Řízená výroba poslušných zadlužených otroků

00uver26.7.2015  Pravý prostor
Netušíte to, berete to jako normální věc a média i politici nás v tom utvrzují, že to normální je a že to je běžné v každé vyspělé společnosti: půjčky, hypotéky, leasing, zkrátka život na dluh.  

Různé bankovní i nebankovní společnosti se předhánějí v nabídkách: „Nemáte teď na dovolenou, půjčte si u nás!“ „Chcete bydlet hned a neplatit nájem? Pořiďte si naši hypotéku!“ „Potřebujete nové auto, není problém, my vám na něj půjčíme!“ „Vánoční dárky pro vaše blízké? S naší společností je vyřešíte s úsměvem!“ a mnoho, mnoho dalších vtíravých reklam a nabídek.

Jste přesvědčováni, že život na dluh je naprosto normální věc, jen se podívejte, kolik „úspěšných“ podnikatelů jezdí rok co rok v nejnovějším modelu své oblíbené automobilky, nebo mají drahé obleky od Hugo Bosse a hodinky za čtvrt miliónu a zrovna si pořídili vilu za 10 miliónů… Myslíte, že si to koupili jen tak, že si na to vydělali? Nikoliv, jsou za tím půjčky, leasingy, hypotéky. Však ono se to nějak splatí…časem… Myslíte, že úspěšného člověka dělá značka a typ auta, značkový oblek a velikost baráku?
Opsáno z internetu:
„ČNB oznámila, že v září vzrostlo zadlužení českých domácností u finanční institucí o 14,1 miliardy na 842,5 miliardy korun. To odpovídá průzkumu, který ukazuje, že Češi vidí zadluženost jako normální jev. Více než dvě třetiny Čechů považuje život na dluh za zcela normální. Přes 80 procent občanů ČR však zároveň uvádí, že jim školní docházka nedala žádné znalosti z oblasti financí.“
„Dluhy domácností rostou. Není divu, čtvrtina lidí přiznává, že doma nešetří, necelá pětina výdaje neplánuje a prakticky stejný podíl domácností utrácí, dokud to jde. Vyplývá to z opakovaných průzkumů agentury STEM. V porovnání s šetřeními z poloviny 90. let se chování Čechů nezměnilo. „Dvě třetiny Čechů považují život na dluh, tedy s úvěrem a půjčkami, za normální,“ uvádí STEM.“
„Hypotéku, úvěr či spotřebitelskou půjčku má podle posledních údajů Bankovního a Nebankovního registru klientských informací asi 3,1 miliónu Čechů. Téměř každý čtvrtý z těch, kteří splácejí nějaký svůj závazek, ale nemá přesný přehled o tom, kolik vlastně ještě dluží. Polovina domácností v České republice má problém ušetřit každý měsíc alespoň tři tisíce korun. Tři z deseti domácností dokonce neušetří ani dva tisíce korun měsíčně.“
„Žít na dluh je nebezpečná ideologie, ať již v měřítkách domácnosti nebo státu. Touha po nových věcech je bohužel přirozená, ale každý by měl umět počítat. Je určitě zbytečné chtít hned kupovat nové věci, které za rok budou stát polovinu, nebo zaplatit cenu i s mnoha procenty navýšení jen proto, abych nějakou věc měl hned teď, protože ji teď chci!“
„Největším problémem řadových občanů je bezesporu dluhová pasti snížená právní ochrana a zneužitelnost osobních údajů. Jsme denně vládou ubezpečováni o zdraví a ziskovosti českých poboček zahraničních bank. Ptáte se jaký je rozdíl pro rodiny? Podstatný. V zahraničí se banka snaží udržet klienta i v době problémů třeba snížením splátek, protože je pro ni výhodnější přechodně nižší příjem než žádný.
U nás je bohužel pro banku výhodnější klienta zlikvidovat a zajistit si tím zvýšení procentní sazby dluhu z 9 na 30%. Dobrý byznys se tak stává pro banky takzvané přeúvěrování, kdy si mezi sebou takovéto zadlužené klienty rády přenechají za tučné poplatky za převod, což je pro ně výhodnější než totéž poskytnout vlastnímu klientovi.“
„Život na dluh k dnešní době neodmyslitelně patří. Byt, auto, dovolená, bohatší Vánoce – kvůli tomu všemu se dnes můžete zadlužit. Peníze jsou jako pizza – můžete si je půjčit i s donáškou do domu. Když ale dluhy přerostou příjmy, zbyde dlužníkovi ze života na dluh jen nezabavitelné minimum na účtu.“
„Ve své klinické praxi si všímám rostoucího počtu pacientů trpících pocity úzkosti nebo deprese, které ovšem nevyplývají z žádné závažnější duševní poruchy, nýbrž ze stresu a nezvladatelného životního stylu. To ostatně není nic nového pod sluncem dnešní doby a řada kolegů již na to dlouho systematicky poukazuje. Zmínění pacienti však začínají čím dál častěji udávat pozoruhodný společný jmenovatel ve své osobní anamnéze. Shodně totiž poukazují na to, že jsou zatíženi hypotékou či nejrůznějšími druhy leasingu, a proto je pro ně velmi obtížné, často v podstatě nemožné, učinit ve svém životním programu nějakou zásadnější změnu ve svůj prospěch.“
Už jenom těchhle pár příkladů by mělo být varováním, mementem, že v naší společnosti není něco v pořádku. Život na dluh je ale programově řízené vytváření závislosti. Takové závislosti, která vede k naprostému podvolení člověka, k jeho zotročení. Jenže to je přesně cíl – jak vládců ve společnosti, tak majitelů (skutečných majitelů a ne generálních ředitelů ap.!!!) bankovních i nebankovních institucí. Zadlužený člověk je totiž snáze manipulovatelný a o tohle přesně jde – mít zmanipulované občany, závislé na fiktivních penězích, které vlastně neexistují, pouze jako čísla v systému.