Gaza rok poté… „Lidskoprávní“ organizace Člověk v tísni zločiny v Gaze dlouhodobě ignoruje

Daniel Veselý

10. 7. 2015    Altpress
Před rokem, konkrétně 7. července, zahájily izraelské obranné síly (IDF) v Pásmu Gazy masivní vojenskou operaci Protective Edge, která trvala 50 dnů. Během ní bylo usmrceno 2251 Palestinců, z nichž 1462 osob byli civilisté, včetně 299 žen a 551 dětí. Počet zraněných Palestinců dosáhl čísla 11 231, z toho 3436 dětí, z nichž 10 procent trpí trvalými zdravotními následky. Dalších 1500 dětí v průběhu útoků osiřelo. Ztráty na izraelské straně jsou nepoměrně menší: 73 Izraelců bylo usmrceno, z čehož bylo 67 vojáků, a 1600 osob bylo zraněno.

Zatímco progresivní levicová média (Democracy Now!, Truthout, Znet, The Real News Network apod.) se situací v Pásmu Gazy rok po devastujícím izraelském útoku celkem dopodrobna zaobírají a „kredit“ mají i OSN a Amnesty International, korporátní sdělovací prostředky a různé „lidskoprávní“ organizace, jako je příkladně Člověk v tísni, nejapně mlčí, přinejlepším cudně mlží. Izraelské zločiny, jejichž barbarství kulminovalo právě loni v létě, jsou jako obvykle téměř neviditelné, totéž platí i o spolupachatelství Obamovy vlády, která během tohoto masakru dodávala IDF munici ve velkém.

Výčet škod způsobený izraelskou armádou v Pásmu, které je rozlohou menší než Praha, ale kde žije více lidí než v Praze a Brně dohromady, je samozřejmě otřesný. Pod Američany dodanými bombami byly zaživa pohřbívány rozvětvené rodiny a jejich příbytky byly nenávratně destruovány: 18 000 domů bylo během leteckých a pozemních útoků zničeno, totéž platí i o tamních elektrických a odpadních systémech. Půl milionu obyvatel Pásma bylo při vojenských operacích násilně vyhnáno z domovů, tj. téměř třetina Gazanů. Sto tisíc osob zůstává po roce nadále bez přístřeší. Reportér Mohammed Omer, který v Gaze trvale žije, uvádí, že „rok poté“ zde nebyl postaven ani jeden dům a řada lidí žije v ruinách svých bývalých domovů. Spousta Gazanů podle Omera získala na opravu svých domů jen pár pytlů cementu, ale Izrael zakazuje dovoz oceli, bez níž je kompletní stavba nemožná. Izraelské nálety taktéž zničily či částečně poškodily 73 zdravotnických zřízení a ambulancí.

Agónie přetrvává

Kvůli přetrvávající izraelské blokádě není možné, aby se Gaza zbavila děsivých škod na civilní infrastruktuře, a agónie těch, kteří přišli o celé rodiny, své příbytky a jsou beznadějně zbaveni možnosti důstojně žít, pokračuje. To vytváří třaskavou a vysoce nebezpečnou směs, jež ohrožuje nejen Palestince, ale i Izraelce.

Tato blokáda byla odsouzena komisí OSN s tím, že společně s izraelskými vojenskými operacemi „vede k chronickému a široce rozšířenému porušování lidských práv, a to se týká především práv na život a bezpečí tamních obyvatel, ale i práv na jejich zdraví, bydlení, vzdělávání apod.“. Členové komise citovali slova generálního tajemníka OSN, který charakterizoval izraelské obléhání Pásma jako „kolektivní trest namíření proti tamní populaci“.

Hamas, který ovládá Gazu a má na rukou krev nevinných, byť nepoměrně méně než Izrael, Netanjahuově vládě opakovaně nabízel, aby bylo uvedeno v život dlouhodobé, mezinárodně monitorované příměří. Marně. Neustávající izraelské provokace odehrávající se měsíc před masivním útokem s cynickým názvem operace Ochranné ostří toto naprosto vylučovaly, jak tvrdí profesor mezinárodního práva Richard Falk.

Trpící dětiV Pásmu Gazy trpí především nevinné děti

Izraelský státní terorismus se asi nejbolestivěji podepsal na palestinských dětech, které tvoří téměř polovinu obyvatel Pásma Gazy. Humanitární organizace Save the Children v aktuální zprávě shrnuje své poznatky týkající se dopadů války na tyto děti. Asi 75 procent z nich se v noci pravidelně pomočuje. Až 89 procent rodičů výzkumníkům sdělilo, že jejich děti neustále zažívají nepříjemné pocity strachu a 70 procent dětí se obává další války. To samozřejmě nejsou plané obavy, protože loňský vojenský úder IDF na Pásmo byl třetí za posledních šest let.

David Hassel, jenž se pod hlavičkou Save the Children věnuje palestinským dětem, říká, že i otrlý dospělý jedinec by po tom, co zažívají děti v Gaze, trpěl nočními můrami stejně jako ony. „Pokračující blokáda a hrozba další války nesmírně ztěžuje možnost, že se tyto děti zbaví otřesných traumat, jimž byly a stále jsou vystavovány,“ konstatuje Hassel.

Lidskoprávní renonc Člověka v tísni