Ne „vyšetřovací“ komise, ne politické „tribunály“ osn, ale sami pachatelé vám řeknou pravdu, až se dopustí chyby. MH17 a MH370 jsou toho ukázkovým příkladem!

Lubomír Andrassy
31. 8. 2015
To platilo, platí a platit bude! Zapište si to. A doufám, že se to stále ještě učí noví kadeti v oboru kriminalistiky. A nejen to, i Columbo vždycky zbystří, když ho někdo přehnaně upozorňuje na důkazy a možného pachatele. Všimli jste si? Znám jeden stát – na východ od nás, který se v tomto směru může přetrhnout. Málokdo už mu ale věří (brzy od něj dají ruce pryč i západní spojenci – začne překážet) a chudák Columbo má teď těch pitomostí plný notýsek!


Víte, chce to trpělivost. A někdy to netrvá dlouho. Materialistická výchova, úcta k mamonu a k hamižnosti, odvrácení se od DESATERA (nemyslím to desatero, co si zkorumpovaná církev dovolila přepsat), peníze a obyčejná lidská závist – to jsou spojenci každého vyšetřovatele, který to s PRAVDOU myslí poctivě! (Nemyslím tu pravdu, co mu diktují nadřízení). Proč o tom píšu? Protože mi tu zase něco nehraje:

Bůh je mi svědkem, že jsem se už nechtěl vracet k těm obětovaným malajsijským letadlům MH17 a MH370! Dokonce jsem to i několikrát slíbil. Mám k tomu řadu důvodů, i osobních. Já to teď, pro pochopení, napíšu jedním slovem – TICHO. To je to, co mi vadí! Vysvětlím…

Senzace už netáhnou?

Na téhle planetě se od 8.března 2014 hledá malajsijské letadlo B777 označené jako let MH370, a pak se údajně najde jeho část u ostrova Réunion v Indickém oceánu. Mohl bych teď psát o tom, že to je místo na opačné straně jeho plánovaného letu, že to je místo, které je dost daleko od dosud skutečně zaznamenané trasy (i té osmihodinové, co byla zjištěna po přerušení standardního spojení), že se těch kusů údajně našlo více (kufr, dokonce snad část sedačky) a domorodci je údajně spálili (a to nevíme, kdy se někde „objeví“ další). Nikdo neví, kde letadlo skutečně spadlo a proč, ale připouštím, že ostrov Réunion může být v dosahu cíle, kam jednotlivé kusy mohou dopravit mořské proudy – pokud by ovšem opravdu spadlo. Podtrhuji, že připouštím, ale nic z tohoto mě teď nezajímá! K podstatě tohoto článku se dostanu na konci.

Když jsme se tyto informace nedávno dozvěděli, osobně jsem si myslel, že udělají-li tu chybu a označí-li trosky za pozůstatky z letu MH370, pak teprve začne ten pravý šrumec. Bude se zkoumat. Opět se začne hledat zbytek letadla, opět bude obnoveno pátrání a budou postaveny nové vyšetřovací verze, i když to v tomto případě není tak jednoduché – kde hledat, to ví jen vyvolení. Ale ono se nic neděje – je TICHO. Je ticho, i když se děje, jen média o tom nemluví. Stále dokola jsme byli informováni o různých nesmyslech (iránští únosci na palubě, soukromý trenažér kapitána letadla a podobně) a teď, kdy by se měly například zkoumat biologické fragmenty na nalezené části křídla a další souvislosti, média mlčí! Ta média, která tolik milují senzace. Proč je další „vyšetřování“ nezajímá? Všimli jste si, jak byli zpočátku všichni opatrní a jak jsme v prvních dnech po nalezení části vztlakové klapky četli v tisku: „Nemůžeme zatím zodpovědně říci, že se jedná o pozůstatky ze stroje MH370“? Ještě tehdy jsem věřil tomu, že tu chybu neudělají. Udělali! A to je dobře. Opatrnost skončila dne 5.8.2015.

V tento den bylo definitivně sděleno, že cestující jsou mrtví!

To byla ta zpráva. Ne jen, že „ztotožnili“ kus ztraceného letadla. I kdyby přistálo na tajné US základně Diego Garcia nebo v Afghanistánu, jak jsme se dočítali v různých článcích z různých (ne vždy důvěryhodných) webů, v tento den byla definitivně pohřbena poslední kapka naděje všech pozůstalých 239 pasažérů na palubě. Experti z francouzského Toulouse údajně potvrdili, že nalezená část patří opravdu B777, letu MH370 (jiné letadlo stejného typu se v současné době nehledá). Pro mě osobně toto potvrzení oficiálně učinil malajsijský premiér Najib Abdul Razak, který na tiskové konferenci 5. srpna oznámil: “Mezinárodní tým expertů potvrdil, že nalezený fragment letadla na francouzském ostrově Réunion je určitě z malajsijského letu MH370 pohřešovaného již 515 dní.”

S úsměvem a s lítostí k cestujícím i k pozůstalým jsem si zapsal toto oznámení do svého vědomí, a zároveň jsem si vzpomněl na článek z iDnesu (ze dne 6.září 2014) jehož název zněl: „Máme přesvědčivé důkazy pádu boeingu, tvrdí malajsijský premiér“. Měl tehdy na mysli druhé letadlo B777 – MH17 sestřelené nad Ukrajinou. Prosím, zapamatujte si tento odstavec. K panu premiérovi se vrátíme na konci zpět.

S prominutím, buď jsem blbej já, nebo novináři na iDnesu, nebo sám Najib Abdul Razak. Protože, pokud si tento článek vyhledáte, nenaleznete zde ani náznak přesvědčivého důkazu! Jen zmínka o tajných službách a šíleně znějící titulek. Pouze se dozvíte, že je nutno poslat na Ukrajinu své vyšetřovatele, kteří mají potvrdit tu senzaci, co byla vyjádřena v nadpisu článku. Jak to dopadlo? Co média? Ví to někdo? Já ne, a příští měsíc to bude rok, co tuto blbinu média vypustila! A protože Malajsie – jako stát nemá tu čest být členem „vyšetřovacího“ týmu (což od počátku postrádá logiku, že?) napadlo mě tehdy – za prvé – „Hurá, byla to koneckonců jejich letadla. Teď snad přijdou s něčím, co to opravdu objasní.“ A – za druhé – „Jsi jenom politik – tedy svým způsobem obyčejný korumpovatelný tvor. Ty musíš být hodně zaplacenej, když jsi plácnul takovou pitomost!“ Přiznávám, že jsem se tehdy přikláněl k té druhé variantě. Malajsie totiž své slovo v tomto zkaženém světě dávno ztratila, když se snažila hnát před mezinárodní soud George Bushe juniora za podvodem vyprovokovanou válku v Iráku!

Nerozdělujme se, už nás dávno rozdělili!

Na červené a zelené. Vzpomeňte si na oslavu 17. listopadu loňského roku. Na hesla „Miloše do koše“, na děti, co nosily cedulky s tímto nápisem, místo toho, aby jim hloupí, bečící a televizí zblblí dospělí dali do rukou nafukovací balonky a do pusinek třeba tureckej med, nebo frkačky. Než se dostanu k epilogu tohoto článku, odpusťte mně toto odbočení. Ale musím to napsat, protože mě to trápí. A mě když něco trápí…

Psal jsem o nešťastných malajsijských letadlech dost často. I když to téma vůbec nemám rád a je to hra s ohněm. Vadilo mně především, když lidský humus, který se označuje za elity tohoto světa, obětuje nevinné cestující jenom pro to, aby válkou zachránil svoji krachující ekonomiku. Stále dokolečka se tiskly nové a nové bankovky, které jaksi nebylo čím krýt! To má svoje důsledky, samozřejmě. Bankovky, kterými se legálně uplácí i úředníci v Bruselu, co rozhodují už i o názvech másla. Znáte měsíční příjem europoslance, že? Vím, že znáte. Hloupí a nevzdělaní lidé portál PL totiž nenavštěvují! Ten zmíněný lidský humus vyvolal další válku, tentokrát už kousek od nás. Do té války se pokusil zatáhnout Rusko. I kvůli tomu byl obětován let MH17 a dalších 298 mrtvých! Díky neobyčejné trpělivosti člověka, který to zlé Rusko řídí, a kterého podle televize máme nenávidět, se to zatím nepovedlo. Tím celá Ukrajina ztrácí na významu a s přicházejícím podzimem bude na obtíž. Kdo bude dodávat uhlí na zimu – Donbas? Ten Donbas, kde denně umírají civilní obyvatelé díky ukrajinským střelám? Kdo znovu zaplatí plyn – Rusko? Dodá „na sekeru“? Nebo zase EU půjčka nečlenskému státu, myslíte? Kdepak. Něco se musí stát! Jinak Ukrajina zmrzne. Ti blázni s modrožlutou vlaječkou na uniformě (zahraniční poradce pomíjím) tomu chystanému říkají „konečné řešení“! Nejzkorumpovanější armáda na světě si myslí, že do konce listopadu pozabíjí všechny ty horníky a vlastence, co brání svůj kousek země a rodinu na východě Ukrajiny. A nám to nevadí. My tam vysíláme vládní letadlo (pominu, že jsme zřejmě poslali i tanky), vrahy s modrožlutou vlaječkou na rukávu dokonce dopravujeme do našich nemocnic, léčíme je a vlastně se ani nedozvíme, jestli jsme je někdy (po ošetření) dopravili zpátky! Proč by nám někdo podobnou informaci sděloval? Copak vám nestačí ty zprávy o porušování Minských dohod? O současném přesunu a soustřeďování těžkých ukrajinských jednotek v brzkém místě střetu? O zakopaných ukrajinských tancích na kontaktní linii? O neustálém ostřelování civilních sídlišť a stále zvyšujícím se počtu civilních obětí? Tady už nejde o žádnou provokaci ale o chystaný masivní útok! Já vím, že naše televize o tom nemluví. Proboha, najděte si ty zprávy jinde. Naše televize o tom přeci mluvit nesmí!

Miloš, co patří podle červených do koše, perfektně ovládá šachy. To je přece velmi logická hra. Proto svázal poslední kousky provázků spojující nás s Ruskem a Čínou, které zpřetrhali ti, za které se stydím a které jsem (já vůl) volil! Snad už není potřeba někomu vysvětlovat nesmyslnost sankcí proti Rusku. Ano – jediná naše výhoda je, že nám zlevnili pohonné hmoty, doufajíc tak, že to militantní Rusko nějak dostanou na lopatky. Na vše ostatní doplácíme a doplácet budeme. A nejen v ČR. V sousedních státech – hlavně v Německu i ve Francii, si to už i politici uvědomují! Jen ti naši stále (tradičně) vyčkávají, mlčí, a ozvou se klasicky, až už bude zase pozdě. Teď myslím vládu, ne prezidenta. Jemu buďme vděční! Až bude nejhůř, a ono bude, vzpomenou si na něj i ti, co tehdy sháněli červené karty a nadávali na něj. Na druhé straně…, národ, který se nechá opít koblihami, si lepší politiky ani nezaslouží. Dobře nám tak!

Když už jsem u toho nadávání, dodnes se mně jeden internetový portál (nebo spíše blog) neomluvil za to, že mě v minulosti označil za plagiátora. Právě v souvislosti s mými články o malajsijských letadlech. Nejsem cimprlich a netrvám na omluvách. Já jen, že majitel toho portálu mně to v emailu slíbil! Skutečný pachatel plagiátorství mu celou situaci prokazatelně vysvětlil. Přesto dodnes na tom blogu visím v jednom z článků jako padouch. Proč o tom píšu? Protože s tímto blogem kopeme za jeden tým! I když jsem o jeho existenci dříve nevěděl. Ale jednotlivé hráče týmu jaksi nezajímá balon a rozhodčí! Jak tak bohužel sleduji, je zajímá LIKE! Totožnost provozovatele tohoto blogu – pana inženýra, který dokonce fandí stejnému fotbalovému klubu jako já, znám. Jen nejmenuji. A děsím se trochu jeho lajkovací posedlosti – on tomu říká „žádost o zpětnou vazbu“. Stejně tak se chová jedna nejmenovaná facebooková přítelkyně. Jednou jsem se jí v jedné diskusi zastal, když jí tam kdosi urážel. Hádala se tam kde s kým, a nakonec i se mnou, protože si neuměla ani přečíst, co jsem tam vlastně psal. Ani nebudu raději popisovat naší soukromou diskusi. Nechci tu dámu urazit. Vzpamatujte se, vážení! Tady nejde o LIKE soutěžení (na to stačí jeden bývalý advokát, co by chtěl být zřejmě příštím prezidentem). Ale o to, jak budeme jednou dětem vysvětlovat, proč jsme zničili tuto krásnou zemi s tradicemi! Na přání velmoci, která žádné tradice ani historii vlastně nemá. Columbo i červení by se zaradovali, a vy dobře víte, že „jsme zločinci“ (nebo Putinovi agenti – chcete-li), když píšeme to, co píšeme.
Oba vás tímto vyzývám, zamyslete se nad následujícím odstavcem:

Ďáblovy krvavé peníze!

Také vás v minulosti trápila myšlenka, jak k tomu chudák Malajsie přijde, když ji někdo systematicky likviduje letadla? Mně to hlava prostě nebrala. Už jen kvůli tomu jsem si přál, aby jednou pravda vyšla najevo, protože jsem chtěl znát ten motiv a cui bono. To přece nemohl být žádný konkurenční boj aerolinek. A skutečný pachatel přece musí škodu nahradit!

Vrátil jsem se z dovolené a ve svém soukromém emailu jsem měl krátkou zprávičku od svých holandských přátel, se kterými jsem už téměř rok (kvůli MH17) v kontaktu. Když jsem pak klikl na přiložený odkaz, polilo mě ještě větší horko, než bylo venku na slunci! Pokud by totiž byla pravda, co jsem si přečetl, VYŠETŘOVÁNÍ TRAGÉDIE LETADEL MH17 A MH370 PRAKTICKY KONČÍ! A vy – političtí manipulátoři, US administrativo a celá ta bando „vyšetřovatelů“ si od teď říkejte už co chcete.

V Malajsii se nám nedávno tak trošku pohádaly bezpečnostní složky a Columbo si koupil nový notýsek i s tužkou. Vše zřejmě odstartovala návštěva britského premiéra Camerona, který byl v Malajsii na pracovní návštěvě dne 30.7.2015. Mimo jiné se samozřejmě setkal i s předsedou vlády Razakem. V oznámení na portálu zdejšího ministerstva zahraničí se uvádějí už jen ty běžné politické formulace: „Oba lídři při bilaterálním setkání zhodnotí vzájemné oboustranné vztahy v oblasti obchodu a investic, vzdělání a obrany, jakož i spolupráci v rámci společenství OSN a bla bla bla“. V těchto nudných politických větách mě ale zaujala pasáž, kde se David Cameron měl ostře vyjádřit proti všem formám korupčních jednání, o kterých se údajně píše v malajsijském tisku – jak bohulibé!
Následně 5.8.2015 údajně vtrhl tým asi šesti policejních vyšetřovatelů do budovy, kde sídlí složky tzv. Malajsijské protikorupční komise (MACC), a to v souvislosti s vyšetřováním jakýchsi úniků informací ve věci stoprocentně vládou řízené společnosti 1Malaysia Development Berhad (1MDB). Tato společnost byla založena s cílem řídit strategické iniciativy pro dlouhodobý ekonomický rozvoj Malajsie, pro podporu přímých zahraničních investic atd. Výše jsem uváděl, že peníze a závist (nebo msta, chcete-li) – to jsou potvory!

A tak se vraťme k malajsijskému premiérovi. Malajsijská protikorupční komise MACC následně zveřejnila šokující informaci: PREMIÉR DATUK SERI NAJIB RAZAK OBDRŽEL NA SVÉ SOUKROMÉ ÚČTY OD NEZNÁMÉHO DÁRCE Z BLÍZKÉHO VÝCHODU FINANČNÍ DAR V MALAJSKÉ MĚNĚ (RINGGIT – MYR), KTERÁ V PŘEPOČTU ČINÍ VÝŠI 700 MILIONŮ US DOLARŮ! (Jiné zdroje uvádí 500).
„Tak to je hustý!“ řekl by můj dvanáctiletý kamarád, kdyby tomuto zkorumpovanému světu rozuměl. Přiznávám, že když jsem tuto informaci objevil poprvé, považoval jsem to zpočátku za zprávu typu alá Blesk. A tak jsem probrouzdal spousty zdejších internetových portálů, abych si věrohodnost těchto informací ověřil, až jsem pak narazil na článek, kde se Datuk Seri Najit Razak k uvedené částce přiznal a sdělil, že pro své soukromé účely nepoužil z velkorysého daru ani sen (drobné). 1 MYR = necelých 6,-Kč.
Musím na tomto místě objektivně sdělit, že není ničím prokázáno, že malajsijský premiér o existenci tohoto „daru“ věděl. To ani není práce pro mě, abych se v tom dále šťoural, že? Ale, kdybych si chtěl trošku zakonspirovat, stačilo by se zajímat o to, kolik by stála dvě navždy ztracená letadla shodného typu Boeing 777-200ER, nemyslíte? Václav Danda na PL v minulém článku obě letadla a jejich souvislosti přirovnával k osmičce – mají v ní obrazně místo, kde se oba jejich osudy střetnou. Já to napíšu jednodušeji, protože mně to nedalo a o konkrétní částky jsem se zajímal:
Cena jednoho stroje se pohybuje v rozmezí od 261,5 mil do 320 mil US dolarů. Podle výbavy. Viz odkazy níže. Další položky do pomyslné rovnice si už dosaďte sami!

Minule jsem média prosil, teď – těm veřejnoprávním oznamuji:

Přestaňte mně prosím ukazovat nahé zadky homosexuálů! Přestaňte mě informovat o nesmyslných a nevýznamných zprávách z USA typu – US Armáda přijímá do svých řad i gaye. Přestaňte blbnout hlavu našim dětem! A začněte už konečně objektivně informovat o tom, co se ve světě děje! Zejména na východ od nás. Nebo se doopravdy naštvu a neuvidíte ode mě už ani korunu. Vaše drzost totiž přesahuje meze! Zde narážím na šílený nápad platit koncesionářský poplatek i z počítačů.
Výše jsem Vám napsal námět. Jsem jedním z vašich živitelů a momentálně mě doopravdy zajímá, co se to ve vládě a v bezpečnostních složkách v Malajsii skutečně děje! Proč mám ztrácet čas neustálým hledáním PRAVDY?
A vy – zelení, pomozte mi! Klidně mně napište, že jsem se zmýlil. Kéž by…