Zeman v seznamu zločinců

Avatar
Původní autoři


 Maxim Ravreba
17. 8. 2015         zdroj
Nová internetová stránka “Злочинець” (Zločinec), vytvořená k zastrašování a  pronásledování lidí s jiným přesvědčením a “nepřátel” kyjevského režimu, nepobyla v síti ani den a noc. Byla zablokována za porušení pravidel hostingu. O den později, v pátek 14. srpna, se však opět v internetu objevila. 


Nový web, podobně jako jeho známější kolega (Mírotvůrce), je organizován jako sociální síť. Každý tam může přidat ty, kteří jsou (podle rubrikace) “nepřátelé”, “zrádci”, “teroristé”, “agenti Kremlu ve světě.” Ty osoby, které jsou představeny v aktuální verzi, byly shromážděny na základě anonymního průzkumu 30 ukrajinských sociologů a politologů 15.-31. července 2015.” Na zpracování seznamu se podíleli pracovníci SBU”, je uvedeno v anotaci.
 


“Třicet sociologů” je samozřejmě výmysl. “Pracovníci SBU” jsou také výmysl. Ti, které kyjevský režim dávno a spravedlivě neřadí mezi své příznivce, jsou dávno známi. Sociologie s tím nemá co dělat. Tak negramotně nepíší dokonce ani ukrajinští sociologové. A když máme usuzovat podle informací o “zločincích”, jsou ti pracovníci SBU, kteří se podíleli na přípravě webu, velmi špatně informováni.

Těší i složení “týmu zločinců.” Není tam jen Surkov, Kadyrov a Ardzinba, Janukovyč a Azarov, známí už od majdanu, kyjevští “vlastenci” a “coloradi”, novináři Ravreba, Čalenko a Martirosjan. Ale je tam i exotika. Herci Steven Seagal a Gerard Depardieu sousedí s českým prezidentem Zemanem, předsedou vlády Řecka Tsiprasem, hlavou Čínské lidové republiky Xí Jìnpíngem. Je tam miliardář a americký prezidentský kandidát Donald Trump. Je tam francouzský exprezident Sarkozy. Vyhrožují jim tribunálem. Přiznejme si, ukrajinští sociologové a pracovníci SBU mají velmi podivné sklony. Web byl odstraněn, pak byl znovu vrácen. Je v síti. Jeden z mnoha. Dalo by se říci, že to je směšné. Ale je to k smíchu?

Euromajdan začal “černými listinami”. Byla to zkouška perem. Když neměli síly pro svržení legitimní vlády, povstalci se rozhodli použít informační technologie psychologické války. Poprvé se v internetu, který se stal bitevním polem, objevily fotografie bojovníků milice a Berkutu. Prováděly to majdanem organizované skupiny, které hledaly a zveřejňovaly tyto fotografie. Vzhledem k tomu, že bojovníky milice nelze zastrašit tak naivním způsobem, informační teroristé šli dál. Začali publikovat fotografie rodinných příslušníků ochránců pořádku. Manželek, dětí. Udávat jejich domácí adresy. Bylo to do nebe volající porušení zákona, ústavy a lidských práv. Vytvářelo to podmínky pro ohrožení života, zdraví a dobré pověsti občanů, dodržujících zákony Ukrajiny, jejichž manželé a synové poctivě plnili svou povinnost a zachraňovali zemi před válkou. Začaly útoky na lidi, jejich pronásledování, likvidace. Poprvé v době míru byli občané Ukrajiny nuceni se skrývat.

Technologie “černých listin” nejen že nebyly západními zeměmi, které neskrývaly svou podporu euromajdanu, odsouzeny, ale byly dokonce podpořeny na mezinárodní úrovni. Objevily se první sankce proti jednotlivým představitelům na Ukrajině působící legitimní vlády. Sankce. Otevřeně byly zveřejňovány, což jasně ukázalo úmysl Západu v čele s USA uskutečnit otevřený tlak na Kyjev za účelem ochromení vůle, potlačení vůle klást odpor povstání, a nakonec předání moci do rukou povstalců. První sankce proti jednotlivým kyjevským úředníkům a politikům byly v podstatě “černé listiny”. A v podstatě se tato taktika vyplatila. Tehdejší státní moc se skládala z podnikatelů, pro které existuje železný zákon: “peníze mají rády ticho”. Strana regionů, která měla všechny pravomoci, velela milici, armádě a dalším bezpečnostním složkám, kterých nebylo málo, zakolísala. Bylo to vidět při nerozhodnosti, s níž úřady komunikovaly s protestním hnutím. Pomalu ustupovaly z jedné pozice za druhou až do svržení.

Bezprostředně po převratu se informační propagandisté ​​nové “junty”, novináři, jejichž rukami se “revoluce důstojnosti”prováděla, pustili do svých nepřátel. První “černé listiny” v souvislosti s novináři, kteří vystupovali proti euromajdanu, se objevily na stránkách vydání “Telekritika”, “Ukrajinská pravda” a v dalších zdrojích, které patřily k agitační propagandě převratu. 24.února 2014 poprvé v historii Ukrajiny, a vlastně celého postsovětského prostoru, zveřejnil tisk “proskripce”, které zahrnovaly novináře, politické analytiky a politology. Mnozí z nich byli nuceni uprchnout ze země. To byla jen viditelná část jevu. Skutečné “černé listiny” těch, kteří byli určeni k popravě, k reálné likvidaci, měly úderné oddíly euromajdanu, “sebeobrany”, Pravého sektoru, které postavily po celé zemi, na všech silnicích kontrolní stanoviště. Hledaly nepřátele euromajdanu. Zastavovaly auta, hledaly a ničily. Mnozí vlastenci v těchto dnech nenávratně zmizeli, když se snažili dostat se z Kyjeva, zachváceného pučem.

Síly povstalců se doopravdy chystaly uskutečnit krvavou “lustraci” a vyčistit Ukrajinu nejprve od “nepřátel majdanu”, aby potom přešly k začištění veškerého sovětského a ruského dědictví. Chystaly se jít podle seznamů. Ale “Ruskaja vesna” odvedla pozornost režimu uchvatitelů od vnitřních nepřátel. Oko “revoluce důstojnosti” se zaměřilo na bouřící se jihovýchod. Vzhledem k tomu, že šlo o samotnou existenci nového režimu, těm, kteří se v roce 2014 rozhodli zůstat v Kyjevě, bylo rozhodnuto zatím nevěnovat pozornost a nechat je vylévat si svou nevoli v sociálních sítích. Pro povstalce byly organizovány “vlaky družby” s ozbrojenými bandity. Média nediskutovala ty, kteří byli ve starých “černých listinách” (bylo přikázáno o nich vůbec nemluvit), ale nové postavy ukrajinského dramatu. Zazněla nová jména. Donbas se chopil zbraní a egocentrický Kyjev ještě neznal ty, kteří to provedli. Krym řekl Ukrajině poslední “sbohem”. Vzplanul Dům odborových svazů v Oděse. Zazněly výstřely na Rymarské v Charkově. V ulicích Mariupolu padli civilisté, kteří slavili Den vítězství. Zahřměla dělostřelba u Slavjanska. Do jam byly zahrabávány tisíce bezejmenných těl vojáků, kteří zahynuli v “kotlech”.

V létě roku 2014 neměl kyjevský režim náladu na seznamy. Vrátili se k nim až po Minsku-2. Zpočátku byly živelné. Sestavovaly se v internetu takzvaným “informačním odporem”. Byli v nich většinou lidé, kteří protestovali v sociálních sítích. Ale pak se do věci pustili profesionálně a systematicky. Vzniklo ministerstvo informací. Jeho šéf Stěc inicioval vznik “informační armády,” do níž vstoupily desítky tisíc uživatelů internetu. Dostávali jednotlivé úkoly: hledat nepřátele a připravovat jejich seznamy. Proč? To bylo brzy jasné. Na podzim roku 2014 pod vedením Turčinova, Avakova a jeho poradce Geraščenka, současného gubernátora Luganska Tuky byl vystaven web “Mírotvůrce”. Vzor profesionálního a systémového přístupu. Byl v podobě sociální sítě, přidat do seznamu ty, kteří jsou “nepřátelé”, mohl každý, kdo chtěl (pouze z Ukrajiny). V “Mírotvůrci” byla jména a adresy “nepřátel”. V jejich stopách šli skuteční vrazi, s Banderou v hlavě a automatem v ruce.

Padly první oběti. Nejznámější – Oleg Kalašnikov a Oles Buzina.Více než tři sta vlastenců bylo zabito, zatčeno, mučeno, zavřeno. Tato internetová stránka, i přes do nebe volající porušení všech možných zákonů, stále existuje a vyzývá k masovým represím. Pravdou je fakt, že nyní plní podpůrnou roli. Dekorace a výhrůžky. Strašák. Protože většina z těch, kteří žili v Kyjevě a dostali se na stránky “Mírotvůrce”, byli nuceni opustit svou vlast. Seznamy jsou nyní sestavovány na ministerstvu vnitra a bezpečnostní službě, GPU a ministerstvu obrany. Ale nový web. Co to je? Vážné přání dostat Stevena Seagala a Thierry Marianiho s Donaldem Trumpem k tribunálu? Nebo pokus “přeříznout” kus štíhlého rozpočtu SBU a MVD? Je to spíše výsměch zákonům a lidským právům. Výsměch nebezpečných šílenců, v jejichž rukou je moc, nad obrovskou evropskou zemí, která je podle výstižného vyjádření kyjevského spisovatele větší než Francie. Je o čem přemýšlet.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová