Ivan David
3. 6. 2015
V oligarchátu se nikdo neptá. Poskoci se řídí přáním cizí mocnosti a jejich média se nám snaží vnutit její falešnou argumentaci. Jsou přesvědčeni, že to není země lidu, který mají reprezentovat, ale jejich země. Politický systém oligarchátu nemá umožňovat vládu lidu, má ji znemožňovat.
Válka v Evropě, kterou cizí mocnost jako obvykle pod falešnými záminkami připravuje, rozhodně není vůlí lidu. Je příliš neuvěřitelné, že by si dobře informovaný lid přál následovat osud lidu zemí jako je Irák nebo Libye.
Představa, že náš lid chrání vojenský pakt, do kterého jsme byli vstoupeni, je scestná. Představa, že máme podíl na rozhodování v něm je směšná i když byl z naší země vygenerován jeden z jejich (ne našich) představitelů. Před takovými přáteli jsme bezbranní. Takového “přátelství” je lépe se zříci.
Nevím, jestli starověký Řím organizoval humanitární pomoc Vandalům, Visigótům, Ostrogótům a dalším národům hledajícím “nový domov” v kulturně vyspělejších, ale hlavně odlišných zemích, ale nepochybuji, že tyto národy urychlily rozklad vnitřně stále méně soudržného Říma.
Východisko nenalezneme ve “vylepšení volebního systému”, ale jen tehdy, bude-li naše zájmy zastupovat reprezentace schopná nabídnout reálná východiska pro udržitelný smysluplný život společnosti a nikoli konzervaci nových perverzních zvyklostí vydávaných za plody pravdy, lásky a svobody.
