Jak se vymanit ze spárů EU?

Avatar
Původní autoři
Vladimíra Vítová
23. 9. 2015

V souvislosti z cílenou evropskou imigrační krizí si mnoho Čechů přeje opustit EU, ale nikdo neví JAK. Právníci na toto téma mlčí. Nikdo v podstatě neví, co by se mělo udělat. Poslanecká sněmovna odmítá o takovémto kroku vůbec jednat. Vládní návrh zákona o referendu výslovně vyňal problematiku vystoupení z EU, takže o něm referendum NIKDY být ani nemůže. 

To znamená, že všechny peticereferendum požadující jsou bezpředmětné,i kdyby měly třeba 5 miliónů podpisů. Avšak jsou mezi námi lidé, kteří učinili jisté konkrétní kroky. Například bývalý učitel Pavel Matějka dal podnět k Ústavnímu soudu proti protiprávnímu rozpadu Československa v roce 1993.Pan Matějka se sice může někomu jevit jako Don Quijote, ale on – na rozdíl od mnohých – konkrétně ČINÍ a zaslouží si úctu a respekt. Kdyby totižÚstavní soud rozhodl ve prospěch jeho žaloby, byla by účast naší země v EU a NATO náhle zcela bezpředmětná a my bychom byli neutrální a volní.

Nezpochybnitelným faktem totiž je, že před dvaadvaceti lety byl porušen ústavní zákon č. 327 ze dne 18. července 1991, který říká, že o návrhu na vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky lze rozhodnout POUZE referendem.To znamená, že Československo bylo rozděleno nelegálně rozhodnutím jen několika politiků. Toto rozhodnutí bylo tedy nejen protiústavní – v rozporu s výše citovaným ústavním zákonem – ale také proti vůli většiny tehdejších obyvatel země. A z porušení zmiňovaného zákona vyplývá velmi závažná skutečnost a to, že veškerá rozhodnutí vlád ČR i SR, opatření a zákony vydané po 1. lednu 1993, jsouneplatné a musí být anulovány. Kdyby Ústavní soud konstatoval, že občané československého státu byli nezákonným způsobem zbaveni občanství, bylo by pro novou vládu – vzešlou z nových československých voleb – možné nárokovat si bohatství svých zemí zpět do vlastních rukou. Právní stát a zákonnost by byly obnoveny anulací protiústavního rozdělení Československa, A nelegitimní by byla též účast České republiky a Slovenska v EU a v NATO.

Často se pohoršujeme nad tím, že různé demonstrace- například proti kvótám anebo proti EU – mají malé množství fyzicky protestujících. Naopak když se ukazují třeba červené karty prezidentovi a podobně, jedná se o velké množství lidí. Problém je, že ta druhá skupina je placená. Má placené organizátory, rekvizity – prostě „červenokaretní“ protesty jsou vedeny profesionálně a s ekonomickým zázemím. Proto jsou fyzické protesty první skupiny obyvatel tak málo početné. Avšak i kdyby byly sebepočetnější, tak při stávajícím rozdělení politických sil a vlastnictví mainstreamových médií se o tom za a) v podstatě nikdo nedozví a za b) i kdyby dozvěděl, nic se nestane. Stejně jako se nikdy nic nestalo v západoevropských zemích, kdy do ulic vyšly proti vládám protestovat miliony lidí.

Téměř každý považuje za jediný možný způsob změny politické situace volby. Kdo volí strany současné vládní koalice je blázen a sebevrah. Komunisté poslední dobou drží pusu a vlastně se nijak neprojevují – až na Jiřího Dolejše, který vždy a zcela nelogicky souzní s názory vládní koalice. Neparlamentní strany – pokud jsou jen trochu populární – nemají snahu spojit své síly a kopou jen samy za sebe. Možná by se tedy měla zopakovat celonárodní sbírka – jako se kdysi organizovala pro Národní divadlo – ale tentokrát pro českou politickou stranu.Tato strana by měla velmi stručný program: vystoupení z EU, vystoupení z NATO, nová ekonomickáa společenskásmlouva založená na tradici, historii a na státním vlastnictví přírodních a surovinových zdrojů naší země, na solidaritě a ne na nemilosrdné nenávistné konkurenci a na brakování země zahraničními koncerny. Mělo by se to risknout – nic jiného nám totiž nezbývá. Než zmizíme z mapy světa, mohli bychom zkusit důvěřovat, že národem financovaná strana svůj lid, své přispěvatele a své voliče nezradí, že její zástupci nebudou sice dokonalí, ale budou čestní a zodpovědní. Garancí jejich charakteru by měly být jejich celoživotní názory, postoje a činy. Je čas vytvořit si vlastní SKUTEČNÉ elity z lidí, které známe a kterým důvěřujeme. V zemích, které jsou pod cizí kontrolou, se vytvářejí elity uměle a to je případ i České republiky. Je zde elita roku 1989 a elita transformace. V současné době je médii nově vytvářená elita z velmi mladých lidí, bez životních zkušeností. Pro zahraniční vlivné politickésíly je dobré zbavit se lidí, kteří již něco umí a dosadit mladé, okouzlené sami sebou a poslušné. To vidíme zejména v médiích a na ministerstvech – tento cílený proces probíhá a pokračuje.

V pondělí 28. září bude naše země slavit státní svátek – zavraždění českého knížete Václava vlastním bratrem Boleslavem. Legendy uvádějí, že právě v pondělí 28. září roku 935 se kníže Václav ráno vydal do kostela na pobožnost a cestou potkal Boleslava a řekl mu: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to oplať.“ Boleslav odpověděl: „A dnes ti chci takhle posloužit!“ a udeřil ho mečem do hlavy. Způsobil mu jen menší zranění, ale Václav mu vytrhl meč a odhodil ho, protože nechtěl prolít krev svého bratra. Nato Boleslav přivolal své družiníky a ti Václava zabili. Vrahové si pak rychlou jízdou do Prahy pospíšili a všechny přátele knížete rozličným způsobem krutě zahubili a jejich děti zaživa do hloubi řeky Vltavy potopili.

Den české státnosti by pro nás měl být mementem –NENECHME se opět zničit vlastními „bratry“. Dle historie byl totiž kníže Václav předem varován, ale varování nedbal – nechtěl uvěřit v bratrovraždu. V srdcích českého lidu zanechal památku – nedovolil ubližovat sirotkům a vdovám, miloval stejnou láskou svůj lid, bez rozdílu bohaté i chudé. Knížete Václava přijal český národ za svého patrona a ochránce. Vzýváme ho zejména v těžkých chvílích národa. V pondělí bychom na tohoto českého knížete měli myslet velmi intenzivně a být si vědomi faktu, že osud naší země a nás všech momentálně nespočívá v těch nejspolehlivějších rukou. Měli bychom osud svůj a svých dětí vzít do rukou vlastních!