Hraje se hra “Titanic”

Radim Valenčík
27. 7. 2015        radimvalenčíkpíše
Teorie her rozlišuje a pojmenovává nejrůznější typy her. V širším povědomí jsou hry typu “Vězňovo dilema”, “Manželský spor”, “Tragédie společné pastviny”… Dominantní hrou, která se hraje dnes u nás (mám na mysli EU v širším globálním kontextu, nikoli jen ČR) je hra typu “Titanik”. Hlavní význam “Čtvrté průmyslové revoluce” (ať už si to její autoři či její hlásné trouby uvědomují či nikoli) spočívá v tom, že napomáhá kamuflovat fakt toho, že se v současnosti tato hra hraje a že se jedná o hru, které jsou podřízeny všechny ostatní hry.


Co je to hry typu “Titanik”?

Pojmenování hry vychází z toho, k čemu došlo na Titaniku při jeho potopení. Když mocní a informovaní na této lodi zjistili, že dojde k jejímu potopení a že je nedostatek záchranných člunů, nesnažili se maximalizovat počet zachráněných, ale zvýšit svoji šanci na přežití. Jednoduše. Prostě zamkli třetí třídu (ty, kteří tam právě byli) v podpalubí.

Podstatou hry typu “Titanik” je (v případě, kdy vznikne situace, za které nemohou přežít všichni) dilema těch, kteří mají informace a kompetence: Maximalizovat počet zachráněných (ve smyslu jak počtu, tak i kategorizace, např. ženy, děti), nebo maximalizovat počet těch, které zbavíme šance na přežití, abychom zvýšili šanci na vlastní přežití?

Model hry závisí na dvou faktorech:

– Preferencích hráčů.

– Míře zvýšení šance na vlastní přežití na jedné straně, riziku, že se prozradí to, že se tato hra hraje a že se ti, co mají být obětováni, budou bránit.

Pro hru typu “Titanik” platí:

– Čím větší je pravděpodobnost, že se podaří utajit, že se hra typu “Titanik” hraje, tím větší je pravděpodobnost, že převládne strategie OBĚTOVAT, resp. NEDAT ŠANCI těm, kteří netuší, že se daná hra hraje.

– Čím menší je pravděpodobnost, že se podaří utajit, že se hra typu “Titanik” hraje, tím menší je pravděpodobnost, že převládne strategie OBĚTOVAT, resp. NEDAT ŠANCI těm, kteří netuší, že se daná hra hraje.

**

V čem je škodlivý koncept tzv. “Čtvrté průmyslové revoluce”

Koncept tzv. “Čtvrté průmyslové revoluce” má na vývoj chápání současné doby dva negativní dopady:

– Jednak to, že se hraje hra typu “Titanik”, zastírá.

– Jednak nabízí pouze takové setrvačné vidění reality, které tím, že neobsahuje východisko či konkrétní představu o možnosti přežití všech, má za následek vstup řady aktérů do této hry a setrvání řady aktérů v této hře, kteří by při znalosti východisek ze současné situace a představy o možnosti přežití všech do hry nevstoupili nebo ji opustili.

Naopak koncept zrodu společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách bezprostřední působících na nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností dává:

– Představu o možnosti velmi (exponenciálně či dokonce více než exponenciálně) dynamického ekonomického růstu.

– Představu o možnosti přirozeným a plynulým způsobem zvrátit proces “bohatnutí bohatých a chudnutí chudých” vytvořením podmínek pro plné využívání investičních příležitostí spojených s rozvojem schopností člověka, konkrétně pak vytvořením zpětné vazby mezi efekty produktivních služeb a zdroji jejich financování zdokonalováním finančních trhů.

Podrobně je to popsáno v naší týmové monografii, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/2316-reformy-99-odkaz-na-monografii.html

**

Paradox nenažranosti

To, že se hraje hra typu “Titanik” a že stala hrou dominantní, umožňuje objasnit to, proč všude kolem sebe vidímeparadox “Nenažranosti”. Totiž to, že ti, co mají hodně (majetku), usilují o získání ještě více (majetku) mnohem intenzivněji, mnohem horlivěji a mnohem bezohledněji než ti, co mají málo (majetku), a jejich “nenažranost” se zvyšuje tím více, čím více (majetku) mají.

Z hlediska zákona klesající užitku se jedná skutečně o paradox. Ten lze vysvětlit dvojím způsobem. Částečně by ho bylo možné vysvětlit tím, že se jedná o záměnu příčiny a následku. Ti, kteří usilují o získání majetku intenzívněji, horlivěji a bezohledněji, ho prostě mají více.

To ovšem nevysvětluje druhý jev. Totiž to, že čím více majetku již mají, tím se intenzita, horlivost a bezohlednost (zkrátka “nenažranost”) v získávání ještě více (majetku) zvyšuje.

Fakt, že se hraje hra typu “Titanik” a že se jedná o hru dominantní, vysvětluje i druhou část paradoxu. Čím více člověk (ten, kdo se porušováním obecně přijatých zásad, podílem na tunelování společnosti shora dostal mezi “vyvolené”) má, tím více si uvědomuje, že to ve stávající hře typu “Titanik” nestačí, protože druzí již mají mnohem více a on sám by mohl být zavřen v podpalubí. A tak ztrácí jakékoli zábrany, považuje jakkoli perverzní porušování toho, co je z lidského hlediska nepřijatelné, za normální, spolu s dalšími jemu podobnými se v tom utvrzuje a bez jakýchkoli skrupulí se podílí na tunelování společnosti shora (z pozice současné euroreprezentace a těch, co ji dosadili) i následného kamuflování důsledků formou vyvolání nejrůznějších konfliktů a překrývání jejich příčin vyvoláváním konfliktů ještě větších.


Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2578-ctvrta-prumyslova-revoluce-nepochopeni-doby-5.html