James Corbett
13. 7. 2015 Protiproud
James Corbett , slavný alternativní novinář a politolog, přináší pronikavou analýzu současné situace v Číně, která o napjaté situaci u ve světové ekonomice říká více, než si připouštíme
Pokud byste snad ještě potřebovali nějaké potvrzení faktu, že se Čína stala jedním z hlavních hráčů na mezinárodní ekonomické (a geopolitické) scéně, stačí se podívat na nejnovější zprávy z Řecka. Na počátku minulého týdne proběhl novinami výrok čínského premiéra Li Keqianga na adresu Eurozóny – že by se země Eurozóny měly s Řeckem dohodnout. Po tomto výroku následovalo prohlášení člena čínského státního think-tanku:
Čínské Řecko…?
Fan Mingtao, ředitel Čínského institutu kvantitativní a technické ekonomie (Chinese Institute of Quantitative and Technical Economics) řekl časpoisu Sputnik China, že Čína by mohla pomoci Řecku přímo.
Nejprve prohlásil, že zhroucení Řecka by ohrozilo čínské zájmy a investice v zemi, a pak dodal: „Domnívám se, že Čína by mohla Řecku poskytnout první pomoc dvěma způsoby. Za prvé prostřednictvím mezinárodní záchranné sítě zemí EU, nebo za druhé přímo. Zejména v souvislosti s ekonomickou oblastí Hedvábné stezky a Asijskou infrastrukturní investiční bankou. Čína by to dokázala.“
…nebo řecká Čína?
Anebo ne? Ironií je, že právě ve chvíli, kdy Čína začíná okázale předvádět svaly – to jest část svého mezinárodního ekonomického a geopolitického kapitálu, začínají se ukazovat trhliny v její úvěry poháněné ekonomice.
 |
| James Corbett |
Prudký vzestup čínské burzy v posledním roce (například index Shanghai Composite stoupl z 2000 před rokem na více než 5000 za poslední měsíc) překonala pouze rychlost, jíž poté začala padat (až na 3686,92 a dále klesá). Tato pozoruhodná pohyblivost ovšem dopadla na investory, jimž přinesla ztrátu 2,36 bilionu dolarů během pouhých několika týdnů. Neboli, jak nikoli bez ironie poznamenal newsletter Bloomberg: „To, co čínský trh ztratil během posledního pádu, se rovná desetinásobku řeckého hrubého domácího produktu za loňský rok.”
Skutečnou ironií však je, že čínské problémy, stejně jako ty řecké, způsobily vládní machinace a manipulace. Čínská komunistická strana se totiž pokouší zařadit zpátečku a přeměnit ekonomiku poháněnou exportem v ekonomiku taženou domácím trhem. Používá veškeré nástroje, jaké má k dispozici, aby zabránila nově zbohatlým Číňanům (nouveau riche), aby vyváželi peníze ze země – počínaje kontrolou kapitálového trhu až po bleskové PR (propagační) akce k nalákání prvoinvestorů, aby na burze podpořili domácí firmy.
Příliš úspěšná machinace
Jaký je v tom problém? Fungovalo to až příliš dobře. Investoři rychle pochopili, co mají dělat. Národ, který je zvyklý v každém oficiálním prohlášení číst mezi řádky, usoudil, že vláda implicitně zaručuje, že burzu podrží, a tak tedy Číňané šli do toho a investovali. Ovšem investovali vypůjčené peníze, koupené za vypůjčené peníze koupené za vypůjčené peníze. Zvedněte ruku, pokud víte, jak tenhle příběh skončí.
Dokáží Číňané udělat nějaký dramatický tah, než se jejich vlastní domeček z karet sesype?
Když počátkem roku začaly ceny na burze stoupat rekordní rychlostí, vševědoucí plánovači z Čínské komunistické strany si uvědomili, že vypustili Krakena. V dubnu instruovali makléře, aby omezili hypoteční úvěry obchodníkům a stanovili limit jejich finančním závazkům, ale marně. Burza stále stoupala a stoupala, až do poloviny června, kdy přišel krach.
Dobré zprávy vespolek!
Co bylo tím posledním pírkem, které zvrátilo rovnováhu? Aby se tak řeklo: Dobré zprávy z ekonomiky. Jak jsme již dříve poznamenali, v „novém normálu“ šílenství kvantitativního uvolňování (tištění nekrytých peněz, pozn. PP) jsou dobré zprávy z ekonomiky vždy Jobovými zvěstmi pro investory, protože to znamená, že centrální banky se chystají zavřít kohoutek, jímž proudí „funny money“ – inflační peníze. Nebo alespoň trochu zpomalí tvorbu nových úvěrů. Vzhledem k tomu, že motorem čínské ekonomiky jsou v poslední době (a vlastně už řadu let) právě úvěry, investoři si přečetli ohnivé písmo na zdi a začali se z burzy stahovat.
A pak přišlo šílenství minulého týdne. Čínská vláda se zoufale snažila ucpat všechny díry v akciovém trhu, zjevně rozpolceném ledovcem ekonomické reality. Čínská národní banka vyzkoušela všechny existující triky, aby domanipulovala skomírající trhy zpět k životu.
Snížili úrokové sazby o 25 procentních bodů. Snížili úrokové sazby vkladů o 2 procenta. Snížili sazby minimálních rezerv pro některé půjčovatele. Oznámili, že pozastaví nové veřejné nabídky akcií (IPO), aby podpořili zájem o existující trhy. Zavázali se, že napumpují do akciových trhů 30 procent státních penzijních fondů (což se rovná 145 miliardám dolarů).
Poslední novinkou je tah Čínské regulační komise pro cenné papíry, která uvolnila omezení týkající se nákupu akcií za úvěrované peníze. Co se jen mohlo pokazit?
Prasknutí bubliny a šedý trh
Prasknutí čínské burzovní bubliny nevypovídá jen o prudkém poklesu akciových trhů. O skutečném klíči k pochopení toho, co se v Číně stalo, se často mluví, ale málokdy se vysvětluje, oč jde: stínové bankovnictví.
Jaký je skutečný rozdíl mezi čínským „komunistickým“ a americkým „kapitalistickým“ systémem?
Tento sektor zahrnuje nejrůznější neoficiální přístupy a způsoby obcházení kontrolních mechanismů, jež investoři lační zisku mohou využít k tomu, aby své obchody na burze mohli mnohonásobně zaúvěrovat.
Makléři smějí oficiálně povolit obchodujícím nákup na margin, jen pokud mají investováno minimálně 500 000 yuanů. Neoficiáně ale existují mraky způsobů, jak toto nařízení obejít, včetně „zastřešujících trustů“, kde jsou akciové obchody financovány věřiteli. Ti jsou poté vyplaceni fixní částkou, „produkty managementu bohatství“ (Wealth Management Products, WMPs), kdy jsou garantována určitá procenta návratnosti při nákupu nástrojů akciového trhu podložených akciovými obchody na tomtéž trhu, „P2P platformy“, kde věřitelé mohou financovat obchodující přímo v rámci jakýchkoli podmínek, které si mezi sebou dohodnou, „půjčky s akciovým zajištěním“ a další finanční nástroje s nejrůznějšími exotickými názvy.
Z voluntaristického pohledu jsou všechny tyto způsoby financování platné, cenné a naprosto morální formy účasti na šedém trhu. Alespoň pokud představují dobrovolné obchodování s informovaným souhlasem, měla by jejich existence být tolerována. Ale stejně tak, když se zcela vymknou kontrole, by se měly nechat zkrachovat. Což je pravý opak toho, co se v momentálně děje v Číně.
Morální hazard Made in China
Čínská vláda je odhodlaná zastavit pád burzy za každou cenu právě proto, že její krach by mohl zničit tuto šedou bankovní zónu, která jen za loňský rok navýšila hodnotu akciového trhu o 500 miliard yuanů.
Vzhledem k nepominutelné finanční a ekonomické palebné síle, již má čínská vláda k dispozici, je jisté, že se jí podaří pád burzy zastavit dřív, než se veškeré loňské zisky vypaří. Je také velmi pravděpodobné, že se podaří stabilizovat ceny a možná je později i zvýšit na původní úroveň. Lze to však provést pouze za cenu obrovské ztráty kredibility trhu a ještě větší ztráty pověsti a trvalé nálepky morálního hazardu.
Pokud vláda odmítne nechat ceny spadnout zpět na úroveň před boomem, vlastně tím mlčky přizná, že investoři měli pravdu – že vláda garantuje trh a že o peníze nikdo nepřijde ani těmi nejskandálnějšími machinacemi. A jakmile vláda vyšle takový signál, může se celý cyklus znovu opakovat.
Evropa sklízí bouři, kterou zasela…
V této chvíli je možná užitečné položit si otázku, jaký je skutečný rozdíl mezi čínským „komunistickým“ a americkým „kapitalistickým“ systémem. Čína má centrální banku, která se pokouší kontrolovat ekonomiku stanovováním úrokových sazeb a vytvářením snadného úvěru. Totéž dělají Spojené státy. Čína se uchyluje k nejrůznějším typům kvantitativního uvolňování a speciálních likviditních programů pokaždé, když trhy zakolísají, nebo když se zpomalí růst. Totéž činí americký FED. Číňané vyrobili falešný boom založený na papírových příslibech podložených vládní mocí – a totéž dělají Američané. A mimochodem i Evropané, Japonci a mnohé další vlády na celém světě.
Rozdíl je v tom, že Evropa právě sklízí bouři, kterou zasela vytvořením eurozóny, zatímco Čína doufá, že může „sklizeň“ ještě chvíli odložit. Bude zajímavé sledovat, jestli Číňané dokáží udělat nějaký dramatický tah (například vyplatit Řecko), než se jejich vlastní domeček z karet sesype, ale je stále méně a méně pravděpodobné, že budou v situaci, kdy si to budou moci dovolit, pokud se jejich ekonomický systém bude pohybovat vpřed přískoky, jak to v současnosti činí.
Zdroj: The International Forecaster, 5. července 2015
Související na Protiproudu:
OSN se inspiruje nacisty: Vraždění novorozenců – pokroková metoda zachování lidského rodu? Sociální inženýři v duchu Hitlerově. Cesta ke „klimadiktatuře“ se otevírá
