25. 7. 2015
Dětinská odpověď zní, že zřejmě ukradl, protože byl odsouzen, proč právě on je otázka pro dětiny nesrozumitelná, protože se domnívají, že orgány činné v trestním řízení si nevybírají a podle naivů je to samozřejmě vzkaz pro všechny zloděje, že krást se nevyplácí. Člověk, který netuší, jak to chodí, jiný výklad odsoudí jako „teorii spiknutí“, protože neví, že ti nahoře jsou právě tam ne proto, že byli „náhodou v příhodné chvíli na příhodném místě“, ale proto, že se domlouvají spolu a proti sobě, zkrátka spikávají se…
Nanejvýš podezřelé okolnosti provázejí nejen Rathovu činnost, ale i činnost orgánů „činných v trestním řízení“, někdy velmi iniciativních, jindy důsledně nevšímavých.
Na rozdíl od bývalého senátora a starosty Chomutova Alexandra Nováka, který byl odsouzen za přijetí čtyřicetimiliónového úplatku na čtyři roky a po dvou letech byl propuštěn. Rath „dostal“ 8 a půl, za sedmimiliónový úplatek (vynechme pochybnosti, zda ho přijal), tedy za 6x menší úplatek dvojnásobný trest, nehledě navíc na propadnutí majetku. Rozdílů je více. Například Novák byl členem ODS, Rath ODS „zradil“, přešel (postupně) do ČSSD. To se neodpouští. Nominanti dnes již jen jednociferné ODS stále sedí v nejvyšších funkcích a stále slouží. A také stále vládnou ve funkcích, do nichž byli jmenováni, i když ti, kteří je jmenovali, už nejsou voleni. Aby seděli ve svých křeslech i nadále, domlouvají se. Třeba koho, komu kolik, atd.
Rath je politický vězeň bez ohledu na to, jestli něco ukradl
27. 11. 2013 jsem napsal do Nové republiky (která měla tehdy 136x menší čtenost) zde: „V Česku není “spravedlnost” slepá. Dobře se dívá koho setnout mečem a co položit na váhy. Rath si to rozhodně zavinil sám. Vyčníval, jak jsem to už po jeho zatčení popsal zde. Svými schopnostmi, ambicemi a absencí strachu ohrožoval konkurenty ve straně. Jen samotný nápad, aby byly veřejné fondy uloženy ve státní bance, by v případě realizace znamenaly miliardové ztráty soukromému finančnictví. Určitě jsem nebyl jediný, komu se s ním svěřoval. Nevím, jestli něco ukradl. Kdyby byl zůstal v ODS a neměl jiné ambice než krást, mohl třeba být amnestován “vrtošivým starcem”, jak nazýval Václava Klause. Zavinil si to sám.“
Rath prostě překážel a hrozilo, že bude škodit mnohým zájmovým skupinám a mnohým funkcionářům vlastní strany (ČSSD). Bylo třeba ho odklidit. „Rathův proces“ je nepochybně exemplární, tedy pro výstrahu. Pro výstrahu komu? Těm, kteří by se postavili proti řádu a současně měli vliv do něj zasáhnout. Jde o miliardové a větší zájmy, ne o drobné milióny. Proces se dá vést nejen korektně, ale napůl zinscenovaně se zvláště vybranými soudci a státními zástupci, s obviněnými, kteří začnou vypovídat aby pomohli „spravedlnosti“, se zvláštními svědky, jistými osvědčenými soudními znalci, atd. V krajním případě může být zinscenováno vše. Na druhé straně, některé podněty (trestní oznámení) k soudu tak nějak nemohou vůbec dorazit.
Na rozdíl od Radima Valenčíka zde, jehož pochybnosti sdílím, si nedělám se zdejší demokracií takové starosti, nevěřím na ní.
Ti, kteří věří na spravedlnost tam, kde nejde o drobné, ale o velké peníze a skutečnou moc, nejsou ohroženi. Ti vzkazu správně nerozumějí a rozumět ani nemusejí.
