“Muslimové celého světa, bezprávní této země, povstaňte! Vybojujte drápy a zuby své právo, nebojte se řevu velmocí!”

Avatar
Původní autoři
Břetislav Olšer
10. 7. 2015   blog idnes

V úterý 7. července 2015 uctili obyvatelé Londýna v pietní minutě ticha výročí tragédii, jež nemá v novodobé historii V. Británie obdoby; v 11,30 si připomněli atentáty Al-Káidy v londýnském metru a v autobuse. Zahynulo 52 lidí…
Co si budeme namlouvat; nejbezpečnější svět byl zhruba před čtvrt stoletím. Nebyl ještě žádný Schengenský prostor a žádné hospodářské recese, jen iluze státní nezávislosti, suverenity, svobody a demokracie v klidu a míru, v což, bohužel, spousta z nás uvěřila. Mohlo se cestovat bez obav z násilí teroristů; dnes ten, kdo nestačil poznat bezpečnost a romantiku evropských či arabských zemí, může o ní už jen snít. Třeba britští turisté, které včera šupem poslala britská vláda domů z Tuniska, že jim hrozí další atentát. To je konec světa…

Koho by napadlo, že budou nevinní lidé umírat po atentátech v metropolích Evropy a z nejvyspělejších zemí Afriky či Blízkého východu zbudou po vyprovokovaných tzv. arabských revolucích jen trosky a chaos, co byl na počátku novodobého exodu; máme tady stěhování národů jako důsledek příčiny Havloidní filozofie “humanitárního bombardování”. A místo strašáků z diktátorů, dnes po jejich fyzické likvidaci nás děsí mnohem horší brutalita a zvrhlost podřezávačů krků bezvěrců.. Václav Havel – humanitární bombardování…

Londýn… Snímek Břetislav Olšer

Imperiální zhůvěřilá drzost, militantní arogance a bezohlednost Západu však notně rozlítila muslimskou, tedy více než dvoumiliardovou část světa. A tak to přišlo, Ani tentokrát nebylo kouře bez ohně a kdo rozséval vítr, sklidil bouři. A ne ledajakou. Po atentátech z 11. září 2001 byly jen ve Velké Británii zablokovány účty více než 250 charitativních organizací, soustředěných u islámských fundací, u nichž hrozilo, že získané peníze investují do terorismu.

Poté bylo odhaleno, že charitativní dary od fondu stanice BBC Children In Need ve výši mnoha tisíc liber dostali k dispozici nejen na svou propagandu bomboví atentátníci, kteří zaútočili mj. v londýnském metru. A tak po Manhattanu, Madridu či Moskvě, otřásly atentáty rovněž Londýnem. Dne 7. července 2005; tři pumy vybuchly v metru a jedna v autobusu. S dvaapadesáti oběťmi na životech a asi sedmi sty zraněnými to bylo největší krveprolití v Londýně od konce války a zároveň nejhorší atentát teroristů v britské historii. Pachateli byli čtyři britští muslimové většinou původem z Pákistánu.

Zmíněné charitativní dary financovaly Islámské bratrstvo, v něm pracovali dva z atentátníků – Shehzad Tanweer a Mohammed Sidique Khan, jenž působil také v jednom ze školních klubů. Škola dostávala peníze i z dalších veřejných zdrojů. Vyráběla za ně propagandistická videa a financovala výcvikové pobyty islámských radikálů v severním Walesu. Kosmopolitní město na Temži tak odevzdává daň své demokracii, možná neuváženému multikulturalismu… Jak se do lesa volá… až se ucho utrhne. Viz. podhoubí xenofobie v Norsku, z něhož se “vylíhl” brutální vrah Breivik… http://www.youtube.com/watch?v=Q7KLGDfDCqk

Do Londýna se dá cestovat třemi způsoby; letecky, tedy nejrychleji, automobily, s romantikou plavby trajekty přes kanál La Manche z Calais do Doveru, nebo vlakem v podmořském tunelu ze stejných míst. Opět relativně rychlý způsob, ovšem pro klaustrofobiky nepřijatelný. Vyzkoušel jsem všechny tři možnosti, jednou jako doprovod v člunu při plaveckém maratonu kamaráda přes tuto vodní úžinu.. A ty, jež nestrašila tunelová podmořská fobie, nyní pro změnu děsí běženci, co do tunelu pronikají ze svých afrických uprchlických tras. A tak Britům opět nahání hrůzu tragické vzpomínky na teror, jenž vraždil v Londýně a chlácholení britských papalášů, že už nikdy nedopustí, aby lidé umírali roztrhaní bombami atentátníků….

Vzpomínání na Londýn mám spojené se skvělým a dnes již zesnulým novinářem Karlem Kynclem. Procházel jsem po Oxford Street, v jednom knihkupectví jsem si koupil knížku o princezně Dianě. Byl to kdysi knižní trhák. A pak jsem prošel kolem Hyde Parku a druhou doleva zamířil do mírného kopce po ulici Globcester k domku, na jehož zvonku bylo jméno: Karel Kyncl. Zpravodaj Čs. rozhlasu Praha v Londýně. Seděli jsem v jeho mini nahrávacím studiu, z něhož namlouval své fejetony přímo do vysílání. Dostal jsem knížku: Moje Británie. Byly to jeho odvysílané texty pro pořad zahraničních zpravodajů.

Pohotovost policistů před Buckinghamským palácem; God Save The Queen… Snímek Břetislav Olšer

“Loni, tedy v roce 1990, dosáhla zločinnost v Británii rekordu, tedy v Anglii a Walesu bylo spácháno celkem čtyři a půl milionu trestných činů, o pětinu víc než předloni. Znamená to pět set trestných činů za hodinu…” řekl mi, protože věděl, že jsem z Ostravy, takže abych věděl, že tam u nás jsme proti Britům žabaři. Kdoví, kolik trestných činů napočítají dnes novému běsnícímu davu imigrantských pomatenců. Kdoví, jaký fejeton by napsal o pár let později o noci muslimských rabovačů obchodů, zapalovačích desítek automobilů a 16 000 policistech, kteří jim v tom chtěli zabránit… http://cassad.net/tv/videos/616/

Nezabránili však krvavé vraždě, kdy Islámští teroristé sekáčkem na maso napadli v květnu 2013 v Londýně vojáka. Po několika sekundách byl mrtvý, útočníci však byli podle svědků jako smyslů zbavení a do bezvládného těla sekali dál, dokud neoddělili hlavu od trupu. Když své krvavé dílo dokončili, odtáhli tělo z chodníku doprostřed ulice. Černoch se do kamery omluvil, že to musely vidět ženy. Pak začali provolávat: “Přísaháme věčnému Alláhovi, že proti vám nikdy nepřestaneme bojovat.” Vše na vlastní oči vidělo mnoho lidí. Útočníci však vůči nim nebyli agresivní, naopak je nabádali k tomu, aby je fotili a natáčeli. “Tohle všechno jsme udělali proto, že muslimští lidé umírají rukama britských vojáků. Oko za oko, zub za zub. Nikdy nebudete v bezpečí, vaše vláda vás neochrání. Svrhněte vládu, která se o vás nezajímá,” hlásal jeden z útočníků. http://www.lidovky.cz/foto.aspx?r=ln_zahranici&c=A130523_101101_ln_zahranici_vs

Proč tedy cizinci žádali o azyl, když se jim ve vybrané zemi nelíbí a nechtějí akceptovat její zákony? Nikdo jim nebrání, aby posbírali svých pět švestek a šupajdili tam, odkud přišli. Jsou sociálně vyloučení a proto nepřizpůsobiví. Kdo za to může, že jsou chudí? Co proti tomu dělají? Není to tím, že nechtějí chodit do škol, berou drogy, jsou alkoholici a k tomuto svému poživačnému a povalečskému životu potřebují násilí, aby mohli sehnat peníze…? A proč jsou chudí všude, kam přijdou, i když dostávají peníze ve formě sociálních dávek, aniž by hnuli prstem? Dostávat něco za nic je amorální. Těm spratkům je to evidentně šumafuk. Kdo přece není líný studovat, není líný ani pracovat. Zkrátka válka civilizací – té gramotné a negramotné… Ovšem může být někdo civilizovaný, když neumí číst ani psát…?

Mnohé už ani nepřekvapila zveřejněná zpráva londýnského Centra pro sociální soudržnost, která ukázala, že britští muslimští studenti se příliš neliší od svých blízkovýchodních fundamentalistických vrstevníků. Zpráva, nazvaná „Islám na univerzitě: Průzkum britského studentského názoru”, ukázala, že přibližně třetina z 1.400 dotazovaných studentů souhlasila s názorem, že člověk může zabít ve jménu náboženství. Studie rovněž zjistila, že téměř polovina studentů podporuje zavedení islámského práva šaría v Británii, stejně jako světový chalífát – koncept světové islámské vlády. Varování pro Česko, jehož politici si chtějí vybírat mezi běženci ty inteligentní, co budou studovat, aby mohli pracovat a přinášet zemi zisk; dovedou si představit české luhy a háje jako součást globálního chalifátu, vybudovaného vzdělanými muslimy, jejichž úmysly při migraci k nám neodhalí ani ty nejmazanější detekční rentgeny…?