Řecký problém očima neodborníka

Avatar
Původní autoři

Josef Mrázek
27.7.2015 došlo redakční poštou

Nejlepší rozbory řeckého problému vynikají odborností, která je dost často provázena nesrozumitelností pro běžné občany. Pokusím se nabídnout pohled, který vystačí s obyčejným jazykem.
Nejprve o tom, proč právě Řecko je terčem útoku, když jsou i jiné státy s podobným dluhem, vztaženo na jednoho obyvatele, a také by ho nedokázaly rychle splatit a přesto jim nikdo nejde po krku. Zdá se, že Řecko bylo vybráno jako kořist vhodné velikosti a stačilo mu půjčit právě tolik, kolik nebude schopné splácet. To si věřitelé dovedli spočítat i předem, stejně, jako to teď spočítal MMF. A tak se půjčovalo a cílem nebylo dostat peníze zpět, ale zmocnit se řeckého národního majetku a zdrojů příjmů a udělat z Řecka ovládanou kolonii. Nepřipomíná vám to, co máme v Česku v malém, kdy se státem trestuhodně zavedený byznys soukromých exekutorů zaměřuje na naivní dlužníky bez jistých příjmů a sám zajišťuje jejich platební neschopnost, aby je obral o všechno?

Je tu i otázka, zda vůbec ti běžní Řekové, po kterých se požaduje splácet, z těch půjček měli užitek. Zda si opravdu žili nad poměry? Zdali ti, kdo vyčítají Řekům údajně vysoké platy a penze, vědí, že tento dojem vzniká tím, že my a Slováci máme po špatně provedené transformaci nepřirozeně nízkou cenu práce a z toho odvozené nízké penze.

Vyjděme tedy z toho, že řeckou vládu již drží v klepetech exekutoři a posuďme, co s tím. Vidíme, že těmto exekutorům nejde o splácení dluhu, to vyjádřili tím, že trvají na tom, aby řecký stát za peníze nutné pro další chod státu odevzdal svůj majetek, který by mohl být zdrojem jeho příjmů, a chtějí ho tak, při zachování dlužné částky, dostat do situace kolonie osídlené otroky. Doplňkové úpravy platů, daní a podobně mají sloužit k tomu, aby to odpovídalo prázdné státní pokladně a aby byla dokončena úprava Řecka do podoby, jakou má kolonie zvaná Česká republika, která byla o národní majetek připravena již dříve, zákeřně a bezdůvodně. Ale omezení příjmů řeckých obyvatel, v některých případech i důvodné, nemusí být to nejhorší. Nemusí být trvalé, mělo by být jen východiskem. Naproti tomu všechno, co vede k privatizaci státu, je plánováno jako nevratná cesta do otroctví. Začínající prodej ostrovů je již za hranicí přijatelnosti.

Z výše uvedeného vidíme, že nekalý záměr dostat Řecko do úplného područí zahraničního kapitálu by byl naplněním všech „záchranných“ dohod zcela uskutečněn, a že odpor zásadnější části Syrizy je sice asi marný, ale zcela pochopitelný. Nejde o žádné přijatelné řešení a dokonce ani nejde o kompromis.

Již za feudalizmu panovník věděl, že užitek z nevolníka má své meze. Přesto mne překvapilo, že i Mezinárodní měnový fond došel k tomu, že růst současného dluhu Řecka se nedá zastavit, a to ani kdyby stát nebyl připraven privatizací o majetek, který je zdrojem jeho příjmů, a správa státu nebyla požadovanou privatizací ztížena a obyvatelstvo ještě více zatíženo. Kdo Řecku půjčoval, musel to vědět, když to ví i MMF a musí také nést následky a ne dostat dokonce ještě více, než vynaložil.