Řecko, mail vlkovi a jak to vlastně s Řeckem bylo I. Aneb jak to bylo se vznikem eura?

Avatar
Původní autoři

vlk
3.7.2015 Kosa zostra čili https://vlkovobloguje.wordpress.com/

Když jsem psal minulou neděli článek o Tsirpasovi, Řecku a pozadí téhle krize
Tsiprasova lekce z velké politiky – STALE DOPLŇOVANO! netušil jsem jaká bude odezva ani to, že nezávisle na mně, v podstatě shodné mínění vysloví nositelé Nobelovy ceny za ekonomii


Joseph Stiglitz

http://literarky.cz/politika/svet/20158-jak-nmecke-a-francouzske-banky-dovedly-ecko-ke-krachu

a Paul Krugman

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Krugman-a-Legraine-Cilem-je-svrhnout-reckou-vladu-381927.

Třeba si říkáte – hele toho přeješitu vlka, jak si veřejně natřásá kožich a  hledá pro to natřásání publikum! Že mu není hanba! Kdyby to bylo takhle, hanba by mi byla! Ale ujišťuji vás, že ve včerejším parném odpoledni by mne ani nenapadlo neudělat nic šílenějšího, než si sednout k počítadlu a bušit tyhle a další řádky jen kvůli vlastní ješitnosti. Ale já pevně doufám, že ty dva články od obou hvězdných ekonomů si přečte ten, kdo mi poslal následující mail

zdravím tě, vlku šedý – připadá mi, že jsi do toho článku zapomněl napsat,že nejenže všem věřitelům je jasné, že řecko ty prachy nikdy nevrátí – ale že taky i řekům bylo stejně jasné, když si ty prachy půjčovali a hodovali za cizí, že řecko ty prachy nikdy nevrátí.
tsipras tedy není frajer ani politik – ale prachsprostý komunistický lhář.ostatně, jako všichni komunisti, co umí jen ukrást a utratit cizí peníze,ale žádnou konzistentní hodnotu svou vládou ještě nikdy nikde nevytvořili.

Ten mail je od někoho, s kým se znám nejméně od roku 1997 a to osobně. Zkusil jsem mu odpovědět a přiznávám, že nijak v rukavičkách, ale zároveň poukázáním na několik zcela zjevných skutečností. Nicméně – neuspěl jsem, žádná reflexe u  pisatele, že by jako akceptoval aspoň částečně fakta, nepřišla. Viz další citace ze závěru jeho dalšího mailu:

ale právě proto že tuším, že o tom „cosi“ víš – nechápu jak můžeš akceptovat jako fakt, že oficiální vláda nějakého státu podvádí a lže, a v podstatě krade.fakt se ti nějaký hochštapler a lhář, který evidentně lhal svým voličům a sliboval nesplnitelné, jakož i lhal všem věřitelům kterým sliboval že zaplatí přestože bylo nad slunce jasnější že nikoliv (nehledě na to, jak předchozí vlády vědomě falšovaly statistiky) – slučuje s tvou představou politika-frajera, který se stará o zájmy své země tak jak má?to bys na tom byl hůř, než bych si myslel. nejen v rétorice.

Když jsem tohle dočetl, vzpomenul jsem opět své babičky, která být u toho, by nepochybně zalomila rukama a pronesla své oblíbené přísloví o apatyce, jenže rychle mne to pustilo. Pokračovat v téhle přestřelce nemá cenu. Ale možná, že má cenu popsat pár faktů. Například o tom, jak vznikala eurounie, Nebo o tom, jak to bylo s  řeckým dluhem. A  kdo že byl ten první a zároveň, s odstupem, největší dlužník v evropské moderní poválečné historii, který nezaplatil ani zlomek toho, co zaplatit měl a dnes káže morál?

Zdaleka neuvedu všechno. To bych nejspíš musel sepsat několikasvazkovou práci. Na to nemám ani chuť ani čas. Takže zkusím určitý pel mel a  zkratku Ale netuším na kolik dílů ta zkratka vyjde 🙂 Uvidíme, protože je zjevné, že nebude škodit, nejen kontrahentovi, když bude konfrontaci s fakty. Jak to bylo a  kdo všechno se zasloužil o dnešní situaci Řecka a řecký dluh. Prostě kdo jsou viníci.

Než ovšem začnete číst měli byste přelouskout jeden starší článek Kosy. Nikoli z vlkovy produkce. Psal jej nick Hladis. Který kdysi na Kosu psával přímo z Řecka, kde trvale žil/žije. Jde o našeho krajana. A jeho zážitky jsou autentické, postavené na dlouholeté osobní zkušenostíi. Nic vyčteného. Bohužel mu Kosa od určitého okamžiku, přišla levičácká, takže se s ní rozešel a mám informaci, že si ji snad někde bere velmi nevlídně a pravicově do úst. Nevím. Neměl jsem čas a apetit to zkoumat. Ale všem, kteří před necelými třemi roky v listopadu 2012 nečetli Hladisův článek o poměrech v Řecku nebo už na něj zapomněli / jako můj kontrahent/, vřele doporučuji, aby si vzali pár minut a než budou v mém dnešním textu pokračovat, si ho dali a měli alespoň základní představu o tom, jak to v téhle zemi chodilo a proč se dostala do potíží.

Recka krize? Recka lez?

Dočetli jste? Fajn. tak mohu pokračovat zase já.

Jak to bylo se vznikem eura ?

Euro byl dlouhodobý projekt politických lídrů Evropské unie a  z národních států pak zejména německých, francouzských, holandských a belgických politiků. Ale hlavně globálního evropského velkobyznysu. A dodávám, že imponoval / myšlenka i nadále imponuje/ i mně.

Je totiž postaven na jednoduché myšlence – jestliže se Evropa integruje do jednoho velkého hospodářského prostoru, kde má fungovat volný pohyb zboží, kapitálu, služeb, práce a pracovní síly, což je mimochodem základní předpoklad pro to, aby Evropa nebyla v nadcházejících desetiletích hospodářsky totálně smetena ekonomickými obry typu USA, Čína a dalšími probouzejícími se hospodářskými mocnostmi, pak je naprosto nezbytné, aby měla v tom společném prostoru několik , celoplošně platných náležitostí – zejména podstatnou část legislativy, stejné technické jiné závazné normy a  hlavně společnou měnu. Pokud by zůstaly zachovány národní měny – dnes by jich bylo 28, do budoucna třeba až přes 50, nelze konkurovat severoamerickému nebo čínskému hospodářskému prostoru. A je nutné přijmout z toho vyplývající důsledky.

V systému nutných a četných měnových konverzí a  různých národních omezení NELZE prostě využít a  já obávám, že dokonce ani vybudovat nějaký společný hospodářský prostor. Proto se řadím k eurohujerům. Bez dostatečné míry integrace nemáme šanci. Jsem přesvědčen, že tahle myšlenka je v zásadě zcela správná. Ale už hodně dávno nejsem přesvědčen o tom, že ti, co společnou měnu projektovali, stanovovali pro ni podmínky a  na projektu nějak participovali, byli na výš, potřebné k úspěšné realizaci celého projektu. A to jak schopnostmi, tak rozhledem, předvídavostí a dokonce i co do čistoty úmyslů a osobní integrity.

Pro členství ve společné měně byla stanovena poměrně přísná a tvrdá pravidla. Řekům je, právem, vyčítáno, že při vstupu do euroklubu podváděli. Že jinak by se tam nedostali. A  že nebýt členství, dnešní řecký problém by nevznikl. Pravda, ale jak si ukážeme, nikoli celá, je to, že opravdu podváděli, či jak to později napsal Brusel – provozovali tzv. kreativní účetnictví. Jinak nemohli předepsané standardy splnit. Bez jakékoli diskuse. Nicméně není pravda, že nebýt eura, Řecko dnešní potíže nemělo. Mělo. Ale neměla by je eurozona. Ale v  Řecku tamní nepotismus prostě musel, s  velkým ohňostrojem, jednou prasknout. Rozdíl by byl jen v  tom, že by od toho Německo, Francie, ECB a  další zúčastnění mohli dát ruce pryč.

Nehodlám dělat Řekům obhájce, jen konstatuji, že aby někdo podváděl, musí být jiný, kdo se podvést nechá. Což snad pochopí i můj kontrahent. Tedy, že to je hra pro dva.

A ten řecký podvod byla hra dokonce pro tři! Pro toho kdo podvádí /Atény/, kdo je podveden /Brusel, Berlín, Paříž, den Haag a další eurometropole/ a…. a ten, kdo podvádějícímu odborně a  systematicky pomáhal podvádět. A to dlouhodobě.

Což je jistá, obecně známá, světová investiční megabanka. Která, podle veřejně dostupných informací dlouhá léta manageovala řecké přípravy na vstup do eurozony a následně před ním i po něm, dlouhodobě uváděla na mezinárodní finanční trhy řecké státní papíry. Které, kromě jiného v podstatě kryla svým manažerským ratingen AAA. Takže všichni kupující, sami pro sebe konstaovali automaticky – kdyby ty dluhopisy s Atén, nebyli perfektní, tak tahle banka by určitě s nimi nespojovala svoje jméno jako manažer emise!

Berme za bernou minci, že bez dlouhodobé péče této investiční megabanky by Řecko nikdy do eurozony nemohlo vstoupit a že i kdyby se mu snad nějak povedlo, tak bez další soustavné a dlouhodobé péče této instituce by nedokázalo vzbudit v obecné investorské veřejnosti zdání, že vytvořením eura a zavedením eura je zkrátka každý státní dluhopis, kterékoli země eurozony, roven svou kvalitou německému, holandskému nebo rakouskému bondu! Protože ony bájné a pověstné finanční trhy si to tak vysvětlily! Aniž by proti tomu, někdo z vedoucích funkcionářů ECB, bruselského komisariátu nebo šéfů či ministrů financí zemí s eurem spojených, někdy, sebeméně vystoupil. Nicméně ona investiční megabanka dělala jen to, co jí bylo umožněno. A Řekové také. ostatně – jak se lze dočíst v odkazu na Stiglitze, stejně se zachovaly i německé a francouzské banky! Ale na to ještě dojde řeč.

Jako daleko horší mi přijde tehdejší chování odborných autorit z Německa, Francie, Holandska, Belgie, Rakouska, Finska atd. tedy zemí se zdravými financemi /tehdy/ a velmi rozvinutým a  zkušeným bankovním sektorem.

Vzpomínám si na zoufalé zaúpění tehdejšího ministra financí Holandska / jméno jsem bohužel zapomněl a link se mi dávno ztratil/, když se vyjevila pravda o řecké „účetní kreativitě“ před vstupem do eurozony – oni nás sprostě podváděli a  my jsme si vůbec nepřipustili, že něco takového by mohlo být možné! Přiznávám, že když jsem před léty na tenhle výrok narazil, moje eurohujerství dostalo první vážnou trhlinu!!! On někdo realizuje takovýhle projekt a nepočítá s možností podvodu???? Co to je za lidi? To si mysleli , že dávají dohromady tombolu na mysliveckém plese ne velkou světovou měnu?! To nikomu nebylo divné, že do eurozony se cpe Řecko nebo Itálie, kde roční inflace byla nejméně trojnásobná proti Německu? A  jen zavedení eura stačilo na to, aby úrokové sazby ještě před půlnocí na drachmu nebo liru byly někde kolem 9% a  ráno když banky otevřely a místní měny nahradilo euro, se najednou v té zemi úrokové sazby smrskly na 3%? Aniž by se na hospodářství příslušných ekonomik cosi změnilo? Já jsem se tehdy dotazoval svých zahraničních představených, jak je tenhle zázrak možný a nikdo mi to neuměl pořádně vysvětlit. Nanejvýš zamručeli cosi o politické vůli!!!! Berlína a  Paříže! Tedy těch, co jsou dnes Řeckem, podle mého kontrahenta Tsiprasem sprostě podvedeni. Za tohle Řekové a už vůbec ne Tsipras určitě nemohou!!!

Nevěřím, že spolková vláda, francouzská vláda a instituce typu MMF nebo ECB byly naprosto naivní jako onen holandský financministr. Myslím, že věděly a tušily. Ale že šly za politickými dopady toho euro velkoprojektu a vidiny sjednocené Evropy. Prostě chtěly mít europrostor co největší. Jednak proto, že jim to dělalo dobře, ale určitě i kvůli tlaku svých nadnárodních koncernů. Kterým to dělalo dobře zcela nepochybně! A třeba ještě z dalších důvodů. A všechna tahle rizika zametly pod příslovečný koberec se slovy – my už si Řeky/Italy/atd. ohlídáme. Spojenou silou Berlína a Paříže jim vnutíme nutnou disciplinu!!!

Jenže oni neuměly na Řecko zatlačit ani kvůli tomu nesmyslně nastavenému sociálnímu systému, o kterém píše Hladis, ve svém ,dnes už archivním článku Kosy. A jeho podrobnosti a  jak v Řecku nefunguje státní správa, výběr daní, jak je tam nastaven důchodový systém a mnoho dalšího věděl Brusel , ECB, MMF i příslušné orgány v Německu, Francii atd. zcela spolehlivě! Už před zavedením eura!!! Opravdu Řekové jen podváděli?

Jak to dopadlo, vidíme.

Ale naprosto fatální je, že zřejmě ten zoufalý Holandan má pravdu – nikdo se nenamáhal dostatečně tvrdě a nekompromisně verifikovat data, která dodávaly jednotlivé státy před vstupem do eurozóny!!! Pro mne nepochopitelný lapsus!!!! Neumím si představit žádný ekonomický projekt s větší brisancí a skýtající případně větší katastrofální důsledky, než zavedení nějaké společné měny! Nic v ekonomice nemůže přivodit větší katastrofu při selhání!!! A ono je možné, že uchazeči o členství mohou podvádět!!! Aby pochybovači o tom, co jsem napsal, měli utrum, odbočím a dodám jeden obecně známý fakt – tvůrci eurozóny se dokonce ani neobtěžovali vymyslet paragrafy upravující opuštění společné měny. Ať už z jakéhokoli důvodu!!! Pokud snad jste měli dojem, že vás ohledně toho podvádění vodím za nos, tak tady máte přesvědčivý důkaz. Kdyby totiž osnovu projektu dělal sebevětší analytik – superamatér, jistě by tam měl někde i blokové schéma s  názvem Důvody k opuštění eurozóny a další s nápisem Mechanismus opuštění eurozóny. Jenže současná pravidla fungování měnové unie nic takového nemají!!! S  tím se prostě nepočítalo vůbec nebo bylo, možná, zakázáno, o takových věcech vůbec přemýšlet. A  to jde prosím o měnový megaprojekt, největší v historii!!! Který, při svém neúspěchu nebo selhání evropskou ekonomiku spolehlivě zruinuje!!!

Přidejme si k  tomu ještě pár dalších faktů.

O skutečnosti, že trhy na zvedení eura reagovaly po svém, tedy že začaly okamžitě považovat dluhopisy všech zemí EU za stejně kvalitní, bez ohledu na minulé zkušenosti nebo reálný stav konkrétní státní ekonomiky a že nikdo z odpovědných se ani nenamáhal tohle nějak / nedej Nejvyšší – rychle a  tvrdě/ popřít, jsem už mluvil. Že to takhle není /což musel vědět i poslední vrátný v kde jaké slušnější bance/, zjistili mezinárodní investoři / nebo spíš spekulanti/ až při řecké krizi“! / přesněji – v okamžiku, kdy Angela Merkel nekompromisně odmítla myšlenku sanace řeckých financí tzv. společným evropským dluhopisem!!! Což by odpovídalo tehdejšímu nastavení EU a ECB k projektu euro.

Dodám k tomu jen to, že plně chápu, proč to Německo udělalo / vlastně by se ono stalo ručitelem za dluhy všech států eurozóny!!!/ a  že být na jejím místě /naštěstí nejsem, takže v  době kdy čtete tyto řádky si užívám plavání na Boleváku :)/ udělal bych přesně totéž. Jenže pak mi jako totální licoměrnost /a to je eufemismus/ zní její volání z tohoto týdne v Bundestagu na adresu Řecka, že EU a je postavena na solidaritě a odpovědnosti, a  že přesně to schází Aténám!

Dále musím poukázat na Francii. Současnou. A její opakovanou neschopnost, či spíše NEOCHOTU plnit závazné podmínky pro členství v eurozóně! Kdy zkrátka Paříž odmítla plnit předepsané, zejména finanční restrikci svých rozpočtů, tak aby dostala schodek státních financí pod předepsanou hranici 3% a  EU jí to toleruje, aniž by spustila jinak automatický sankční mechanismus! Který může mít například podobu pokuty až ve výši 0,5 procenta hrubého domácího produktu! Což je bratru nějakých nejméně 15 miliard eur … Za každý rok neplnění. Do bruselské pokladny. Které jsou Francii, na rozdíl od Řecka, vždycky znovu a znovu – odpouštěny.

Čerstvé detaily viz zde:

http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/62557/eu-opakovane-chybuje-francie-nemusi-plnit-pravidla-deficitu-rozhodla-evropska-komise.html

Ale když už se bavíme o téhle kapitole, jak to bylo se vznikem eurozóny, řeckým podváděním a  dodržováním přijatých pravidel, tak je potřebné se zmínit ještě o jednom aspektu – totiž o tom, proč některé státy do eurozóny vstupovaly.

Odpůrci eura, když popisují, proč se jim nezdá, odpovídají vždy následovně:

– protože ekonomiky jednotlivých států jsou příliš různé kvality a  to, co vyhovuje silnému Německu nemůže vyhovovat slabému Portugalsku a Řecko je toho nejlepším důkazem. Řecká ekonomika na to prostě neměla.

– euro neumožní, v případě ekonomických problémů použít nástroje jako devalvaci měny, což výrazně zmenšuje manévrovací prostor daného státu.

Tvrdím, že tyhle důvody nemají validitu vůbec nebo, v nejlepším, jen omezenou. Kdyby první pravidlo mělo být univerzální, nikdy by taková Itálie nemohla mít společnou měnu!!! Bývalá lira by byla vyhovovala jen silnému severu nebo slabému jihu. Ale nikdy oběma najednou!!! Nemluvě už o  takových Spojených státech, kdy rozdíl mezi ekonomikou Kalifornie nebo státu New York a mezi takovou Aljaškou bude asi výrazně větší něž mezi Řeckem a Francií.. Přesto dolar funguje nikdo ve Spojených státech si neumí nic jiného představit.

Rozdíl je jen v míře integrace! Ani Sicilie ani italská Padánie, ani Kalifornie, ani Aljaška si nemohou, pokud jde o měnové a  fiskální věci, postavit hlavu a provozovat nějakou soukromou monetární nebo fiskální politiku. A stát Kalifornie se, pokud vím, potýká s velkým dluhem. Aniž by měl možnost pomoci si a  své ekonomice, devalvací…

Takže slabina eura se skrývá jinde – pro mne právě v oné národní roztříštěnosti, národním sobectví a  osobních ambicích místních politiků! Tohle je, pro mne Achillovou patou projektu Euro!!! Francie provozuje národní sobectví. Neplní závazné podmínky a to dokonce tak, že v podstatě ohrožuje substanci i  stabilitu eurozóny! A není za to potrestána. protože je příliš silná. Řecko vstoupilo do eurozóny / zcela nepochybně i řada dalších, zejména – malých států EU/ proto, aby místní politici mohli oznámit veřejnosti – heč, my jsme vás zavedli do exkluzivního a výlučného klubu těch, co platí eurem! A když dojde na potíže v eurozóně, tak naprosto schází nutná solidarita, která byla v Itálii za liry nebo je ve Spojených státech za dolaru, automatickou samozřejmostí! Protože jde o jeden prostor. Ekonomický i politicko-správní.Tohle je zásadní slabina jinak naprosto excelentní idei společné měny! Jenže to si nikde nepřečtete! A dokonce se to neodváží říci ani takový Klaus, který na antievropanství postavil svou politickou kariéru.

Prostě euro má smysl jen tehdy, když dojde k další a hluboké integraci. Jinak nemá šanci. Jenže daleko dřív může skončit na podvodech, sobectví, neschopnosti vymáhat povinnosti od všech. Nikoli na nějakém zločinném komoušovi Tsiprasovi, lže, podvádí, lže a krade, jak mi sděluje onen mail.

Tolik pro dnešek. Svému kontrahentovi vzkazuji, že Tsipras

– nemůže za řecké podvody při vstupu,

– nemá s nimi nic společného, neúčastnil se jich,

– podvody mohlo Řecko dělat jen proto, že jim to ostatní účastníci projektu nejen vlastní hloupostí a neprofesionalitou umožnili, ale nejspíš mu to přímo /vědomě/ tolerovali, protože nelze připustit takovou míru ignorance tuposti a elementární nevědomosti při konstrukci projektu společné měny. Ani s tím Tsipras nemá nic společného. A podle mne, kdo se /vědomě / nechá podvádět, má sotva právo na kompenzaci. Zejména, když sám /Francie/ také podvádí nebo neplnění dohod vědomě toleruje velkým /Německo/.

– řecké kreativní účetnictví a umístění řeckého dluhu na mezinárodních trzích by nebylo možné, kdyby se v to, manažersky, dlouhodobě a mimořádně silně, neangažovala obrovská nadnárodní investiční banka. S  tím Řecko a  Tsipras sotva mají něco společného. Ačkoli stejná banka musela ve Spojených státech platit, kvůli bankovní krizi obří pokutu, pro podíl na machinacích s CDS, nezaznamenal jsem, že by byla sebeméně popotahována za své angažmá v  Řecku. Ani s  tímhle Tsipras nemá co společného.

Jsme na 2,5 tisíci slovech. Je čas dneska skončit. Zítra /doufám/ si dáme další pokračování. Na téma Dluh má vždycky dvě strany – dlužníka a věřitele.