Od srpna 1968 k současnosti

Luděk Prokop
22. 8. 2015
Původně jsem nechtěl cokoli psát k neblahému výročí 21. srpna 1968. Psát o traumatické události toho dne, kterou jsme nesli těžce pro zmařené, nicméně falešné naděje, na socialismus s lidskou tváří. Konec konců, pro stejnou naději se lidé nechali spunktovat v listopadu 1989. 

Tehdy, byly veškeré privatizační a restituční záměry tajeny. Na mítinky cestovali agitátoři OF – pilně a naučeně agitující ve fabrikách. Na dotazy, zda je připravována demontáž socialismu a na dotazy na nezaměstnanost, agitátoři lhali a blábolili cosi o lžích komunistů, o skandinávském typu socialismu a podobně. Konec konců, kde kdo si může ještě připomenout památná slova: budou vás strašit ztrátou sociálních jistot – lžou vám, budou vás strašit nezaměstnaností – lžou vám. A slova pozdějšího prezidenta: „… není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.“ Lze tedy snadno prokázat, že dnešní režim vznikl na základě lží a je postaven na lžích a podvodech.

Po úvodu tedy zpět k neblahému výročí 21. srpna 1968. Ten den, při cestě do práce ve Stavoservisu v Praze 10, jsem se rozbrečel, když kolem mne projížděly transportéry, z pocitu naprosté bezmoci. Do práce jsem tehdy nedorazil a celý den strávil na různých místech Prahy. U rozhlasu, na Václaváku a jinde, kudy nás, (náhodnou sešlost neznámých lidí), vozil na korbě náklaďák. Tehdejší mé pocity přetrvaly do odložených voleb, ve kterých jsem jednotnou kandidátku za plentou, plentou stojící bokem jak na nějakém místě hanby volební místnosti, křížem přeškrtl lístek s pocitem, že vhození volebního lístku bez této úpravy, znamená vyjádření souhlasu s okupací. Stejně jsem konal i u voleb následujících, jak s pocitem naprosté bezmoci, tak se snahou o poctivost vůči sobě samému. V přesvědčení, že je to jediná možnost, jak bez následků odmítnout potvrdit legitimitu tehdejší vlády. Legitimitu potvrzovanou více než 99,90 procenty tehdejších voličů. Voličů, jejichž tehdejší konání lze bez náležitého pohrdání pochopit pouze u těch, co i v současných volbách stále dávají hlasy komunistům, tedy pro KSČM. Dlužno přiznat, mezi které v současné době, s podobnými pocity bezmoci a marnosti – i se snahou o poctivost vůči sobě samému, se ve volbách přidávám, s čistým svědomím. 

 Závěrem chci uvést, že dnes mám na srpnovou okupaci zcela jiný, změněný pohled, než jsem měl do nedávné doby. Teprve v současnosti, je zřetelně znát to, čemu jsme odmítali věřit v období tzv. jara 1968. Teprve v současnosti můžeme vnímat, jak všechna ta „jara“ a „barevné revoluce“ v různých zemích končí. Teprve v současnosti je zřejmé, jak vehementně se činí západní podvraťácké rozvědky a všelijaké tajné služby západních demokracií, v jejichž existenci a podvratnou činnost jsme odmítali komunistům věřit. Všechny ty země arabského jara – Tunisko, Egypt, Bahrajn, Libye, Jemen, Jordánsko, jsou zdánlivě, odmyslíme-li imigrační tsunami, dost daleko, nicméně za humny máme Ukrajinu, spontánně přebarvovanou z oranžové na hnědo.

Teprve dnes poznáváme, čeho všeho jsou síly, proti nimž, proti jejichž nástupu k moci u nás, přišla okupace v srpnu 1968, čeho všeho jsou ty síly schopny. V první řadě, především a hlavně, však byla srpnová okupace vedena proti narušení smluvně dohodnuté a stanovené rovnováze sil. Nicméně bychom měli vzít na vědomí, že k tehdejšímu SSSR a k Varšavské smlouvě měly tyto síly, již tehdy pod jistým poručnictvím, na rozdíl od dneška jen částečným poručnictvím USA, náležitý patřičný respekt, takže, ještě před zahájením okupace ČSSR, vyslovily USA s okupací souhlas. Skutečný konflikt kvůli ČSSR (jako vždy v minulosti kvůli ČR), tudíž nemohl vypuknout. Časy se mění, situace a poměry rovněž.

Zatím můžeme jenom tušit, čeho všeho, jakých podlostí a jakého bezpráví, jsou síly poručníkovány a řízeny z USA, síly, nemající proti sobě prozatím, (do doby stvrzení a upevnění bloku Ruska, Číny, Indie a dalších zemí), nikoho, kdo by jejich bezuzdně zločinné počínání korigoval, čeho všeho jsou v absolutním pohrdání lidskými životy, čeho všeho jsou schopny.

Snad nám dnešek, naše budoucí generace odpustí stejně, jako dnešní generace mladých, odpustila rodičům, jejich bezpáteřní chování po srpnové okupaci v minulém režimu, zbabělé chování, včetně všemožného zastírání tohoto zbabělého chování současnou, nově zrozenou, „Štětinovsky“ hrdinskou nenávistí ke komunistům. A sice nenávistí ke komunistům, po okupaci neméně hrdinsky transformovanou v nenávist k nekomunistickému Rusku, které nás nikdy, nikdy s výjimkou povelu tehdejšího vůdce z Ukrajiny, Brežněva, nikdy neokupovalo. Zbavme se nenávisti k nekomunistickému Rusku, k němuž s úctou a nadějí osobně vzhlížím a jehož prezidenta Putina, neméně jako prezidenta našeho, si velice vážím.