22. 8. 2015 ParlamentníListy
Domácí sdělovací prostředky v uplynulém týdnu ovládlo informování o výzvě akademiků proti strachu a lhostejnosti. Přestože její signatáři volají po diskusi, ve skutečnosti do ní nechtějí stranu s opačnými názory vůbec připustit. Analytik Petr Žantovský ve svém pravidelném ohlédnutí podrobuje média kritice nejen za přístup k této výzvě, ale i za to, že z karnevalu Prague Pride udělala téma pro titulní stránky a z jeho podporovatelky Adriany Krnáčové dokonce hrdinku.
Výzvou Vědci proti strachu a lhostejnosti, která v mediálním prostoru vyvolala hodně rozmanitých reakcí a emocí, začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za tím nejzajímavějším, co se v uplynulém týdnu objevilo ve sdělovacích prostředcích. „Přečetl jsem si pozorně jak ty reakce, tak velmi pečlivě výzvu signatářů a podporovatelů, což jsou dva různé významy. Můžete tam být ve dvou různých funkcích, první se týká pouze akademických pracovníků, druhá část zbytku veřejnosti. To jen tak pro informaci, protože jsou informace, které běžně v médiích nezískáte, tak aby se v tom veřejnost vyznala. Vůbec na té petici je zajímavá spousta věcí, které se v médiích příliš neobjevují,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V textu výzvy ho zaujala formulace, že „migrace musí být předmětem diskuse a ta musí být vedena s chladnou hlavou a na základě faktů“. „To se mi moc líbí, a to bych určitě velice rád podepsal, kdyby ovšem bylo možné tu diskusi vést. Přitom se ale všechny reakce a diskuse v mainstreamových médiích odehrávají v naprostém protikladu tomu, co bychom si pod pojmem diskuse představovali. Jde o jednostranný projev často dehonestující nositele opačného názoru a rozhodně nevypadá jako výzva k diskusi. Je to vyjádření názoru jedné skupiny, která jistě není nevýznamná, ale je to stále jen jedna skupina,“ upozorňuje mediální analytik.
Státní tajemník problém odbyl slovy o několika xenofobech
Z mediálních reakcí si jako první vybral debatu, která se odehrávala v úterních Událostech, komentářích České televize, kde moderátor Lukáš Dolanský zpovídal mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka a imunologa, signatáře uvedené výzvy Václava Hořejšího. „Pan profesor Hořejší, který je podepsán i pod autorskou částí té výzvy, řekl několik zajímavých věcí. Například prohlásil, že je vyloučeno, aby dostávali mediální prostor lidé, kteří mají opačný názor než signatáři výzvy. Ten opačný názor charakterizují v záhlaví výzvy, kde se píše, že ‚v naší zemi je rozdmýchávána etnická nesnášenlivost dopřáváním sluchu extremistickým hnutím‘. A k tomu dochází tím, že se medializují vyjádření nějakých extremistických hnutí,“ poznamenává Petr Žantovský.
Sám má ale pocit, že v souvislosti s touto výzvou byli kromě prezidentova mluvčího slyšeni k této diskusi v České televizi téměř výhradně signatáři či příznivci názoru, který přináší zmíněná výzva. „Ale co mi vskutku vadí, je, když státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza v tom samém pořadu řekne, že jde o několik hysteriků a xenofobů. Přitom i pan profesor Hořejší chvíli před ním přiznal, že tahle ‚hrstka xenofobů‘ představuje podle průzkumu sedmdesát procent populace, které vyjadřují své obavy z masové migrace, nikoli rasově podložené, ale podložené sociálními, zdravotními a jinými důvody,“ poukazuje mediální odborník.
Z výzvy čouhají arogance a povýšenost, ale i pokus o manipulaci
Pokud je podle státního tajemníka Prouzy sedmdesát procent veřejnosti hrstka několika set hysteriků a xenofobů, tak to velmi silně připomíná výrok Miroslava Štěpána, který v ČKD v listopadu 1989 prohlásil, že komunistická strana nebude naslouchat hlasu nějakých dětí. „Z výzvy čouhají nejen arogance a povýšenost, ale i pokus o zmanipulování a vytvoření atmosféry toho, čemu se říká spirála mlčení, tedy pokud to nepodepíšeš, tak se vyčleňuješ z naší dobré společnosti. To známe velmi dobře, to byly různé anticharty a různé další záležitosti. Nevím, jestli lze úplně jednoduše říci, že vědec, který na svém pracovišti nepodepíše tuhle výzvu, se vystaví přímo existenčnímu tlaku, ale určitě tlaku profesnímu a psychologickému a vyčlení se z toho zástupu,“ domnívá se Petr Žantovský.
V té souvislosti ho zaujalo, že drtivá většina signatářů pochází z veřejných vysokých škol, nikoli ze soukromých. „To také o něčem vypovídá, protože na veřejných vysokých školách můžete vystavit lidi mnohem silněji existenčnímu strachu či obavě o jeho profesní vědeckou, akademickou kariéru. A to není fér. Tím neříkám, že ta výzva nemá v mnoha věcech pravdu. Má ji kupříkladu v tom, když říká, že je třeba věci vidět rozumně, strukturovaně, racionálně, vážit pro a proti, získávat informace, získávat kritický pohled na věc. To všechno je absolutní pravda, ihned bych to podepsal, kdyby mi ovšem titíž lidé druhou větou neříkali, že do médií mohou mluvit jenom oni, a ne ti, kteří si myslí něco jiného, tedy špatného. Tak to mě celé této záležitosti vzdaluje,“ přiznává mediální analytik.
Pod výzvou jsou podepsáni lidé přímo napojení na státní organizace
Z informování o této výzvě v podání České televize má dojem, že to ani tak není o migrantech nebo o výzvě, ale že je třeba se zase otřít o hlavu státu. „Prezident Zeman se vyjádřil v tom smyslu, že je třeba přivítat migranty, kteří jsou ochotni přistoupit na naše civilizační a kulturní hodnoty a nějaké životní rámce, ale nikoli všechny plošně jen proto, že si to média přejí. To je výrok, který rezonuje u velké části, možná těch sedmdesáti i více procent veřejnosti, ale nerezonuje u lidí, jako je pan Dolanský, jenž prezidentova mluvčího vystavoval docela přímé dehonestaci, chybně ho citoval, ironizoval ho a jednal s ním nikoli novinářským způsobem, ale způsobem člověka, který mu chce oponovat názorově či postojově. A to do práce novináře veřejnoprávní televize vskutku nepatří,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Dal si práci také s tím, že si přečetl jména všech akademických petentů i těch z veřejnosti. „Musím přiznat, že mi vadí, když tam nacházím jména lidí, kteří jsou přímo napojeni na státní organizace. Například předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková, která je de facto zaměstnankyně Úřadu vlády tím, že její funkce se obsazuje jmenováním premiérem. Takže je státní zaměstnanec, který apeluje na politiky a říká nám, že veřejnost není úplně schopná toho či onoho a staví se do pozice morálního mentora. Nevím, jestli má mít státní zaměstnanec svobodu toto říkat. Stejně tak bych tu otázku kladl například u zaměstnance Úřadu vlády České republiky Václava Zemana, u náměstka pro řízení sekce Legislativní rady vlády Jana Kněžínka a u řady dalších lidí, kteří jsou napojeni na státní sektor,“ podotýká mediální odborník.
Lékaře a ekonomy mezi petenty nenajdete, zato herců je tam fůra
O správnosti vyjádření tak jednoznačného politického angažmá pochybuje i u lidí, kteří jsou jednoznačně napojeni na Českou televizi. „Jmenuji například Jana Součka, ředitele brněnského televizního studia České televize, člena Rady České televize Jiřího Závozdu, producenta České televize Jana Šterna, šéfa organizace, která je napojena na Českou televizi, tedy Člověka v tísni, Šimona Pánka a další. Je správné, aby se lidé, kteří jsou sty procenty své existence napojeni na státní sektor, vyjadřovali tímto způsobem? Nevím, nevím. Kladu tuto otázku, protože ji novináři nekladou. Kromě toho, že tam najdeme jména, která známe ze všech peticí, jako Jan Ruml, Martin Fendrych a podobně, je zajímavé se podívat na to, v jakých oborech pracují podporovatelé té výzvy,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Našel mezi nimi spoustu herců, hudebníků, divadelních kritiků, knihovníků, zaměstnanců neziskového sektoru, zejména tedy ze sociální oblasti, také různé kreativce v oboru IT, ale téměř žádné lékaře a žádné ekonomy. „Tedy lidi, kteří by se asi nejlépe odborně vyjádřili právě k migračním otázkám, které se netýkají takové té první vnějškové emocionální vlny, tedy muslim rovná se terorista, rovná se společenské nebezpečí. Myslím, že ani velká část veřejnosti to nevidí takhle jednoduše a primitivně jako těch pár hysterických křiklounů někde se šibenicí. Ale že to opravdu vidí strukturovaně a že se obávají o elementárnější věci, jak už jsem zmínil zdravotní a ekonomická rizika. Je velmi zajímavé, že mezi petenty takových odborníků najdete pramálo,“ míní mediální analytik.
Organizátorům nevadí Ferda Mravenec ani Kokot Kokotovič, parazit.
V internetových diskusích zaznamenal také jednu reakci, která mu mluvila z duše a jejíž autor se pozastavil nad tím, že někteří mají právo mluvit a jiní nemají právo mluvit na veřejnosti. „Byla to úvaha o tom, že docentu Konvičkovi, což je biolog, konkrétně entomolog, je upíráno právo mluvit o islámu, a teď nehodnotím, jak o něm mluví, to je vedlejší, ale je mu to upíráno, protože není odborníkem na náboženské systémy, ale je to odborník na motýly. Přitom ale imunolog Hořejší o islámu může mluvit. Proč tedy, tážu se já veřejně spolu s tím hlasem, který jsem vyčetl na webu v jedné reakci. Myslím, že to je přesně o tom, jak se říkávalo, že někteří jsou si rovnější, tak teď někteří mají právo mluvit, někteří ne a kdo nejde s námi, jde proti nám. To jsou všechno věci, které známe z minulosti,“ konstatuje Petr Žantovský.
A na adresu organizátorů výzvy poznamenává, že to z jejich strany byla hodně odbytá práce. „Na první pohled je vidět, že to je spíchnuto horkou jehlou a pod politickým požadavkem dne, když ani nejsou schopni si redigovat seznamy vlastních petentů. Protože kdyby byli schopni a trošku si toho všímali a trošku to odpracovali, tak by zjistili, že mají mezi svými petenty například – to je nejméně bizarní, ale moc se mi to líbí – Daniela Štěpánka, intelektuála na volné noze. To je asi existující postava, která se takto charakterizuje, ale je to velmi legrační. Pak tam jsou dvě postavy, jež se podepsaly jinak. Jeden jako Ferda Mravenec – Mraveniště a druhý se podepsal Kokot Kokotovič – parazit. Myslím si, že tak důstojná akademická sféra, která předstupuje před veřejnost s tak zásadním prohlášením, by si na takové věci měla dávat pozor,“ tvrdí mediální odborník.
Z karnevalu sexuální jinakosti se stala témata pro titulní strany
Druhé dnešní téma věnuje Prague Pride a tomu, jak konformně k této akci přistoupila mainstreamová média. „Je to trošku příbuzné téma s migranty, protože se stále bojíme falešné politické korektnosti a bojíme se říci, že někteří lidé jsou prostě jiní. Někdo se narodí s příchylností k opačnému pohlaví, to je většina, a menšina se narodí s příchylností k témuž pohlaví. Na tom by nic nebylo a prohlašuji to s plným vědomím člověka, který zaměstnával ve firmě, kterou osm let vedl, sedm lidí a z toho pět bylo gayů. A jeden z těch gayů byl ještě romské národnosti. Byli to výborní spolupracovníci a já jsem opravdu poslední, kdo by rozděloval lidi podle pohlavní orientace. Ale velmi se ohrazuji proti tomu, aby z karnevalu sexuální jinakosti byla po několik dnů témata na prime timy a titulní strany celostátních deníků,“ přiznává Petr Žantovský.
Tohle totiž vyvolává pokřivený obraz reality. „Přece to, že v Praze vystoupí nějaký rakouský člověk, nechci teď říct muž či žena, zpěvák, zpěvačka, má fousy, zpívá ženským hlasem, má muskulaturu jako Arnold Schwarzenegger a je to naskrz pouťová postava, která by za jiných časů jezdila po poutích a maškarních bálech, co si na své bizarnosti postavila velkou část své kariéry, nemůže znamenat, že obsadí titulní stránky našich deníků po velkou část toho homosexuálního dění. Mám pocit, že to přeceňujeme. Pro novináře je to jednodušší, než psát o vážných a důležitých věcech. Tohle je zcela nedůležitá věc, ale někteří z ní tu důležitou věc vytvářejí. Jednak novináři, kteří nedokážou psát o důležitých věcech, jednak ti, kteří by zase rádi získali větší společenský důraz než ostatní, a to jsou někteří z těch aktivních gayů,“ míní mediální analytik.
Dělat z Krnáčové a Langerové hrdinky je úplná relativizace hodnot
V reakcích zaznamenal spoustu rozumných názorů typu nic proti tomu, aby se někdo sexuálně orientoval, jak mu tělo žádá, ale proč kolem toho dělat takový candrbál. „To je zhruba názor, který držím i já. Ale zcela něco jiného byl text v rubrice Šťouch Josefa Kopeckého v MF Dnes pod titulkem ‚Dvě ženy se srdcem i odvahou a muž s předsudky‘. Ty dvě ženy jsou Aneta Langerová a Adriana Krnáčová a muž s předsudky je pan kardinál Duka. To je velmi drsný článek o tom, že Langerová s Krnáčovou vyjádřily ‚hrdinství‘ tím, že podpořily Prague Pride, zatímco pan kardinál, který považoval vystoupení extrémní řeholnice Gramickové v církevním prostředí za nežádoucí, a tím ji odkázal do jiných prostor, kde si své názory řekla,“ poukazuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Na rozdíl od autora si myslí, že výrazy jako hrdinství a odvaha jsme byli zvyklí připisovat lidem za něco jiného. „Když zachránili druhému život, když skočili pro tonoucího pod jez, když skočili pod německý tank v pětačtyřicátém nebo pod ruský tank v osmašedesátém, to byli hrdinové. Hrdinové byli lidé, kteří létali s RAF, kteří šli v osmatřicátém na mobilizaci na hranice proti nacismu. Hrdinové jsou lidé, kteří měli pět set odběrů krve, a zachránili tím hromadu životů. Hrdina je člověk, který dá kostní dřeň na záchranu dítěte s leukémií. Ale to, že paní Krnáčová prohlásí, že Prague Pride je bezva, a paní Langerová tam zazpívá, za nic hrdinského nepovažuji. Myslím, že se obě dámy pouze staraly o své vlastní píárko. Mrzí mě, že celostátní deník, jako je MF Dnes, přispívá k posunu a relativizaci hodnot, jež jsme někteří považovali za svaté,“ poznamenává mediální odborník.
Česká televize se sedmimiliardovým rozpočtem není od toho, aby kšeftovala
Na závěr se zamýšlí nad rolí České televize ve spotřebitelské soutěži, která probíhala od poloviny května do poloviny srpna. „Šlo o soutěž ‚Získej plyšáka‘ firmy, která prodává Dobrou vodu v plastových láhvích. Je na nich emblém Boba a Bobka, kterak jeden láhev drží a druhý z ní pije. Určitě se to líbilo spoustě dětí a některé donutily rodiče, aby kvůli těm postavičkám tu vodu koupili a nekoupili vodu jiné značky. To je běžná komerční událost, o níž by vůbec nestálo za to ztratit půl slova. Kdyby tam nebylo copyright podlicenci poskytla Česká televize, tedy na postavičky Boba a Bobka z kresleného seriálu Vladimíra Jiránka. Má tam i své logo a logo Radka Pilaře s hlavou Večerníčka a v číslici padesát, protože tolik let je letos od zahájení vysílání Večerníčka,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Ve spotřebitelské soutěži, na níž se veřejnoprávní televize takto podílela, se hrálo o plyšového Boba a Bobka. „Já se ptám jenom na jednu věc. Máme Českou televizi se sedmimiliardovým rozpočtem tady od toho, aby kšeftovala tímto způsobem – a teď promiňte to slovo – se svatými symboly své produkce, mezi které určitě patří kreslené Večerníčky od pana Jiránka? Domnívám se, že ne. Domnívám se, že tohle má dělat komerční firma, komerční televize, která se účastní běžného komerčního podnikatelského ruchu, což je úplně v pořádku. Ale Česká televize se nemá co chovat jako tržní subjekt. Česká televize je placena z peněz koncesionářů a nemá co podnikat. To je zásadní rozpor v mém vidění světa a ve vidění světa lidmi v České televizi,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Diskuse se nestrhla, ani když si ČT dělala legraci z obětí nacistické okupace.
Ani v zákonu o České televizi z roku 1991 nenachází jediné slovo o tom, že má Česká televize podnikat se svými kulturními symboly a artefakty. „O podnikání České televize tam není zhola nic. Je tam uvedeno, že Česká televize nabyla svůj majetek od státu, dědictvím po Československé televizi, a že stát neručí za to, co Česká televize činí. Ale o podnikání s jednotlivými prvky a symboly tam není nic. Čili se domnívám, že tu dochází k naprosto nepřijatelnému chování vedení České televize a mělo by to být předmětem velké diskuse. Ale protože v české zemi dnes předmětem diskuse už není skoro nic, dokonce ani když si Česká televize dělá legraci z obětí nacistické okupace skrze nějaké pitomé reality show, tak neočekávám, že by bylo předmětem diskuse toto,“ obává se Petr Žantovský.
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
