22. 8. 2015 Sputnik
Švédští účastníci bojů na Donbasu sdělili na fóru flashback.org fakta, která v mnohém odporují oficiální západní verzi událostí na Ukrajině. Z toho důvodu byla značná část zpráv na fóru cenzurována. Část vymazaného kontentu se zachovala v mezipaměti Google, část neprošla indexací a byla ztracena.
Nicméně, je možno podle toho zhodnotit míru zapojení západních zemí do občanské války na Ukrajině.
To nejdůležitější v diskusi na fóru je faktické uznání přítomnosti vojenských příslušníků evropských států a pracovníků bezpečnostních služeb v ukrajinských dobrovolnických jednotkách.
Jeden z iniciátorů diskuse, veterán praporu Azov přezdívaný Sinkomies, je členem švédské Národní domobrany (Hemvarnet) — organizace vojenských záložníků podřízené ministerstvu obrany Švédska. 
Citát:
„Vzali tě zpět do Národní obrany, kdy ses vrátil? Stal se z tebe šikovnější voják, kdys tam byl, budeš moci něčemu naučit jiné lidi tady doma?”
Odpověď:
„Podle všeho už nejsem v domobraně vítán, protože podle jejich oficiálních výroků jsem vystoupil proti hodnotám této organizace, kdy jsem se stal „žoldákem” a šel do cizí války”.
Je důležitá také informace o zaměstnancích Služby státní bezpečnosti Švédska (Säkerhetspolisen) posílaných na jihovýchod Ukrajiny. 
Citát:
„Je zajímavé, co si myslíte o pravidlech ochrany evropských a amerických vojáků, kteří slouží na Ukrajině. Jak se zaručuje jejich bezpečnost, do jaké míry je pro ně reálné vrátit se domů živi a zdrávi, kdo za ně odpovídá, anebo na koho je možno se obrátit, abych tuto informaci dostal?”
Mám strach o muže mé sestry, důstojníka bezpečnostní služby Švédska, který je na východě Ukrajiny už přes čtyři měsíce, a nemůžeme se s ním spojit. O tom, kde se ve skutečnosti nachází, jsme se dověděli od jeho přítele, který se vrátil domů zraněný. Řekl, že měl kliku, že dokázal zraněný přijít samostatně na pozice ukrajinské armády, kde mu poskytli pomoc. Obyčejně (jak říká) internacionální jednotky, které se nemohou samy dostat z obklíčení, se likvidují, v souvislosti s kontrolou bezpečnosti, aby nebyli „nepohodlní” zajatci. Zní to strašlivě.
Díky podobným zprávám interview amerického vojáka, který bojoval na straně Ukrajiny, nezní vůbec kladně. Říká například o tom, že jsou tam „oficiální vojáci”, a „ti, o nichž je třeba mlčet”. Znamená to, že když nelze o nich mluvit, dokud jsou živí, nebude možno také po jejich smrti?”
Odpověď:
„Politici to nikdy neřeknou. Jsou tam ale polští vojáci a vojáci z baltských zemí. Vždyť to je naše společná válka”.
Kromě toho se oznamuje, že na straně Kyjeva se účastní bojových akcí také vojáci z povolání z Polska a Pobaltí.
„Znám přece tři vojáky z Polska, kteří slouží u praporu Donbas. Major Jan Dąbrowski, poručík Lukas Wojciechowski, podporučík Tomasz Nowak z JWK, ti se zúčastnili bojů u Uhlehorska, Loginova, Debalceva, Širokina, a také jiných významných bojů.
Pokud jde o informaci o cizích dobrovolnících a vojácích, můžete ji získat v Centrálním departamentu Bezpečnostní služby Ukrajiny, zavolejte na oddělení informace (044) 226-25-64. Všechny kontakty Centrálního departamentu BSU na odkazu…
I když činnost cizích účastníků protiteroristické operace kontroluje oddělení Centrálního departamentu BSU pro kontrarozvědku, sotva od nich dostanete nějakou informaci kvůli politice neprozrazování”.
V tomto světle je pochopitelná informace italského účastníka protiteroristické operace o tom, že mezi Evropany a Američany, kteří bojují na východě Ukrajiny, jsou „ti, o nichž nelze mluvit”. 
„Jsem Ital, který bojoval jako „cizí voják” na straně Ukrajiny”.
Kdo vás v tom podporoval? Byli také jiní cizinci, kteří bojovali?
„V našem praporu bylo 85 cizích vojáků, mnoho Švédů a Rusů, ale byli také Francouzi, různí ti Slované a my, sedm Italů. Jsme tu oficiálně, jsou ale také ti, o nichž nelze mluvit”.
Jsou to snad právě profesionálové, pro něž je válka zaměstnáním. 
Citát:
„Kdo byli ti dobrovolníci, kdo ještě tam jeli? Byli to vojáci z povolání a vykonávali svou služební povinnost, anebo byli to prostě dobrodruhové?
Byli tam všelijací lidé, většina z nich ale sloužili alespoň jeden rok u armády. Mnozí sloužili dříve v Cizinecké legii, což není divu. Mnozí měli také zkušenosti z práce v nějakých soukromých vojenských společnostech.
Zkrátka, řekl bych, že jde hlavně o ty, kdo berou válku jako práci, někdy však jsou ochotni „splnit svou misi” i bezplatně”.
© Efrem Lukatsky
Související:
