Mentální waterboarding -že by přeci jen Grexit?

Avatar
Původní autoři

– vlk –
13.7.2015  Kosa zostra čili https://vlkovobloguje.wordpress.com/

Vlk z Kosy zostra komentuje včerejší vývoj situace kolem Řecka. LAskavě porovnejte jeho postehy s tím, jak o jendáních dnes referují česká média.
Ani dnes nebyl žádný můj příspěvek plánován. Jenže celý dlouhý včerejší večer jsem zíral na bednu a lítal po všech možných zpravodajských kanálech, co jich přes satelit mám. A všude – logicky jelo Řecko Vlastně krizové zasedání v Bruselu. Nyní zbývá jen pár minut do půlnoci a  konec těch nekonečných jednání je v nedohlednu. Prý snad k ránu. No uvidíme. v době kdy vy budete číst tyhle řádky, já budu hledat nové čerstvé zprávy o tom, co a jaka může být, že budu totálně s tímhle sloupkem mimo realitu.

Nicméně risknu to, protože tak nějak už zrovna nesdílím obecný optimismus, že to nakonec pro Řeky dopadne. Kdybych byl Řekem, po tom, co prosáklo o jednání s Řeckem a  zejména o způsobu jednání, jakým bylo vedeno s Tsiprasem, přiznávám, že bych už o členství v eurozoně naprosto nestál. Podle vyjádření bruselské zpravodajky ČT v  přímých vstupech byl řecký premier při separátním jednání v nejužším kruhu – Merkelová, Hollande, Tusk – cituji:

vystaven mentálnímu waterboardingu!!

Včera jsem psal o  tom,že situace začíná kopírovat tu naši z  28. září 1938 a  nové německé návrhy že se svou konstrukcí a  tónem blíží rakousko uherskému ultimátu Srbsku v roce 1914. Dostal jsem následně jednu mailovou kosířskou reakci, kde mi bylo vyčítáno, že dramatizuji situaci nepatřičnými příměry. Takže dnes nikoli já, ale bruselská zpravodajka ČT – mentální waterboarding! Vůči předsedovi vlády suverénního státu!!! Ten Mnichov mi přijde přesnější a  to ultimátum také.

Ze všech stran slyším modní termín – ztráta důvěry v Řecko a jeho vedení, že chtějí skutečně prosadit reformy! Prý opravdové reformy! No ono je to s tou důvěrou a její ztrátou už dlouho trochu jinak – Řecko ztratilo už před drahným časem důvěru, že ti kdo mu prý pomáhají mu opravdu pomáhají. Tedy jinam , než do hrobu.Čísla mluví jasně.

Hned v prvním článku ze seriálu o Řecku 31. června
Tsiprasova lekce z velké politiky -STALE DOPLŇOVANO!

jsem, mimo jiné, napsal také tohle:

Já bych se nejspíš / na místě Merkelové a  dalších/ snažil o to a to dlouhodobě, abych Řecko dostal do takové pozice, že to bude ono, kdo zkrátka odmítne platit. A následně prodám svým voličům další dojímavou story, po té o snaze zachránit solidárně Řecko a nikoli národní bankovní sektor – totiž, že líní, rozežraní a nevděční Řekové pohdrli mou nezištnou pomocí o dobře míněnými radami a svévolně odmítli plnit dříve přijaté závazky a tím okradli německé/francouzské/finské/slovenské/atd solidární daňové poplatníky! A když Řekové neodmítnou, tedy ne hned – ještě lépe, jen ať platí a ta sekyra do státní kasy je menší! S touhle strategií nemůžete prohrát!

Včerejší způsob jednání s Tsiprasem, je li na mentálním waterboardingu něco pravdy, tuto domněnku více než potvrzuje!

Vrcholní představitelé eurozony nejdříve chtěli utajit studii MMF o Řecku. Která dává dva základní výstupy:

1-  Řecko nemůže dále fungovat bez odepsání podstatné části svého dluhu věřiteli

2- Řecko ale k tomu bude navíc potřebovat asi 60-80 miliard nových úvěrů a hned

Zkuste si představit, že jste předsedou vlády nebo ministrem financí některé eurozonální země a že máte v  parlamentu a  před veřejnosti obhájit tyhle dva postuláty MMF a to dokonce zároven – tedy že už jste nemocnému Řecku půjčil, ale část musíte určitě odepsat a  abyste dostal někdy a možná nějaký zbytek, musíte své angažmá navýšit o 25% novou půjčkou!!! Umíte si sami sebe v záři reflektorů, před lesem kamer a mikrofonů sami sebe představit v takové roli? A jak byste asi čelili lavině jasných a konkrétních dotazů?

Byl jsem toho názoru, po řeckém referendu, že Tsiprasova vyjednávací pozice je posílena. a  že dostane následně lepší nabídku. A také jsem to na Kose napsal. Odpovídalo to Junckerově změně postoje v posledních hodinách před řeckým referendem. Uvěřil jsem prostě tomu, že EU většinově stojí o udržení projektu eurozony a nějaké elementární jednoty. Prostě nadřazenosti vyšších evropských zájmů. Moje chyba!!!

Postoj Finů, Němců a pár dalších ukazuje, že z Evropské unie se stala Egoistická unie! Evidentně domácí politika a politikaření dostala přednost před celoevropským projektem. Ačkoli jsme masírováni přesně opačně! Pamatujme si to! Dobře si to pamatujme, až zase bude spuštěna nějaká velká masáž, že něco musíme protože přece musíme být v  EU solidární – viz např. imigrační vlna!

Řekl bych, že si řada států a politikářských pantátů spočítala to, co dlouhodobě popírala – že Řecko nebude schopno splatit svůj dluh, ale evropské banky už jsou od řeckých obligací vyčištěny a jejich další opakovaná záchrana z peněz poplatníků byla úspěšně voličům prodána jako záchrana Řecka, takže přišel čas nechat Atény jejich osudu a nenavyšovat ztráty. Půjčky Řecku odepsat a Tsiprase a spol dostat do pozice, že si může vybrat

– přijmout absolutnně ponižující a  dehonestující podmínky a to jak pro zemi, tak pro něj osobně, potrestat ho za to, že si dovolil se opřít o lid své země referendem a pořádně vystrašit všechny, kdož by něco podobného chtěli zopakovat kdekoli a kdykoli v budoucnu, jakož i zastrašit případné účastníky takového referenda ve smyslu – ano, hlasovat si můžete, jak budete chtít, ale jistě víte, jak dopadli Řeci, když nehlasovali podle našich představ!

nebo

– si zachovat elementární sebeúctu – osobní i národní a požadavky svých „zachránců“ odmítnout. A  ti si s  gustem mohou umýt ruce nad nevděčným a vzpurným dlužníkem. který tvrdě zbankrotuje v řádu dní. A  svým voličům oznámit – ano o peníze jsme sice přišli, ale jen díky tomu, že druhá strana nás v podstatě podvedla. My jsme bez jakékoli viny! A onen výstražný příklad pro strůjce a hlasující v  případných budoucích referendech je dán také.

Řečeno klasikem – v obou variantách samá pozitiva a sociální jistoty. Pro ty, co to vždycky prý s  Řeckem mysleli dobře.

Pořád většinově převládá mínění, že nakonec nějaká dohoda bude. Být může, ale dnes bych na to nevsadil. Neumím si představit, že parlament v  Aténách může odsouhlasit takové věci jako vložení všeho řeckého národního majetku , který státu ještě zbývá, do jakéhosi záručního fondu s lucemburskou jurisdikcí, který bude krýt půjčky věřitelů! Zkusme si představit, že by byl v pozici dlužníka český stát a věřitelé ho nutili, aby do toho fondu na krytí půjček použitých na vyplacení německých a francouzských bank měly být vloženy například Lesy České republiky, pozemky v  držení Pozemkového fondu, mýtný systém a  třeba i korunovační klenoty…. Tohle je přece válečná retribuce předepsaná totálně poraženému nepříteli!!!

Podobně je to i s termínem – máte 72 hodin na to, abyste přijali v parlamentu ty a  ty zákony. Ano a opět – tohle se předpisuje kapitulujícímu nepříteli – úplnou a bezpodmínečnou kapitulaci podepíšeš do tehdy a  tehdy, jinak, zabijeme každého, koho najdeme a chytíme a všechna tvoje města a vesnice vypálíme!

Totéž platí pro další požadavek – gremium Trojky se vrátí do Atén a bude fakticky dohlížet na každý krok vlády! Těch co pamatují říšského a zastupujícího říšského protektora u  zase mezi námi moc není a já sám mezi ně nepatřím, ale zastupujícího sovětského velvyslance a sovětské poradce ano. Ale pro úplnost dodávám, že onen soětský velvyslanec, o poradcích nemluvě, nebyl ani zdaleka vybaven takovými pravomocemi a kompetencemi jaké by snad měly mít orgány Trojky v Aténách.

Když jsem psal před vyhlášením řeckého referenda, zmínil jsem se o tom, že podle jeho načasování Tsipras ho vypsal termínově tak, aby ho prohrál. A jsem o tom přesvědčen stále více. Byl, podle mne, od začátku ochoten udělat to, co od něj věřitelé požadovali. Ale chtěl od nich ústupek, který by byl mohl prodat voličům – sestřižení dluhu. O mizerných 30%. Protože byl přesvědčen, že jeho protivníci budou kalkulovat racionálně a  nebude jejich cílem nechat Řecko zbankrotovat. Se stejným jsem kalkuloval hned po řeckých volbách, kdy jsem psal, že Tsipras bude tvrdě hrát hru – peníze nebo sankce! On ji hrál, ale ne dost tvrdě. Koncem května tady ztratil poslední silnou kartu, když prodloužení ruských sankcí prošlo hladce a jednomyslně o dalšího půl roku! Tehdy byla jeho hvězdná hodina – tehdy mohl říci – chci rozumné a  fér podmínky nebo žádné prodloužení trestání Moskvy nebude! Jenže zřejmě přišel nějaký ten telefon nebo návštěva z Washingtonu – když nebudeš dělat problémy, tak se my nějak postaráme o ty tvoje. Na tvrdou hru s Bílým domem si netroufl. Možná, že to postarání zpoza oceánu ještě přijde. V poslední chvíli. Uvidíme.

Ale za normální situace by mi přišlo momentálně logičtejší, kdyby Řecko bouchlo pěstí do stolu a  řeklo – all in! Poslední hra o všechno. O zbytek toho, co ještě držíme.

My riskneme bankrot. Stejně v něm, tak jako tak s největší pravděpodobností skončíme. Bude to hrozně bolet, ale lepší nyní, když máme ještě nějaký majetek, než za pět nebo dvanáct let, kdy už dávno přijdeme o všechno! Může být, že mnoho z nás se propadne na samé sociální dno a do bezvýchodné chudoby. Ale to by nejspíš za čas s  vámi a podle vás, přišlo tak jak tak. Nezbývá, než abychom ten kříž na sebe vzali. Ale jste připraveni vy nést důsledky našeho pádu? Zítra otvíráme hranice pro imigranty u nás směr bývalá Jugoslávie a Bulharsko. Nikomu nebudeme bránit. A  dokonce, abychom trochu zmírnili naši finanční krizi začneme prodávat Schengenská víza každému, kdo o ně požádá a hlavně za ně zaplatí! Uznáte, že v naší situaci je každé euro výhra. Jste připravení na nějakých nových 100 000 běženců a  nejspíš ještě daleko více, protože tohle se rychle rozkřikne? Jste připraveni na to, že s naším pádem nutně vyletí a to podstatně úroky, které bude muset ze svých dluhů , po našem krachu platit Portugalci, Španělé, Francouzi a možná další? Jste připraveni na nárůst popularity protievropských stran ve všech členských zemích? Unesete nárůst národního egoismu ve všech příštích vyjednávání unie o čemkoli? Jak, po našem odchodu z eurozony chcete zabránit dalšímu rozvolnění unie a její demontáži a nájezdu spekulantů na slabší země? Jste připraveni na další sanaci vašich bank, které drží nějaká aktiva našich finančních domů, které jste poslali právě ke dnu? Jak budete fungovat v Eu, když od nyní pokaždé, kd y bud nutný jendomyslný souhla s všech členů, uslyšíte naše nekompromisní NE? Jste připraveni na…. Takových zásadních řeckých otázek unijním politikářům, v případě Grexitu a  řeckého bankrotu přinese čas určitě mnoho. Být Řeky , tak tuhle poslední zoufalou sázku udělám. Najde Tsipras k tomu odvahu?

Může být, že v Německu budou nadále slavit Merkelovou a zejména Schäubleho, že těm řeckým lenochům a vyděračům neustoupili a ochránili německého poplatníka a jeho peníze před řeckou černou dírou. Nicméně – nic není zadarmo. Jak známo – ani oběd zadarmo neexistuje. Ale je také známo, že dokonce i pohyb motýlých křídel je s to vyvolat celosvětovou kalamitu. Natož bankrot a zřejmě neřízený, člena eurozony.

Já rozumím německému nebo finskému postoji. Sám jsem tady, koneckonců před pár dny psal, že kdybych musel řešit Řecko, první co bych udělal, by byla studie nákladů a proveditelnosti jeho záchrany. A kdyby náklady přesahovaly to, co by mne stály důsledky neřízeného řeckého bankrotu, tak že bych nechal Řecko zbankrotovat. Byl by to jasný technický výpočet. A  jednoduchá úvaha. Jenže byl by tam zásadní rozdíl. Vlastně několik.

Tím prvním je, že takovou studii bych si nechal udělat už v  roce 2009. Když se věci daly do pohybu. Takže by nejspíš dnešní situace nenastala. Zákonitě by mi asi tenkrát vyšlo, že Řecko se dostane do dnešní pozice. Jenže já tenkrát věřil na to, že Merkelová a spol takovou analýzu naprosto jistě a samozřejmě mají a jednají ve shodě s ní. Ale tím hlavním rozdílem dnes by bylo, že bych nikoho neobelhával – ani voliče v členských zemích eurozony ani Řeky. Nevypouštěl bych žádnou mlhu typu – ztráta důvěry v  Řecko, Tsiprase a jejich snahy dělat reformy.

Místo toho by všem na rovinu a suše oznámil – Grexit a  tím i bankrot Řecka je jediné možné a nejekonomičtejší řešení. Za mým postojem nic jiného není. Řecko nemá reálnou možnost se ze svých problémů v reálném a historicky akceptovatelném čase dostat! Jde o nejlepší ze všech špatných řešení, protože žádné dobré už dávno neexistuje! Jenže místo toho slyšíme tu ztrátu důvěry. Protože politkáři nesmí dovolit otázky jako: a to jste to nevěděli před 5 ti roky a po dobu těch 5-ti let, co jste do Řecka házeli prachy ve velkém? Jak to, že jste nedonutily Řecko k reformám už dříve? atd. atd.

Tyhle otázky jsou kardinální. Ale když Řekové ty naprosto ponižující a tím nepřijatelné podmínky odmítnou, tak je nejspíš nikdo, kromě několika malých, okrajových a nezávislých internetových serverů – NEPOLOŽÍ! Proč také když viník je nalezen a obecně akceptován?

Nyní už jde jen o to, jestli se on i celá jeho země, takhle náhodou, díky mentálnímu waterboardingu nakonec nepřizná ještě k daleko horším věcem. To by pak byl problém v národních parlamentech….

Jsou dvě hodiny ráno. Ještě jsem si pustil jeden německý server, který shrnuje ohlasy světového tisku takto:

I nejzkušenější novináři jsou v šoku. Tak brutální politický nátlak, co se právě odehrává v Bruselu prý ještě neviděli ani ti nejdéle sloužící z nich.

Guardian píše – Německo požaduje, aby se Řecko vzdalo národní suverenity, pokud chce nové úvěry.
Financial Times – Německo požaduje od Řecka sebezničení ve stylu starověkého Karthága, Economist – Německo právě spálilo neuvěřitelně mnoho svého politického kapitálu a není zřejmé, jak ho chce získat zpět,
Bloomberg – Německo požaduje totální kapitulaci Řecka.
Paul Krugman v NYT píše o ponížení Řecka groteskním způsobem….

A přidám k tomu ještě dvě karikatury.

Ta první je z nacistického Volkischer Beobachter z roku 1938 a  ta druhá je čerstvá – z holandského deníku Volksrant

Paráda, že?