ekonomiku. Pokud by byl míněn vážně záměr majdanských demonstrantů, že chtějí zbavit zemi korupce a oligarchů, asi těžko by si zvolili do čela státu jednoho z největších oligarchů, který během roku svého prezidentování výrazně zbohatl (jeho příjmy za rok 2014 vzrostly sedminásobně), zatímco většina Ukrajinců dál chudne a korupce dál masivně bují. Porošenko ani Jaceňuk většinu slibů nesplnili a u moci se drží jen strašením lidí válkou. Je pravděpodobné, že úměrně s prudkým poklesem životní úrovně přijde nový Majdan, který svrhne i je. Bude zajímavé sledovat, jak se k tomu EU a USA postaví.

Sankce jsou Washingtonem (i Bruselem) obvykle používány proti nepohodlným režimům, aby poškodily jejich ekonomiky a vyvolaly vzpouru obyvatel. USA od roku 1991 vystupují v roli světového četníka a samy určují, které režimy je třeba svrhnout a které naopak tolerovat nebo s nimi otevřeně spolupracovat, přestože flagrantně porušují lidská práva (Izrael, Saúdská Arábie). Sankce však málokdy dosáhnou zamýšleného cíle. Kuba čelí embargu již přes padesát let a popularita bratří Castrů je i nadále vysoká. Stejně tak sankce uvalené na Rusko způsobily růst obliby V. Putina, okolo kterého se národ sjednotil. Sankce tak vlastně způsobily pravý opak – růst vlasteneckých nálad ve společnosti, posílených připojením Krymu, který se s Ukrajinou nikdy neidentifikoval.

Snaha západních států reagovat na neúčinnost sankcí jejich další eskalací je smutnou ukázkou bezradnosti politických elit EU a USA. Nemohou čekat, že V. Putin sklopí hlavu jako neposlušný školák a bude se kát. Jako lídr sebevědomé velmoci na tyto kroky odpovídá příslušnými protiopatřeními. Poté co byl vydán proskripční seznam ruských politiků a podnikatelů, kterým Brusel zakázal cesty do EU, vydala Moskva vlastní seznam s téměř devadesáti osobami, jimž zakazuje vstup na území Ruska, což vyvolalo nepochopitelný údiv nejen českých politiků. Co čekali?

Sankce však ve finále mohou být pro Rusko částečně prospěšné. Zbaví se přílišné hospodářské závislosti na EU a přeorientuje se na asijské trhy. V tomto směru již podniká řadu kroků (nedávná dohoda o dodávkách plynu do Číny). Dojde tak k diverzifikaci obchodu a většímu využití produktů domácího průmyslu na vlastním trhu. Zásadní význam má i oznámení, že společnost Gazprom v roce 2019 ukončí export plynu do Evropy přes Ukrajinu. Rusové v té době už budou vyvážet obrovské množství plynu do Číny, což jim vynahradí případné ztráty z prodeje zemního plynu v Evropě. OECD dokonce již počítá s tím, že ruská ekonomika příští rok překoná letošní pokles a dojde k postupnému posilování rublu vůči dolaru.